Drazí a milí,

druhá kniha ze série už je zase za námi. Připadá mi to jako včera, kdy jsem začala psát tu první.

Je úžasné, jakým způsobem taková zkušenost člověka obohatí. Na druhou stranu možná i zblbne :) stává se mi, že nad tím 'co se v té další kapitole stane' přemýšlím v posteli, v práci, klidně i na záchodě :D ale to bude asi nějaká autorská degenerace :)

Tentokrát už nebudu děkovat nikomu konkrétně. Doufám, že mi to odpustíte. Množství pravidelných čtenářů se totiž od prvního dílu značně zvětšilo a já nechci na nikoho zapomenout a tím se ho dotknout.

Dle mého sledování počtu přečtení, je tu asi 400! lidí, kteří, pravidelně čtou moji povídku. Potom už počty přečtení stoupají velice nepravidelně. To je úplně úžasné číslo. Z toho více jak 30! lidí pravidelně hvězdičkuje a kolem deseti až patnácti dokonce pravidelně komentuje. To je prostě úžasný výsledek, který mi vhání slzy do očí.

Děkuji tímto všem, kteří mou povídku čtou a podporují mě jakýmkoliv způsobem. Jenom díky tomu mám vždy chuť sednout k psaní, i když mě neuvěřitelně tlačí čas. 

Všichni jste úžasní. Spisovatele totiž utváří jeho čtenáři a vy jste ti nejlepší čtenáři na světě a jenom díky vám tohle dílo vůbec vzniklo! Nebýt vašich žádostí a podpory, skončím po prvním díle.

Pamatujte, že všichni jsme vítězové! A teď musíme být stateční a začít v sobě pomalu hledat naši Sílu vzdoru!

Nechť vás vždy doprovází štěstěna!

Navždy vaše

Verča