Dny ubíhaly rychleji, než na počátku čekal. Střídal teoretickou výuku, práci v terénu i praktické školení. Byl rád, že ho přidělili k Ronovi do skupiny a mohl s ním setrvat v každodenním kontaktu. Nevědomky mu pomáhal nezbláznit se. Lucius mu chyběl každým dnem víc a víc. Tušení, že se mu nedaří dobře, se stupňovalo.

Neměl s kým si o tom promluvit, i když si myslel, že by ho Ron už za to neodsoudil. Možná, že by to měl risknout. Ještě se však necítil tak mizerně, aby to sám nezvládl. Pouze se stáhl do sebe a plnil si povinnosti.

Dva týdny...