Harry se snažil rozlepit své oči do nedělního rána. Najednou ucítil teplou, jemnou ruku, která spočívala okolo je pasu a drtilo ho železné sevření. Na krku ho konejšil teplý dech a jeho smysly omamovala podmanivá vůně pergamenu, skořice a lektvarových přísad. Na rameni ho šimraly hebké vlasy a na jeho záda se tlačilo teplé tělo v saténovém pyžamu. Harry vytřeštil oči a začal se rozkoukávat a uvědomil si, že leží ve velké posteli, která určitě není jeho. A, že není ani v Nebelvírské věži, v chlapecké ložnici a ve své posteli, která je o tolik menší než tato. Najednou ucítil letmý polibek na uchu a uslyšel ten krásný sametový hlas, který si tolik zamiloval. „Naši první společnou noc jsem si představoval trochu jinak, Pottere." Harry si uvědomil, kde leží. Byla to Snapeova postel a je v jeho ložnici. Harry se začal strašně červenat a chvět. Vždyť ležel jen v trenýrkách vedle toho temného čaroděje, který v Harrym probouzí tolik emocí. Harry rychle zavřel zas oči aby vše mohl vstřebat. Chtěl si užít tuto vzácnou chvíli. Nikdy vedle nikoho nespal a bylo to krásné. Chtěl by aby tak mohl ležet a spát navěky, propojený s teplým tělem, ze kterého se linula podmanivá vůně pergamenu, skořice a lektvarových přísad. Harry zase uslyšel ten sametový šepot a ucho mu zahřál Snapeův dech. „Pottere, zatím se nemusíš červenat a třást. Měl by si se teprve červenat a třást až udělám to, po čem jsem toužil celou noc když si spal." Zčistajasna se na něj převrátil Snape, své ruce dal Harrymu do jeho rozčepýřených vlasů a laskal je. Na rtech ucítil teplé, měkké úzké rty. Tíha Snapeova těla ho drtila a Harry si uvědomil jak je bezmocný proti tomuto muži a jak se mu ta bezmoc líbí. Harry nenáviděl bezmoc, ale tahle byla tak sladká a jiná. Tuto bezmoc si zamiloval. Do Harryho stehna bodla Snapeova tvrdost a Snapeův jazyk pohladil Harryho rty. Harry je otevřel. Snapepův jazyk vklouzl do Harryho rtů a začal se pohybovat jako hbitý, kluzký had. Snapeův jazyk s dávkou mírné jemnosti začal kroužit v Harryho ústech a Harry tomu pocitu propadal. Bylo to tak krásné a Harryho pochybnosti ohledně Removým slov začaly blednout, díky tomu nadpozemskému pohybu. Snape ubral na své jemnosti a začal být dravý a divoký. Harrymu přišli jeho ústa jako chrám zasvěcený jen pro tento dravý jazyk. Harrymu začali v podbřišku poletovat motýli a přišlo mu, že vůbec nic nepatří tolik do jeho úst jako právě Snapeův jazyk. Jako by byl Snape stvořen pro jeho ústa. Harry zasténal, Snape se odtrhl a Harryho propalovaly jeho onyxové oči. Snape se tiše zasmál a začal Harryho hladit po tváři. Harry ten dotek zbožňoval, zemřel by pro něj, zabil by pro něj a nechal se tím dotekem konejšit. Díky tomu doteku si připadal celý a úplný. Protože ten dotek dokázal rozpustit ten mráz, který včera zapustil kořeny do Harryho srdce. Ten dotek dokázal prorazit tu temnotu, která zastřela Harryho duši. Snape byl jeho světlem v temnotě a bouři. Byl jeho teplem v mrazu a chladu. Snape pro něj byl prvním jarním slunečním paprkem, který rozehřívá sněhovou pokrývku a ta se rozpustí a vpije do rozkřehlé půdy. „Pottere, ty ani nevíš jak si étericky omamný, když tu ležíš pode mnou a odevzdáváš se mi." Harry se nezmohl ani na jediné slovo byl tím mužem naprosto pohlcen. Snape ho začal líbat na krku. Jeho teplý jazyk sál jeho krk, každé místečko na krku lízal a sál jako by to byla pro něj země zaslíbená. Pro Harryho to bylo tak spravné, tak božské až Harry musel začít tiše vzdychat, nemohl si pomoct. Jeho motýli v podbřišku se hlásili o slovo a vítali s třepotáním svých křídel tuto péči. Harry začal cítit svou zvětšující erekci. Snape se zase temně zasmál, olízl Harrymu ucho a kousl ho. Harry vyjekl a hlasitě vzdychl. Harrymu místo včerejší mlhy zastřel mysl Severus Snape a uslyšel ten šeptáný samet. „Pottere, neboj se zakřičet. Chci tě slyšet, tak jak tě nikdo jiný slyšet nemůže a nikdy nebude. Vzdychej pro mě. Křič pro mě. Poddej se tomu, poddej se mi." Harry položil své ruce do toho černého hedvábí a začal se jím probírat. Náhle ho bodla velká vlna vzrušení a motýli v podbřišku létali jako splašení. Teplé a jemné ruce třely a tahaly jeho bradavky. Harry začal hlasitě vzdychat, jeho penis chtěl také ten božský dotyk. Harryho zastřená mysl se zmohla jen na poddaní se tomu dotyku a hlasité vzdychy. Harry chtěl aby se Snapeovi hbité prsty přesunuli níž na jeho erekci. „Prosím, dotkni se mě dole. Prosím Snape. Aaaaach musíš se mě tam dotknout. Potřebuji tě. Prosím." Snape se odtáhl od líbání krku a vtrhl dravě do Harryho úst. Jeho jazyk rozehrál dravý tanec a Snapeova ruka se přesunula do Harryho trenýrek a jeho prst lehce začal hladit Harryho špičku. Harry chtěl víc, ale nemohl nic říct Snapeův dravý a majetnický jazyk drancoval Harryho ústa a okrádal ho dech i příčetnost. Harry měl tolik dráždivých vjemů v sobě. Dravý jazyk v ústech, teplá jemná ruka škádlila jeho bradavku a Snapepův prst lehce hladil špičku penisu. Snape si s Harrym hrál jako s hadrovou panenkou a přiváděl ho k šílenství. Bylo to mučení. Slastné mučení, které vás přivede na okraj propasti, do které máte skočit, ale něco nebo někdo vás drží zpátky. A vy skočit chcete, nechcete nic než skočit, toužíte po tom celým svým bytím. Protože je to v tu chvíli smyslem vaší existence, smyslem vás. Harryho motýli byli v podbřišku v šílené agónii vzrušení, chtěli se osvobodit a zakusit tu rozkoš svovody. Harry přestal hladit Snapeovi vlasy, chtěl víc ze Snapea. Harry přesunul svou ruku z toho antracitového hedvábí a strčil ruku do Snapeových pyžamových kalhot, tam ucítil Snapeův penis. Byl tak velký a objemný. A Harryho motýli začali šílet. Snape propustil Harryho ústa z toho plenění a kousl ho bolestivě do ramene. Harry výkřikl bolestí a Snape začal masírovat rychle Harryho penis. Harry se cítil jako poupě květu, které se má brzy rozevřít a probudit se do nového dne. Harry začal také masírovat Snapeův penis a snažil se přizpůsobovat jeho tempu, tlaku a rychlosti. Snape začal vzdychat stejně jako Harry. Oba se začali mnohem rychleji a tvrději masírovat a Harry cítil jak se brzy motýli osvobodí. Po chvíli bylo všeho moc a přišlo sladké opojení. Harry hlasitě vykřikl a motýli z podbřišku se osvobodili a Harryho celé tělo zaplavily elektrické impulsy a poté následná rozkoš. V tu chvíli vykřikl i Snape a Harry ucítil jak jeho prsty zkrapí Snapeovo teplé sperma. Snape vyndal ruku z Harryho kalhot a přesunul se vedle Harryho. Harry se topil v rozkoši, snažil se zachytit dech, otočil se na bok a díval se Snapeovi do onyxových očí. Snape si dal svu ruku ke rtům a začal olizovat své prsty zkrápěné bílostříbřitou tekutinou, prst po prstu. Harry nemohl uvěřit svým očím, nic krásnějšího ještě neviděl. Poté ucítil pevný bolestivý stisk na své ruce, která byla potřísněna Snapeovým spermatem a Snape ji přiložil k Harryho ústům. Snapeův sametový hlas byl zastřený stejnou rozkoší jakou prožil sám Harry a jeho onyxy hořely očekáváním. „Jsi tak sladký Pottere a jsi jenom můj. Kdyby bylo po mém nic jiného bych už okusit nechtěl. Teď mě ochutnej jako já tebe." Harry vytřeštil oči, nikdy by ho nenapadlo právě tohle udělat, bylo tak krásné a zároveň divné. Harry tedy olízl své prsty, které byly potřísněny tou hříšnou tekutinou a díval se na Snapea, kterému z onyxových očí křičela spokojenst a rozkoš. Harry ještě nic takového neuchutnal, Snapeovo sperma bylo hořké jako chuť whiskey a v závěsu byl sladký podtón jahod. Snape odtrhl Harryho ruku, kterou měl Harry u úst a sám do nich dravě vtrhl. Harryho hořkost ze Snapeova spermatu se mísila s tou jeho chutí, která byla jiná. Opravdu byla mnohem sladší. Snape stále tančil dravě v Harrho ústech a Harry se snažil odpovědět a chvilku tančili v rytmu. Pak Snape přerušil polibek a jeho nakřáplý samet odvětil. „Pottere, musíme teď přestat. Musíme si vážně promluvit a to ne jenom o tvé idiocii. Běž se osprchovat. V koupelně máš připravené své šaty, které jsou už suché. Budu na tebe čekat vedle." Snape Harryho políbil na čelo a odešel. Harry se rozkoukal po ložnici, mrzelo ho, že už to skončilo. Ložnice byla krásná. Trochu tmavá na Harryho vkus, ale možná to je tím, že žil jedenáct let v temném příštěnku. Harry se vyhrabal z postele a rozhlížel se. Pokoj byl vymalován v půlnoční modři a všude byl tmavý nábytek. Byla to krásná místnost svým způsobem temná, ale měla v sobě něco podmanivého. Harry se tu cítil opravdu dobře. Harry uviděl na druhé straně od dveří do obýváku tmavé dveře. Harry si pomyslel, že to byly asi dveře do koupelny a vešel dovnitř. Koupelna byla úplným opakem ložnice. Jako by ložnice byla nocí a koupelna dnem. Koupelna byla opravdu hodně světlá. Harrymu přišlo jako by se přenesl do antických lázní. Byla vykahlíkovaná z bílého a béžového mramoru, uprostřed koupelny byla velká zapuštěná vana do země. Vana byla o trochu menší než prefektská a měla mosazné kouhoutky. Harry si rychle odskočil na záchod a šel do sprchy, která byla vedle vany. Harry se rychle sprchoval a namydlil se mýdlem. Na poličce byl šampón a Harry si ho nalil do dlaní a dal do vlasů. Najednou ucítil Harry skořici a usmál se. Proto cítí ze Snapea skořici, díky tomuto šampónu. Harry si pořádně umyl vlasy a byl nadšený, že bude vonět jako Snapea. A bude jeho krásnou vůni cítit po celý den. Harry se dosprchoval a osušil se ručníkem. Ručník taky voněl jako Snape. Harry tu vůni miloval. Harry šel k velkému zrdcadlu aby se prohlédl a lekl se svého vzezření. Celý krk měl samý fialový flíček a na rameni měl kousanec, který jen tak nezmizí. Harry se podíval po koupelně, kde má šaty. Šaty byly složeny na prádelním koši a u nich hůlka. Harry si vzal hůlku, naposledy si prohlédl Snapeův důkaz vášně na krku a nechal jej zmizet. Na rameni si to kousnutí nechal. Harry chtěl aby mu připomínalo to nejkrásnější ranní probuzení. Harry se snažil účesat své vlasy, ale jako vždy to bylo zbytečná snaha. Rychle si očistil trenýrky, oblékl se do svého mudlovského oblečení a opustil tu koupelnu, která se snad přenesla ze starověkého Říma. Snape v ložnici nebyl a Harry si prohlédl ještě jednou ložnici, zhluboka se nadechl a vešel do Snapeova obývácího pokoje. Snape už nebyl oblečený v pyžamu, ale ve svém typickém černém šatě. Seděl na gauči a upíjel ranní kávu. Snape probodl Harryho svými onyxy a Harry si uvědomil, že nejspíš má velký problém po tom co se včera odehrálo. „Pottere, teď si sedneš a nasnídáš se. Za celou dobu snídaně co na tebe budu mluvit ani jednou necekneš. Nechci poslouchat tvé hloupé výmluvy! Rozumíš? " Harry si sedl naproti Snapeovi do křesílka a na konferenčním stolku se objevily topinky a dýňová šťáva. Harry se zakousl s chutí do topinky. Měl opravdu hlad, vždyť od včerejší snídaně nic nejedl. Snape ho provrtával staroslivým pohledem s velkou špetkou zloby. „Pottere, zaprvé pokud ještě někdy provedeš něco tak pitomého jako včera, tak budeš litovat dne, kdy si mě potkal. Opravdu nechápu, co se v té chvíli stalo s tvými mozkovými buňkami a šel si na tu zatracenou věž, místo aby si šel za mnou. Ještě jednou něco takového provedeš a poznáš mě z mnohem horší stránky. Pottere, ty jeden idiote! Vždyť si byl promočený na kost a velice podchlazený. Kdybych tě nešel hledat, nejspíš bys díky své debilitě tam usnul a zůstal do rána! Takže ať se to neopakuje! " Harry pokýval hlavu na souhlas a Snapeova zloba v jeho onyxových očí se trošku zmenšila. Harry se rychle napil šťávy a zakousl se do druhé topinky. „Zadruhé už o mě nikdy nepochybuj, Pottere. Myslel jsem si, že jsi natolik inteligentní abys pochopil, že kdybych k tobě nic necítil tak by se k tobě nechoval a nejednal, tak jak to právě dělám. Rozumíš? A slib mi, že žádné špinavé lži od vlkodlaka z tebe neudělají takového bezduchého idota, kterým si stal včera." Harry chtěl křičet nadšením, kdyby neměl v ústech topinku a nežvýkal ji. To co Snape vlastně řekl znamená, že ho má rád. Harry zase kývl na souhlas. Snape se nadechl a chtěl nejspíš dal pokračovat ve svém kázání a Harrymu došlo, že četl dopis od Rema. V Harrym začal bublat hněv. Na to Snape neměl právo, než Snape cokoliv stihl říct Harry rychle polkl topinku ze svých úst a odpověděl. „Ty si četl ten dopis! Na to si neměl žádné právo! Kdybych chtěl aby sis ho přečetl dal bych ti ten dopis kurva přečíst!" Harry vstal a chtěl odejít, ale Snape byl skokem u něj a přimáčkl ho zpátky do křesla. A svým hrozivým sametovým hlasem zašeptal. „ Jazyk, Pottere. Právo? Měl jsem všechny práva! Jsi teď už můj, Pottere. A když tě najdu ve věži jako hromádku neštěstí v podchlazeném stavu a v horečce, jsou všechny tvá práva na mé straně, ty idiote! Pokud příště chceš tajit takové lži, tak přestanu být tvou hloupu sovou a žádný dopis tomu špinavému vlku nepředám. A u Draca to ani nezkoušej! Jinak za sebe neručím, Pottere! A mimochodem, ty nesmysly co ti psal o návštěvě shromáždění a Blackovi, ihned vypudíš ze své hloupé mysli! " Harry se ještě víc naštval, ano možná se choval jako hlupák, ale nemůže mu zakazovat zachránit Siriho pokud je nějaká možnost. Harry se zhluboka nadechl a čelil těm onyxovým očím, ve kterých bylo velké rozčílení. „To mi nemůžeš zakázat, pokud bych měl jakoukoliv možnost zachránit Siriho, tak Siriho zachráním!" Snapeovy ruce dritily bolestivě Harryho ramena a onyxy zahořely ještě větším vztekem, jeho hlas už sametově nešeptal, ale křičel. „Pottere, ihned ten nesmysl dostaň ze své hlavy. Ty jeden idiote, to co napsal Lupin je holý nesmysl! Pán zla ho jen napálil a využil aby se mu upsal. Pán zla zkoušel tvou oddanost pro toho prašivého vlka. Blacka zabila Avada od Bellatrix! Ne, pitomý Závoj. Je mi jedno co si myslíš, ale musíš mi věřit, je to nemožné. A myslíš, že by Black chtěl aby ses ve výročí vraždy tvých rodičů producíroval mezi smrtijedy. Myslím si Pottere, že oba známé odpověď." Harrymu začaly po tváři stékat slzy. Ty slzy znamenaly pohasínající naději na vykoupení z viny ze smrti Siriho a jeho záchranu. Snape si klekl před Harryho, stíral mu něžně slzy, políbil ho na tvář a v onyxech už vztek neplál. Harry se snažil utřídit myšlenky přece tam slyšel ty hlasy. Ty hlasy.  „Slyšel jsem tam hlasy, co když je mezi nimi Siri a čeká na naši záchranu? Čeká na mě." Snape začal něžně hladit Harryho po tváři a onyxové oči byly plné starostí. „Harry, ty hlasy patří těm, kteří zemřeli v Závoji. Dřív Závoj sloužil k popravám proto nejhorší co kdy bylo v kouzelnickém světě. Mezi nimi Black není, to ty dobře víš. I když jsem ho vždy nenáviděl, nebyl vrah. Ať byl Black jakýkoliv tak jeho duše je na to místo moc čistá. Black už je jinde a není pro něj léku na cestu zpět. Myslíš, že by Black chtěl aby ses pokoušel o nemožné a ztratil bys sám sebe a byl pohlcen temnotou pro jeho beznadějnou záchranu?" Harry vnímal ty slova. Ano, Snape měl pravdu. Krutou a bolestnou pravdu. A Snapeova pravdivá slova sfoukly tu krásnou slabou jiskřičku té bláhové naděje, která třímala v Harryho nitru. Snape Harryho objal a Harry by se nejraději chtěl v tom objetí rozplynout. Najednou si Harry uvědomil, že mu poprvé řekl Snape jménem a bylo to jako pohlazení od samotného anděla. „Ty si mi řekl jménem." Snape pořád držel Harryho v objetí a pošeptal mu svým sametem do ucha. „Moc si na to nezvykej, Pottere. A vím co se ti honí hlavou. Ty za smrt Blacka nemůžeš. Jediná vina je na Bellatrix. Takže si to pamatuj. A Pottere, nikdy jsem na tebe nebyl hrdejší, než když si odmítl nabídku Pána zla na pomstu a její zabití. Pottere, právě v tom je tvá velká síla. Pamatuj si to! A teď dojez snídani." Harry spočíval ještě chvilku v objetí, pak ho Snapeovo tělo propustilo a Snape si šel zpátky sednout na gauč a přivolal si novou kávu, ta předchozí byla už vystydlá. Harry se snažil dojíst snídani, přemýšlel co napíše Removi a jak vysvětlí svou sobotní i dnešní nepřítomnost přátelům. A Harry moc doufal, že Hannah nebude moc naštvaná. Protože ji Harry začínal mít moc rád. Harry dojedl snídani a Snape ho celou dobu propaloval svými onyxovými očmi. „Pottere, včera když jsi spal jsem byl za Lupinem. Už se nám nebude plést do cesty a uvědomil si svůj omyl ohledně Závoje. Brzy ti od něj doručím dopis, na tento odpovídat nemusíš. Dále ředitelka tvé koleje si myslí, že si měl vizi od Pána a proto jsi u mě zůstal do rána. Omluvil jsem tě u Křiklana i u slečny Abottové. Jak vše vysvětlíš svým přátelům nechám na tobě. Co se týče vize, tak si ji moc nepamatuješ a Pán zla mučil nějakého smrtijeda. A hned jak opustíš mé komnaty musíš za ředitelkou své koleje. Pottere, v pondělí se vrátí Brumbál v úterý s ním čekej rozhovor. Neboj, zítra na nitrobraně tě na něj připravím. Pottere, už musíš jít. Uvidíme se u jídla v síni. A Pottere, přestaň se tolik červenat, když se na mě díváš. Jinak to co provádíme bude vědět celá škola. Ne, že bych to neuvítal, ale musíme si dát pozor na Brumbála." Harry se snažil vstřebat vše co Snape řekl ohledně Rema, Mcgonagallové a Brumbála. Harry se musel usmát nad poslední větou, že by byl rád aby všichni věděli, že Harry patří Snapeovi. Harry se podíval do těch onyxových očí a byl zas šťastný. „Děkuji ti, za všechno. " Harry se začervenal, když si vzpomněl na ráno v posteli. Snape vstal z gauče klekl si před Harryho a podíval se mu intenzivně do očí a svým sametovým hlasem odvětil. „Za to ráno v posteli mi nemusíš děkovat, ty idiote." A něžně Harryho políbil, jeho jazyk lehce vlul Harrymu do úst a Harry se zapojil do lehkého tance. Potom Snape přerušil polibek a políbil Harryho na čelo. „Musíš už za ředitelkou, Pottere. V zítra budeme pokračovat." Harry se usmál a začal se těšit na pondělní den. Snape doprovodil Harryho z jeho komnat a k Harrymu překvapení měl dva vchody. Harry se Snapem rozloučil dalším něžným polibkem a vyšel do chodeb sklepení. Harry cestou k Mcgonagallové přemýšlel, jestli to vše nebyl sen, protože i přes včerejší smutek to byl opravdu jeho nejroztodivnější víkend, který kdy prožil v Bradavicích. Ale bolestné kousnutí na rameni bylo důkazem, že se o sen jedná a vše se odehrálo.