Harry seděl u večeře a pomalu se chystal za Snapem, minule ho opravdu překvapil svým prohlášením, že ho obdivuje. Snape ho obdivuje. Ještě v létě by vsadil všechen svůj majtek, za neochvějnou víru, že ho nenávidí, ale teď nevěděl co si má o Snapeovi myslet. Proč v něm vyvolává takové zvláštní pocity? Pocit bezpečí, porozumění, náklonosti a ještě se mu začal líbit, v jeho blízkosti je podobně nervózní jako u Cho, proč? Harryho ze zamyšlení probrala rozčílená Hermiona. „Harry, přestaň se nípat v tom jídle a poslouchej mě, od pondělního večera je to s tebou jak na houpačce." Harry se podíval na Hermionu s otazníkem v očích, o čem sakra mluvila a jak dlouho ji neposlouchal. „Promiň Hermy, jen jsem se zamyslel, co si říkala?" Hermiona hodila zlostný pohled na Harryho a odpověděla. „Celá škola řeší, Křikův klub, prý si tam taky pozván, vezmeš mě sebou?" Harry si vzpomněl na toho čaroděje z vlaku, co jedl sušený ananas. „Jé promiň Hermy, zapomněl jsem ti to říct, no víš jsem tam domluvený s Lunou, pozval nás tam oba. Tak se ji zeptám jestli ji nebude vadit, že tě vezmem sebou, jo?" Hermiona vypadala ještě víc naštvaně a v očích měla pohled, který kolikrát věnovala Ronovi, když jí dokázal vytočit do běla „Neobtěžuj se!" a nasupeně odešla. Harry se podíval zmateně na Rona, který se cpal borůvkovými lívanci a pokrčil rameny a Ginny se začala smát. Harry absolutně nechápal co se stalo. „Ginny, něco mi uniká? Vůbec nechápu proč se Hermiona tak rozčílila." Ginny se přestala smát a odpověděla „Harry, Hermioně se líbíš a právě si ji jasně dal najevo svým způsobem, že o ní nemáš zájem. Mě osobně by nevadilo dělit se o tebe s Lunou, s Deanem máme volný vztah." Ron se začal vytřešteně dívat na Harryho i Ginny a očima přecházel od jednoho ke druhému, jako by to byl tenisový match. „Ginny s Lunou nechodím a děkuji za nabídku, ale si pro mě jako sestra." Ginny sklopila hlavu a následovala Hermionu v rozčíleném úprku. Harry se podíval na Rona se šokem v tváři,který se přestal cpát lívanci. „Hej kámo, nasrat dvě ženský během pěti minut, nezvládnu ani já." odpověděl moudře Ron a vrátil se k lívancům, Harry to nechápal, o Ginny věděl, že je do něj od prvního ročníku zakoukaná, ale nechápal Hermionu, od kdy začala Harryho vnímat jinak? A Harry musel přiznat, že by měl pro ni stejnou odpověď jak pro Ginny. Harry si uvědomil, že si bude muset promluvit s Hermionou a doufat, že tím nic nezničí. Harry mávl na Rona a odešel za Snapem do sklepení.

Harry šel do sklepení a cestou se snažil vyčistit hlavu, ale jak by mohl po takovém zjištění. S ujištěním, že tato hodina bude fiasko, vešel do lektvarové učebny, kde už na něj čekal Snape. „Dobrý večer profesore" Snape provrtal Harryho svým onyxovým pohledem a odpověděl. „Dobrý večer Pottere, pojďte půjdeme do mým komnat. " Harry šel za Snapem do jeho komnat, sice nebudou okolo něj hnusy v láku, tak by nemusel být tak nervózní, ale věděl, že se těžko ve Snapeových komnatách uvolní. Harry si sedl na gauč a Snape mu dal do ruky máslový ležák a začal mluvit. „Pane Pottere, protože naše předchozí hodiny byly katastrofou, rozhodl jsem se pro jiný přístup. Začneme s dýcháním, zavřete oči, uvolněte se a nemyslete na nic, jen vnímejte svůj dech a můj hlas. " Harry se napil máslového ležáku, zavřel oči a snažil se myslet na nic, jenže jak myslet na nic, když sedíte na gauči tohoto lektvaristy. A když z jeho hedvábného hlasu máte zmatek v hlavě, způsobí zběsilé bušení srdce a nechápavost proč a jak. „Tak pane Pottere, každý kdo nemá mentální schopnosti horského trola, má svou mysl zabezpečenou. I vy ji máte zabezpečenou, ale násilným vpádem o to přijdete. Proto si musíte představit něco co je pro vás bezpečné, něco co máte rád, nějaké místo, kde se cítíte uvolněně a svobodně. V mé mysli je to místo lektvarová laboratoř. Čím je pro vás bezpečné místo, je jen na vašem uvážení, může to být les, moře ale třeba i oheň. Soustřeďte se na místo, kde byste se cítil v bezpečí a představte si ho. " Harry přemýšlel, kde se cítí v bezpečí, Bradavice to nebyly, vždyť tu přišel málem o život několikrát, dům Dursleových to opravdu ne, Doupě také ne, ale zahrada u Doupěte to je jiná. Harry si představil krásnou zahradu, s růžemi, pivoňkami a dalšími výstavními květinami, ale také s plevelem, s motýli, s cvrčky a zahradními trpaslíky po chvilce uslyšel ten krásný hlas. „Máte Pottere, pokud ano přikývněte" Harry přikývl a zase slyšel ten sametově hedvábný hlas. „Výborně Pottere, teď si někam schovejte vaše nejcennější vzpomínky a zkuste si uložit i zbytek vzpomínek, až budete mít hotovo kývněte a já začnu." Harry si schoval své nejkrásnější vzpomínky k trsu plevelu, obyčejné vzpomínky k růžím a ty nejdůležitější do díry, kde byli schování trpaslíci,ty ošklivé do krtince, kývl a ucítil dvě jemné, teplé ruce na svých spáncích a zaslechl šeptané Legilimens.

*
Bylo opravdu krásné vidět a sledovat Pottera tak uvolněného, když se Severus díval na tu neuvěřitelnou podívanou na svém gauči, zjistil, že je proti Potterovi bezbrannný. Sledoval jeho uvolněnou tvář, která vypadala tak andělsky, že se bál, že začne blábolit. Potterova vůně obklopovala celý pokoj a Severus by si přál aby to tak zůstalo navždy. Takhle a teď bez Brumbála, Pána zla a bez Potterových stínů. Severus si otiskl tento výjev do své paměti a uložil si ho do lahvičky s jedem, kde má nejcennější vpomínky. Potichu nasál tu krásnou vůní vanilky, frézii a čokolády a neodolal se Pottera nedotknout, místo hůlky použil své dlaně, dal je na Potterovi spánky a do jeho ucha tiše zašeptal Legilimens. Na Severuse udělala zahrada dojem, uvědomil si, že kdyby to zkusil s Potterem tímto způsobem, možná mohl čokl žít, ale v té době žil v uvědomění z Brumbálových slov, že tyto základy zná a žije v láskyplném prostředí, ano byl chlupák co se nechal oklamat. Severus zatlačil na bariéru a rozrazil celou zahradu, podíval se do záhonu růží tam byly nezajímavé vzpomínky z hodin, v plevelu viděl první famrpálový zápas a chycení zlatonky, Grangerová objimá Pottera, Black a Vánoce na Grimaldově náměstí, polibek s tou havraspárskou dívkou a najednou temnota. Potter ho vytlačil. „Snažte se Pottere, musíte tu zahradu víc vyčlenit. Zkusím to ještě jednou, uvolněte se zase, soustřeďte se a až budete hotov kývněte. "

*
Harry se snažil opravdu uvolnit, ale když předtím ucítil ty ruce na spánku, tak si připadal jak rozbitá stowattová žárovka, která se zase zázračné rozsvítila a ten podmanivý hlas. Bože, Harry soustřeď se. Harry začal zase klidně dýchat a představoval si svou zahradu. U růží udělal velké trny, kdyby se k nim někdo chtěl přiblížit, u plevele udělal mraveniště, kousek od trpaslíků dal vosí hnízdo, tak to by bylo asi všechno a kývl na Snapea. Snapea zase nepoužil hůlku a ucítil jeho ruce na spancích a vysílali do něj elektrické impulsy, uslyšel zašeptané Legilimens u jeho levého ucha, najednou ucítil v hlavě ten tlak. Vetřelce, co chce vidět jeho zahradu, jeho tajemství, jeho vzpomínky. Harry se soustředil na obranu růží, na trny a vetřelec se nedostal, to samé u plevele soustředil se na červené mravence, ale to Snapea nazajímalo, zajímal ho krtinec. A najednou tu byli vzpomínky Bazilišek, příštěnek když mu bylo pět a rozbil skleničku, strýc Vernon se mu smál když nic neměl pod stromečkem, mozkomoři u jezera, Sirius padá závojem... Neee.. najednou uslyšel „Stop!" a vize přestaly létat. Harry se vydýchával, bylo to hrozné. Snape se na něj podíval, ale naštěstí to nebyl výraz znechucení ani lítosti, spíš to byl zraněný výraz, ale proč by měl mít zraněný výraz? Snape podal Harrymu čokoládu, Harrymu to připomnělo Rema a třetí ročník. Harry se na Snapea podíval s otázkou očích, co ta čokoláda a Snape spustil. „Nebyla to taková katastrofa, ta čokoláda není dobrá jen proti mozkomorům. Máte Pottere hodně špatných vzpomínek,až moc na svoje mladí, proto jsou tyto vzpomínky vaší Achilovou patou. Zkuste do pondělí je rozčlenit a neschovávát je na jednom místě." Harry si povzdechl, protože zkoumání a schování špatných vzpomínek před spaním, nebude zrovna příjemné. „Ano profesore a děkuji, tento přístup mě osobně přijde lepší." Snape si sedl do křesla a odpověděl „Brumbálem mi byli řečeno, že základy máte, proto ten přístup minulý rok. Mě také se tento přístup líbí víc, na pracovním stole máte protijed na Veritasérum, noste ho stále u sebe. Ředitel teď bude 14 dní pryč, ale pak s vámi i se mnou bude chtít osobně mluvit. " Harry si vzal lahvičku a položil ji na konferenční stolek. „Nepotřebuji to, dostal jsem v létě sérum i protijed od dvojčat. Pane, taky tak nenávidíte ředitele? Já si myslel, že nemůžu nikoho vic nenávidět, než Volde... Vy-víte-koho, ale tohle je mnohem horší. Užírá mě ta nenávist, včera celý den jsem si představoval jak ho zabíjím na tisíc způsobu, jsem normální? Nestanu se dalším Temným Pánem, když mám tak hrozné myšlenky. " Snape se na něj podíval pohledem plného porozumění a rozesmál se, opravdu se rozesmál. „Pottere si idiot! Ty a Temný Pán! Pottere to co cítíte je normální, byl jste zrazen někým, kdo pro vás byl vzorem a ten někdo vás nezradil jednou, ale zradil vás před vaším narozením a zrazuje vás po celý život. Kdybyste si to nepředstavoval, měl bych vás za blázna. A ano, nenávidím ho a představují si to podobné, v jedné mé verzi ho ponořuji pomocí kladky do kyseliny. Jen si dejte na ty myšlenky pozor, než ovládneme vaší nitrobranu. A Pottere ten protijed ihned od Weasleyů vyhodíte, nerad bych přišel o vaší společnost díky rudým tupohlavcům a jejich vytříbenému umění na lektvary. " Harry se koukal na Snapea a třídil si informace, neodsuzoval ho a nemyslel si, že když si představuje Brumbála u mučednického kůlu, stane se z něj zrůda. Harry musel uznat, že Brumbál jak se máčí v kyselině přidá na seznam představ. A nejzvláštnejší informace byla, že Snapeovi by chyběla společnost Harryho Pottera, toho spratka, kterého Snape po celých pět let nenáviděl. Harry se chtěl smát, ale rozmyslel si to, musel se zeptat na otázku, která se mu vypalovala do mozku. „Pane, stále mě nenávidíte? " Snape se na něj podíval s nečitelným výrazem a kdyby jeho očí měly schopnost Harryho podpálit, tak by hořel jako pochodeň. „Pottere, co vám teď řeknu si dobře zapamatujte, já jsem vás nenenáviděl, jen jsem viděl ve vás odraz vašeho otce, s kterým jsem měl špatnou minulost. Byl jsem opravdu hloupý, a můžu vám říct, že pocity nenávisti k vám nechovám. Už byste měl jít do Nebelvírské věže, je pozdě. Dobrou noc Pottere a do pondělí cvičte. " Harry si vzal lahvičku s protijedem, poděkoval, rozloučil se a odešel do Nebelvírské věže, cestou přemýšlel, jestli by nedokázal ve Snapeovi vyvolat i jiné pocity, než domnělou nenávist. Mnohem silnější a krásnější.