Vlak se rozjel a Harry s Lunou nenašli žádné prázdné kupé, pokud si nechtěli sednout ke zmijozelským, což Harry opravdu nechtěl, tak si museli sednout k čaroději, který se ládoval sušeným ananasem. Harry s Lunou se ho zeptali, zda si můžou přisednout a čaroděj jim pokynul na prázdná místa. Čaroděj mohl mít kolem sedmdedáti let, jeho vlasy byly světle hnědé a prošedivělé, měl modré oči v barvě akvamarínu, baculatou tvář s ďolíky a malý nos. Oblečen byl v hnědém hábitě, který nemohl zakrýt jeho velké břicho a na krku měl zeleného motýlka ze sametu, přeměřil si Lunu i Harryho, pohledem zavadil o jizvu a vykřikl. „ Můj ty Merline, ty musíš být Harry Potter! Já jsem Horácio Křiklan, budoucí učitel lektvarů. " a podal mu ruku, Harry ji přijal pozdravil profesora Křiklana a představil mu Lunu. Křiklan se na ně usmál a řekl. „Moc mě mrzí pane Pottere, že vás nebudu učit, budu vyučovat lektvary jen do čtvrtého ročníku. Víte, znal jsem vaši maminku, byla jedna z mých nejoblíbenějších a nejlepších studentek. Mrzí mě, že jste ji nemohl poznat, ale máte její oči. "  Harry si povzdechl to slyšel už tolikrát, jediné pořádné co věděl o mamince, že má její oči, fakt paráda. „ Děkuji, to slyším často, těšíte se do Bradavic ? Víte, mě lektvary moc nejdou, ale o prázdninách jsem se snažil dohonit, co jsem neuměl, tak snad se zlepším. Je hezké slyšet něco o mamince, měla ráda lektvary? "  Křiklan schoval sušený ananas do svého kufru a zasněně odpověděl. „ Lily byla velice talentovaná čarodějka, lektvary byly její přirozeností, nikoho s takovým talentem jsem už za svou akademickou dráhu nepotkal. Samozřejmě kromě profesora Snapea, ten je stejně tak nadaný na lektvary jako byla vaše maminka. Pane Pottere, vždy na začátku roku pořádám menší sešlost s vybranými studenty, bylo by mí ctí, kdybyste se i s vaší spolužačkou zůčastnil. " Harrymu se na nějakou sešlost nechtělo a Luna vypadala tím zaujatě, tak Harry svolil, že se zůčastní té sešlosti, ať to znamená cokoliv. Poté Luna začala vyprávět o strachopudech a profesor Křiklan se raději vzdálil pod výmluvou, že se jde podívat za strojvedoucím.

V půlce cesty dorazila čarodějka s občerstvením a Harry si koupil pendreky, dýňově pastičky a Ronovi vzal žabky. Brzy se stavil Ron aby se schoval před Hermionou, která ho prý otravovala s povinnostmi. Ron jim vypravoval, jak ho štvou zmijozelští, protože hodinu si u primusky vymýšleli heslo a Nebelvír se ještě nedostal na řadu, přitom se cpal  žabkami a všude prskal čokoládu, Luna se Ronovým způsobům smála a profesor Křiklan, když ho zahlédl přes dveře se otočil na podpatku. Brzy Rona vyhmátla Hermiona a seřvala ho, že jestli ji nebude pomáhat tak mu narve prefektský odznak do míst, o kterých slušný čaroděj nemluví. Ron zahanbeně odešel a Harry s Lunou se váleli smíchy na sedadlech. Luna začala vyprávět Harrymu o svém létě, jak byla s tatínkem na expedzici na Aljašce a hledali tam chropotaly, ale bohužel žádné nenašli. Harry si uvědomil, proč má Lunu tak rád, Luna je pro něj jako svěží vánek na poušti, je tak úžasně bezprostřední, upřímná a svým způsobem velice moudrá a ano i hodně výstřední se svými chropotaly, a hlavně Luna nevidí v Harrym spasitele, chlapce který přežil, vyvoleného. Luna viděla prostě Harryho a to byl pro Harryho povznášející pocit a těšil se až jí vše v komnatě nejvyšší potřeby řekne.

Když se blížili k Bradavicím tak se Harry s Lunou převlékli do hábitů, profesor Křiklan byl nejspíše velice zděšen stravovacími návyky Rona, že se do konce cesty neukázal. Vlak za skřípnění brzd zastavil a byli v Prasinkách na nádraží. Harry pomohl Luně vystoupit z vlaku, zamával na Hagrida a našli si kočár, ve kterém čekali na Rona a Hermionu. Harry se už do Bradavic těšil, díky Luně si uvědomil jak by mu chyběly, ale netěšil se na Brumbála, po tom jak se vyptával Moody a Harry mu odpovídal, bude ho určitě čekat v brzké době rozhovor s tím všivákem. Harry si prohrábl vlasy, tento rok bude potřebovat hodně uklidňujicího lektvaru. Hermiona s Ronem na ně mávli aby jeli, hold prefektské povinnosti a Harry s Lunou vyjeli za klopýtání testrálů do inkoustové tmy, kde na konci čekaly Bradavice.