Harry vešel se Snapem do jeho komnat a Snape si stoupl ke krbu,ve kterém vesele plápoly plamínky a olizovaly polínka. Snapes zkřížil ruce na hruď a spustil.  „Doufám, že si cvičil, Pottere? Soustředil ses na negativní vzpomínky a  všechny je rozčlenil? Když tak zoufale toužíš po ředitelově niztrozpytu!"   Harry zaťal pěsti až mu zbělely klouby.  „Sakra, sám moc dobře víte, že je to poslední po čem toužím."  Snape se ušklíbl a hodil na Harryho zamračený pohled. „Dobře vím, Pottere? Tvé chování tomu neodpovídá, ty idiote! Vůbec se podle toho nechováš, v noci běháš za špinavým vlkem a nejspíš si vyzvonil vše i Weasleymu, který má jen tolik mozkových buněk jako tlustočerv! Uvědomuješ si, že pokud se přeřekne tak z tebe Brumbál udělá poskoka bez vlastního vědomí? Nee, tys nemyslel, že? Jako vždy, Pottere. Ty první jednáš a až pak přemýšlíš jako na famfrpálovém hřišti, že? Co by to bylo za začátek roku, aby všemi oslavovaný Harry Potter, nebyl na ošetřovně, kvůli své debilitě a pěti potloukům a nebyl ještě více obdivován. Proto se chováš na hřišti jako sebevrah, pro zasraný obdiv, Pottere? Měl si pohmožděnou plíci!" Harry jen zíral, byl naštvaný do běla tolik výčitek, nechápal proč? Harry Ronovi věří a dal mu  přece neporušitelný slib a zas urážel Rema. Navíc Snape přece věděl, že nesnáší svou slávu. Kam zmizela jejich první hodina nitrobrany, kdy mu Snape řekl, že ho obdivuje? Harry částečně  vědel, že to co Snape řekl bylo v rozčílení. Ale hrozně to Harryho bolelo. Proč to tak bolelo? Ještě v létě by nad tím mávl rukou a teď je rozpolcený nad tou bolestí ze Snapeových slov a nad vztekem za jeho chování. Harry se nadechl a začal skládat slova, která mu běhaly v mysli jako ten zatracený splašený potlouk.  „Neurážejte Rema a Rona. Ron dal neporušitelný slib. A do prdele, moc dobře víte, jak nenávidím svou zasranou slávu, svou pitomou jizvu a vše co představuje! Jo a na tom hřišti jsem opravdu nepřemýšlel, improvizoval jsem!"  Snape se začal smát, ten smích byl načihlý jeho sarkasmem a ironií   „Takže až se Weasley přeřekne, tak jen půjdeš Weasleyům popřát upřímnou soustrast, dáš jim kytičku a budeš v pořádku, že? Jinak Pottere o Lupinovi, budu mluvit jak chci, nemáš žádné právo mi nic vyčítat, ty ho máš zidealizovaného stejně jako Blacka, co o něm pořádně víš? Řekni Pottere, čekal si, že se přidá k Luciusovi? A už Pottere,prosím neimprovizuj! Ještě uděláš něco takového a sám tě na tu ošetřovnu dostanu, rozumíš?"   Harry si musel sednout na křeslo, třepal se vzteky a Snape ťal do živého ohledně Rema. Nečekal, že se spojí Malfoyem tím pádem s Voldemortem a měl pravdu s Ronem, co kdyby se ve vzteku před někým přeřekl a pak zemřel. To by si nikdy neodpustil. Harry si dal hlavu do kolen a zhluboka začal dýchát, potřeboval se uklidnit. Z oka mu tekla osamocená slza, která byla z bolesti, z těch slov. A nejhorší, že byla pravdivá. Najednou ucítil tu podmanivou vůni pergamenu, skořice a lektvarových přísad, teplá a jemná ruka ho chytla za bradu a uviděl Snape, který před ním klečel a díval se do těch nádherných onyxových očí a Harry se v tom odrazu hvězd utopil. Bylo tam tolik emocí vášeň, starost, strach, zlost a touha, tolik touhy.  A Snape zašeptal krásným sametový hlasem  „Pottere, nebudu se ti omlouvat, za svá slova. Říkám ti jen pravdu, nic jiného. Musíš začít přemýšlet nad vším co děláš. To o co je jedná, je tvůj život! Tvůj život je stále v ohrožení skrze ředitele a Pána zla. To, že si jeho vnuk neznamená, že tě nechá být. A svým hloupým a idiotským jednáním se ohrožuješ, skrz vlka co se zaprodal Pánu zla. Pottere, jsem smrtijed, jsem vrah a jsem špatný, ale jako on bych se nezaprodal. Neomlouvá mě, že jsem byl mladý, ale každý den se to snažím odčinit a vykoupit se. A ty hloupý, malý, idiote ani nevíš, že mi na tobě záleží. Myslíš si, že bych pro někoho dělal co pro tebe? Pro nikoho jiného bych se neklaněl, Pottere. Dělám to pro tebe. A ty zahazuješ idiotsky svůj život. Nezahazuj ho, Pottere. Copak tomu všemu nerozumíš?"   Harrymu se po těch slovech zastavilo srdce, pro Harryho to bylo to nejkrásnější, co mu kdo řekl a slyšel. Bylo to krásné, opravdové, pravdivé a syrové. Ty onyxové oči nelhaly, nemohly by. Najednou Harry ucítil na tváři druhou ruku, která byla tak jemná, krásně hřála a začala stírat slzy, které po těch slovech začaly téct.  „Pottere, tvé krásné zelené oči jako by byly pro slzy stvořeny, ale zbytečně je neprolévej."  Harry zavřel oči, nemohl se do těch očí dívat dál utopil by se v nich a nic by ho už nezachránilo, vůbec nic. Harry ucítil teplý dech na svých rtech, něco teplého a měkkého se položilo na jeho rty, byly to Snapeovi rty! O čem snil se právě dělo! Ucítil hladký, teplý jazyk na rtech a pohlazení jazyka a jeho přejetí přes rty, bylo to jako pro žíznivého na poušti malý pramínek vody. Harry chtěl víc, chtěl pramen, chtěl řeku, chtěl vše. Harry otevřel ústa a Snapeův jazyk vklouzl dovnitř byl tak zatraceně jemný, hebký a kluzký. Harry chtěl pohnout také jazykem zatančit do rytmu Snapeoveho jazyku, ale nešlo to. Po celém těle cítil chvění, srdce začalo bít jak splašené, Harry byl v extázi. Harry nikdy neměl z ničeho takový strach jako z toho, že to skončí a tak nádherný pocit už nikdy nezažije. Harry zasténal, nemohl si pomoct, ale bylo to úžasné. Snape dal ruce na Harryho krk a drtil ho, jeho jazyk už nebyl jemný, ale drsný, rychlý, majetnický. Harry dal ruce do Snapeových antracitových vlasů, byly hebké jako to nejexluzivnejší hedvábí. Harry se snažil odpovědět jazykem, Snape ho nenechal. Harry nevěděl, kdo z nich zasténal jestli Snape nebo on, v tu chvíli to bylo jedno. Pro něj se zastavil svět udělal by cokoli pro tento polibek. Snape pokračoval a byl stále rychlejší a dravější, Harrymu docházel vzduch, ale bylo mu to jedno. V tuto chvíli by pro ten polibek zemřel. Nic hezčího nezažil. Snape přestal a Harry otevřel oči. Dívali se na sebe a Harry se začal červenat, styděl se. Že je tak nezkušený a obyčejný. Harrymu přišlo, že v tu chvíli kdy se políbili v něm něco zemřelo a něco nového se zrodilo. Snape vstal, šel k servírovacímu stolku nalil dvě ohnivé whiskey a jednu podal Harrymu.  „Pij,Pottere."   Harry vypil celou whiskey na ex a zakuckal se. Snape zakroutil hlavou a zaslechl idiot. Snape si stoupl zase ke krbu a propaloval Harryho a ten pohled byl plný vášně a touhy. Snape si odkašlal, napil se a podíval se do krbu. „Pottere, musíš se naučit nitrobranu, je to nezbytně důležité. Teď prosím běž, jinak se neudržím a mohl bych udělat něco, co by ti ublížilo."  Harry se podíval na Snape a chápal ho. Musel jít. Sám by zatím dál, než k polibkům nechtěl nejspíš dojít. Harry vstal a chtěl jít ke Snapeovi, třeba ho pohladit. Snape uskočil od krbu, dál od Harryho. Snape se podíval s prosbou a velkou touhou v očích.  „Pottere, prosím bež, o všem si promluvíme ve středu."  Harry se usmál, poprvé měl z něho Snape strach. Harry se otočil, šel ke dveřím a než zmizel v chodbě, která vedla do lektvarové učebny řekl.  „Ten polibek, bylo to nejkrásnější v životě co jsem zažil, chtěl jsem aby nikdy neskončil. Díky Snape."   A Harry odešel do tmavé chodby a z komnat uslyšel hluboký úlevný povzdech a  “pro mě taky Pottere".