„Nevkládejte mi do úst slova, která jsem neřekl," řekl Lucius klidně a natáhl ruce před sebe, aby mu mohl nasadit pouta. V očích mu jiskřilo. Evidentně se bavil a Harry se cítil ukřivděný, protože se vysmíval jemu.

Připadal si jako idiot. Snažil se mu pomoct. Zlehčit celou situaci. Zařídil mu alespoň rozloučení s umírající ženou. A co z toho měl? Jen posměch a nevděk.

„Tak se vyjadřujte tak, aby vám bylo rozumět," odsekl, rázně zacvakl pouta a prudce otevřel dveře. Kypěl v něm vztek a rozhořčení.

Letmé otření konečků prstů na zápěstí si málem ani nevšiml. Ale stalo se vůbec?