Harry se probudil v 10 ráno s hůlkou v ruce, přece jen pořád byl na seznamu smrti svého dědy číslo 1. Musel se zasmát, jeho děda je Voldemort,Pán zla, Temný pán..sociopat s hadí nozdrou, snad nebude stárnout jako on. Opravdu jeho karty nebyli na poker face. A smál se dál. Po uklidnění se rozhodl vyrazit, schoval krosnu i s kostětem pod postel zamkl a dal si neviditetlný plášť. Ať si ten squat myslí, že tam je a neukradnou jedinou památku co mu zůstala po Siriovi. A vyrazil do banky.

  Po cestě přemýšlel jak je úžasné být nevidetlný a koukal na svět, na stromy a listy, co se točí do stran, když fouká, také byl tím hloupý listem, ale už nebude. Ochrání Rema, Hermionu a ostatní. Ale komu věřit, Ronovi ne, proč si k němu sedl ve vlaku? Opustil ho při tom, když ho pohár vybral. Záviděl mu vždy slávu a peníze. Může věřit Hermioně, byla vždy při něm. Ale teď za ní nemůže je někde ve Španělsku a pak jede do Doupěte. Může věřit Fredovi a Georgovi, ale paní Weayslové nevěří. Vždy k němu byla až přespříliš mateřská, proč? Percy Weasley. Ten se stále nejspíš distancuje od rodičů, ten by mu mohl pomoci, kromě Snapa. Luna, ta mi pomohla, když málokdo věřil a šla na ministerstvo. Nevill, ten vždy stál v zákoutí, ale byl loajální, vždyť sám tu mohl být v této situaci s pitomou jizvou na čele. Po přemýšlení došel k Děravému kotli a čekal pár minut, než odešel nějaký kouzelník a proklouzl dovnitř. Zašel do zadu poklepal na cihly a vyšel do Příčné, pravou nohou, pro štěstí.

  Příčná ulice byla stále stejná jen bylo pár obchodů zavřeno, ano je to předzvěst války. A Harry Potter po včerejšku nebude maskotem zdánlivého světla. Procházel ulicí a najednou uviděl obchod.   "Kratochvilné kouzelnické kejkle bratří Weasleyu"  Harry se usmál a vešel dovnitř, přece jen je na jeho straně štěstí. Vešel do obchodu a proplétal se mezi lidmi, nemohl se ukázat v obchodě, kde byli jeho spolužáci aby Brumbál zjistil, že tu byl. Prošel do obchodem šel do zadní místnosti, sundal si plášť, sedl si na atracitovou pohovku a čekal až se Fred nebo George objeví, snad budou mít radost.

   „Bože, Harry! To je úžasný, že ses na nás přišel podívat, jak se máš? A jak si jsem se dostal, představ si, že Brumbál nám zakázal ti zase psát. Frede pojď jsem. Máme v zadní místnosti zvláštní balíček. "  a George se usmál tím nejzářivějším úsměvem jak z reklamy na zubní pastu. 
„ Ahoj Georgi a Frede, potřebuji vaši pomoct. Ale slíbite, že nikomu nic neřeknete, prosím!" 
Fred s Georgem se na sebe podívali a Harry dostal strach, co když to byla chyba a zavolají Brumbálovi a najde ty dopisy. *Sakra Harry, Červíček.*  „ Jasně, Harry v čem je problém, jestli máš problémy s důvěrou, což se nedivíme, že Frede?" 
Fred zakýval hlavou.  
„Hele, Harry co neporušitelný slib?"    odvětil Fred a lišácky se zasmál. George udělal čaj a donesl sušenky a Fred mezitím vysvětlil co je neporušitelný slib, vyplnulo z toho, že kdo ho poruší zemře, to nemohl po nich chtít. Harry se chystal odejít, když ho Fred chytla za zápěstí.   „Harry, rádi ho složíme si náš bratr, pomohl si uskutečnit náš sen, a nebudeme to dělat z vděčnosti, ale protože v tebe věříme, rozumíš Harry? " 
Harry chvilku přemýšlel s využil nabídky. 
„Tak, jo Georgi a Frede složimé ho a pak je na vás co s tou informací uděláte, ano? Já se už rozhodl.“   
Fred a a George vytáhli hůlky..  „ Já, Alfred Arthur Weasley slibuji loajalitu Harry Jamesi Potterovi, ve všem co uzná za vhodné mu pomůžu, udržím jeho tajemství a s nikým, kdo do něj není zasvěcený samotným Harry  Jamesem Potterem nebudu mluvit, budu ho chránit je mým bratrem." Stříbrná stuha vytryskla z ruky Freda stuha a vtiskla se ruky Harrymu.  
„Já, George Henry Weasley slibuji loajalitu Harry Jamesi Potterovi, ve všem co uzná za vhodné mu pomůžu, udržím jeho tajemství a s nikým, kdo do něj není zasvěcený samotným Harry Jamesem Potterem nebudu mluvut, budu ho chránit je mým bratrem. "  
Další stříbrná stuha vytryskla z Georgovi z ruky a vtiskla se do Harryho ruky. 
„Já, Harry James Potter přijímám slib, vážím si víry do mě vložené, nikdy vás nezradím, nebudu po vás žádat nic, co sami byste nechtěli, budu si vás vážit a chránit, všechna vaše tajemství jsou u mě v bezpečí, jste mými bratry. "  
Z Harryho vytryskla zlatá stuha otiskla se do Freda a George.                         

„ Tak to bychom měli, Harry vyprávěj co se stalo.“  
A Harry vytáhl dopis, než jim ho předal řekl, jim vše co nikdy nikomu neřekl. O dětství bez lásky, o příštěnku, rozbitých hračkách co si schoval aby něco měl, o bití, o práci co musel v bývalém domově dělat, o honu na Harryho z Dudleyho perspektivy, o narozeninách a Vánocích co nikdy neměl a předal dopis. Asi pět minut seděli v tichu. George si utřel slzu a se svým reklamním úsměvem prolomil ticho, tím nejúžasnějším souvětím jakým mohl říct. 
„Brácho nahoře máme byt, než pojedeš do Bradavic budeš bydlet s námi a přidáme s tebou ke Ty-víš-komu, že Frede? " 
„ No jasně, vždycky jsem si říkal, že bychom byli úžasní smrtijedi." 
Fred zasmál se a Harry se zamračil.  „Kluci, nikdy bych nechtěl abyste se stali smrtijedmi, ani já se jim nestanu. Na to je můj sociopatní dědeček krátký, i když mám strach z té konfrontace, snad mi Snape s tím pomůže."  
„Harry, dávej si na něj pozor, Fred zůstane v obchodě a já tě doprovodím do banky,. Frede, dones Harrymu svůj společenský hábit, jako Lord Potter musí reprezentovat, pojď se převléct ať mužem vyrazit Harry."   
Harry se šel převléct, Fred mu půjčil krásný inkoustově modrý hábit z lesklého hedvábí, při převlékání si uvědomil jaké má štěstí, před chvilkou byl na vše sám a teď má dva bratry a velkou oporu, zasmál se a vyrazil s Georgem ke Gringottům.