Harry seděl u nebelvírského stolu a jedl uzenky k večeři, za chvilku jde za Snapem na nitrobranu, vůbec se na to netěšil. Minulý rok to bylo fiasko, Voldemort mu vysílal sny a vize jako by byl nějaký televizní přijímač a Snape zrovna taky nebyl učitel plný pochopení, ale jít tam musí aby se citrónová sketa nic nedozvěděla a neměl místo mozku puding, díky Obliviante. „Kámo trochu radosti, do toho umírání. Už si ty hodiny u umaštěnce zvládl, tak to zvládneš i teď. Vůbec se netěším na středu, kdy bude Obrana, snad bude lepší než ropucha." řekl Ron, Harry se na Rona podíval s pohledem to myslíš vážně?. „Rone, i Lockhart byl lepší než ropucha, je pravda, že sedět s ním a podepisovat jeho fotky, bylo stejně mučící jak tresty ropuchy, ale se Snapem se pleteš. Může nás toho spoustu naučit, ano je to parchant, ale je taky jeden z nejsilnějších čarodějů dnešní doby. A kde je vůbec Hermiona?" Ron na Harryho nevěřícně podíval, zamyslel se a odpověděl „Když myslíš Harry, podle mě to bude hrůza a jestli ano, tak zahájím tu hladovku, vzdám se večeří. Hermiona je v knihovně. Víš, že včera večer mluvila pořád o té písničce, co zpíval klobouk, tak je určitě tam a něco hledá, je fakt hrozná je první den školy a už trčí zas v knihovně. No nic, drž se u toho mastnýho netopýra, jdu létat." Harry se smál Ronovi a jeho hloupé snaze hladovět, když nevydrží ani pět minut nejíst, pokud před něj postavíte talíř jídla, navíc i kdyby pošel hlady, Snapea by to nezajímalo, určitě by přešel jeho mrtvolu s pohradajícím úšklebkem a tak Harry rychle dojedl večeři a zamířil do sklepení na trest.

Harry stál před lektvarovou učebnou, podíval se na hodinky bylo přesně sedm a vešel do učebny, Snape si četl v nějakém lektvarovém věstníku, tak si Harry odkašlal aby na sebe upozornil. „Dobrý večer profesore, přišel jsem na hodinu." Snapea vzhlédl od věstníku a odpověděl „Vidím Pottere, pojď te za mnou, bude lepší když budeme cvičit nitrobranu v mým komnatách, navíc si s vámi potřebuji soukromě pohovořit." Harry následoval Snapea, který otevřel dveře do kabinetu, kde byly police plné nejrůznějších lektvarů, přísad dokonce i jedů, prošli kabinetem, kde byl obraz s hadem, Snape zamumlal heslo a obraz se otevřel. Za obrazem byla dlouhá tmavá chodba, kterou mlčky prošli. Na konci chodby byly černé dveře, které Snape otevřel a pokynul Harrymu aby šel dovnitř. Harry vešel do místnosti, byl tam krásný obývací pokoj o trochu menší než nebelvírská společenská místnost. Stěny byly v typicky zmijozelsky zelené, v barvě mechu a uprostřed stěny naproti černému koženému gauči bylo velké okno, které ukazovalo dechberoucí scenérii jezerního života. „Nechte mě hádat Pottere, čekal jste rakve, řetězy a mučící nástroje, že?" Harry se probral z toho vytržení a odpověděl „No tak trochu ano, nikdy bych si nemyslel, že může být sklepení tak krásné, máte tu mnohem hezčí než ve zmijozelské společenské místnoti." Snape se na Harryho podíval pronikavým pohledem a zeptal se „Pottere, kdy jste byl prosím vás ve společenské místnosti mé koleje? " Harrymu došlo co řekl a vystrašeně se podíval na Snape, Snape se ušklíbl a pokračoval „Pottere nedívejte se tak vyděšeně, určitě to nemá nic společného s mnoholičným lektvarem, který jste vařil se slečnou Grangerovou ve druhém ročníku, že?" Harry tomu nemohl uvěřit, co právě Snape řekl a vyhrkl ze sebe „Vy jste to věděl?" Snape si stoupl k servírovacímu stolku a začal nalévat do skleniček whiskey „Ne, Pottere nevěděl, ale jako inteligentní tvor si dám dvě a dvě dohromady, když to mám před nosem. Jednoduše, dnes se slečnou Grangerovou jste udělali největší pokrok ve třídě, tudíž jste ten lektvar museli vařit. Ve vašem druhém a čtvrtém ročníku se mi ztrácely ingredience na mnoholičný lektvar, ve čtvrtém ročníku to kradl Barty Skrk a kdo mi kradl ingredience ve vašem druhém ročníku jsem se dozvěděl právě teď." a Snape se ušklíbl a podal Harrymu whiskey do ruky. „Profesore, jste fakt dobrej, ale já jsem u vás nikdy nekradl a nač ta sklenička?" Snape povytáhl obočí a přidal Harrymu do skleničky led. „To patří ke gratulaci, gratuluji vám k očištění Blacka." Harry si se Snapem přiťukl a sedl si na gauč. „Tak teď k věci. První vám musím říct, abyste si dal pozor na pana Malfoye, protože Pettigrewua měl dovést na ministerstvo jiný smrtijed, aby toho dosáhl, musel Pánu zla něco slíbit, dá se předpokládat, že mu slíbil vás. Nejspíše počítá, že se spřatelíte s Dracem a pak díky jeho vlivu se přidáte k Pánu zla ." Harry si uvědomil, jaký byl idiot, teď už mu bylo jasné, proč se s ním Malfoy chtěl spřátelit. Harrymu to nedalo a musel se zeptat. „A vy nechcete profesore, po tom všem abych se k němu přidal?" Snape se napil whiskey a odvětil „Co chci já pro vás nemusí být podstatné, proč by vám na tom mělo záležet? Důležité je co chcete vy, nenechte o sobě už rozhodovat druhé. Buďte rád, že máte luxus výběru, bohužel někteří vaši spolužáci, takovým luxusem neoplývají." Harry se napil a uvědomil si, že to mluví o polovině zmijozelské koleje, což je opravdu smutné, když vás postaví před cestu, kde musíte sloužit Voldemortovi, a jediný výstup z takové služby je útěk nebo smrt.

Snape mlčel a díval se uhlíky v krbu, ze kterých se odrážela zář a v té září byl jeho obličej mnohem mladší, vlasy měl krásně lesklé a nos teď Harrymu nepřipadal tak velký, Harry si uvědomil, že se mu tento výjev profesora líbí a že svým způsobem je podmanivě hezký. „Profesore, můžu se vás na něco zeptat, aniž byste se urazil?" Snape odtáhl pohled od krbu a podíval se Harryho propalujicím pohledem. „Ptejte se Pottere." Harry si lokl whiskey, musel znát odpověď tak položil tu otázku co mu od léta nedala spát. „Proč jste na mě milý ? Myslím tím teď, při dnešních lektvarech, v létě. Vím, že to neděláte kvůli Voldemortovi, nikdy neděláte co opravdu nechcete, tak proč? " Snape odvrátil od Harryho hlavu a zase se díval do krbu. „ Pottere, neříkejte jméno Pána zla v mé přítomnosti nahlas, prosím. Abych vám to osvětlil, mýlil jsem se ve vás, a mrzí mě jak jsem se k vám choval. Samozřejmě, že na hodinách jsem musel být k vám nenávistný, ale v soukromém životě jsem takový být neměl, ale byl. Myslel jsem si, že jste stejně arogantní jako byl váš otec, ale teď vím, že nejste. " Harry vytřeštil oči, protože tohle nečekal a pak mu došlo, že to Voldemort nebyl u Dursleových ale Snape a naštvalo ho to. „Volde... tedy Vy-víte-kdo nebyl u Dursleových, to jste byl vy, že? Podrobil jste je nitrozpytu. Neměl jste právo to dělat! To bylo mé soukromí. Nepotřebuji vaši lítost." Harry položil skleničku na konfereční stolek, vstal a chtěl odejít, ale v odchodu mu zabránil Snape, který před ním z čista jasna stál a zatlačil ho do sedačky zpátky. „Pottere, uklidněte se. Ano, byl jsem u vašich příbuzných, ano neměl jsem právo, ale udělal jsem to. A jsem rád, že jsem tam byl, vaši domnělí příbuzní už pro vás nebudou problém. Nezabil jsem je, jen jsem je zaklel a někam se odstěhovali. A Pottere, za vaše dětství vás nelituji, ale obdivuji. Obdivuji vaší sílu a odhodlání, rozumíme si?" Harry se uklidnil, nikdy by si nemyslel, že se zbaví tak snadno Dursleových a hlavně, že jeho profesor lektvarů dokáže říct, tak krásná slova Harymu a ještě se mu omluvil, za vše. Harry dopil whiskey a podíval se do očí Snapea, který stál před ním se kroužil se skleničkou, ve které chrastil led. „Ano profesore, děkuji." Snape si šel sednout do křesla a hluboce si povzdechl „Pottere, brzy s vámi bude chtít mluvit ředitel, teď řeší na ministerstvu Blacka a vás. Počítám, že do konce měsíce vás pozve na čaj, musíte vědět, že Lupin zažádal o vaši péči a ředitel to chce jakýmkoliv způsobem překazit. Ředitel si myslí, že Lupin má prsty v situaci Dursleových, tak až půjdete na čaj musíte držet emoce na uzdě. Dokud nebudete ovládat nitroobranu, nemůžeme si dovolit chyby, ano? Jinak měl byste vědět, že ředitel dává do čaje rád Veritasérum, na příští hodině nitroobrany vám dám protijed." Harrymu to šrotovalo v hlavě.. Siri.. Remus.. Veritasérum.. a zmohl se akorát na přikývnutí. Snape se na něj zkoumavě podíval a odvětil „Pottere po tomto rozhovoru, který doufám, zůstane jen mezi námi, nejste schopen se mnou cvičit nitrobranu, další hodina bude ve středu v sedm hodin v učebně lektvarů. Pojďte doprovodím vás do učebny." Harry vstal a šel za Snapem, který ho vedl nazpátek do lektvarové učebny, poděkoval mu rozloučil se s ním a když vzal za kliku uslyšel. „A Pottere, nepobíhejte dnes v noci po chodbách, nechtěl bych vám po takové konverzaci strhnout body." Harry na Snapea souhlasně kývl a vyšel do sklepení, těšil se do Nebelvírské věže a hlavně se těšil na svou měkkou postel.