Ostrý svist biče zazní přesně ve chvíli, kdy se mi podaří prodrat se davem dopředu. Odsunuji poslední člověka a jako ve zpomaleném záběru vidím, jak se bič snáší ke Katniss, stojící před Hurikánem. Ruce má rozpažené a pokouší se ho chránit vlastním tělem

Nakonec bič dopadá na její obličej a ona okamžitě klesá na kolena. Přikládá si jednu ruku na obličej a druhou pokládá na zem, aby nepřepadla dopředu. „Přestaňte! Vždyť ho zabijete!“ vříská z plného hrdla a doufá, že tím někoho zastaví.

Chystám se rozeběhnout, když v tom mě překvapivě velká síla zadrží a já se nemohu hnout. „Neblázni, chlapče, s nimi musíme po dobrém,“ zašeptá mi do ucha známý hlas. V tu chvíli ke mně doléhá i pach alkoholu, takže je mi jasné, o koho se jedná. V tu chvíli zvedá mírotvorce opět bič nad hlavu.

„Moment!“ vyštěkne v tu chvilku Haymitch a vyráží kupředu. Já jdu za ním v těsném závěsu. Náš mentor přede mnou zakopává o tělo ležící na zemi. Skláním hlavu dolů a všímám si zrzavých vlasů, které musí jistě patřit Dariovi. Je to náš jediný zrzavý mírotvorce a překvapivě docela příjemný chlapík. Teď ovšem leží v bezvědomí na zemi. Haymitch si toho ovšem nevšímá, chytá Katniss za předloktí a vytahuje ji na nohy.

„No skvělé,“ bručí a otáčí Katnissin obličej ze strany na stranu. „Příští víkend ji mají fotit ve svatebních šatech. Co teď mám říct jejímu vizážistovi?“ brblá nespokojeně a mě na tváři dokonce zableskne pobavený úsměv. Hraje svoji roli výborně. Okamžitě ovšem přenáším svoji pozornost na Katniss. Ustaraně jí odhrnuji vlasy z rány na obličeje, až trochu sykne.

Muž naštěstí nakonec sklání ruku s bičem k zemi. „Narušila výkon trestu u usvědčeného zločince.“ Zabručí hlubokým a autoritativním hlasem, který nedovoluje žádné pochybnosti.

„Mně by bylo sakra fuk, i kdyby vyhodila do luftu soudní budovu! Podívejte se na její tvář! Myslíte, že bude za týden připravená na focení?“ Vrčí Haymitch zle a na tváři nového mírotvorce se zableskne nejistý pohled, který se ovšem snaží bravurně zakrýt.

„To není můj problém,“ odvětí chladně.

„Že ne? Ale bude, kamaráde. Jen co se vrátím domů, zavolám do Kapitolu. A zjistím, kdo vám dal pokyn, abyste rozcupoval tvářičku mé krásné vítězky!“ Haymitch neupouští od výhružného tónu a mě je jasné, že on je prakticky jediný, kdo si to tady může dovolit. Stojíme tu před ním. Jediní tři žijící vítězové našeho kraje a tím pádem jediní, kteří si mohou dovolit něco zpochybnit. Já mezitím chytám Katniss za loket a ujišťuji se, že se jí nic nestalo.

„Ten člověk je pytlák. Proč se do toho vůbec motala?“ vrčí mírotvůrce s novým elánem.

„Je to její bratranec,“ odpovídám naštvaně a nezapomínám také nasadit výhružný tón. „A ona je moje snoubenka. Takže jestli chcete na něj, budete muset projít přes nás dva.“ Neuvažuji nad možnými důsledky, které by to pro nás mohlo mít. Nemůžu dopustit, aby trestali Katniss a zároveň ani nemůžu dopustit, aby pokračovali v trestu pro Hurikána. Katniss by nepřežila, kdyby musela sledovat jeho další bičování. A já si nejsem jistý, jestli by to vůbec přežil sám Hurikán.

Vrchní mírotvůrce chvíli váhá, ale nakonec se ohlíží na svůj oddíl. Ti se po sobě chvíli koukají a nakonec z jejich středu vystupuje jedna z mála žen, které jsou v tomto kraji. „Domnívám se, že za první porušení zákona již byl udělen požadovaný počet ran, pane. Pokud není trestem poprava, kterou by vykonala popravčí četa,“ slabikuje škrobeně.

„Taková je standardní procedura?“ ptá se nováček.

„Ano, pane,“ odpovídá žena a zbytek oddílu za ní také souhlasně přikyvuje hlavou. To nového vedoucího zřejmě trochu upokojuje.

„Dobře. Tak si odtud odnes svého bratrance. A jestli přijde k sobě, připomeň mu, že až bude příště pytlačit na kapitolské půdě, osobně sestavím popravčí četu,“ upozorní Katniss a otírá krev, která zůstala na biči. Samovolně z něj odletují kapičky krve a dopadají až na naše obličeje. Mimoděk se otřesu. Nakonec uklízí bič a odchází pryč. S ním i ostatní mírotvorci, kteří ještě odnáší bezvědomého Daria.

„Hurikáne,“ vrhá se k němu Katniss a pokouší se uvolnit pouta na jeho rukou. Jsou bohužel utažena moc pevně. Proto mi Haymitch podává nůž a já zkrvavená lana jedním tahem přeřezávám. Hurikán se hroutí k zemi, vypadá to, že je v bezvědomí.

„Radši ho odneseme k tvé matce,“ navrhuje Haymitch a ustaraně sleduje jeho zruinovaná záda. Jedna z místních žen nám půjčuje prkno, které nám poslouží jako provizorní nosítka. Nečeká na to, jestli budou dostatečná a ihned kvapně odchází pryč. Všichni mají strach a já jim to nemám za zlé. Spolu s Haymitchem přesunujeme Hurikána břichem dolů na prkno. S provizorními nosítkami nám pomáhají ještě dva dělníci z dolů. Pravděpodobně to budou nějací jeho dobří známí.

Postupujeme pomalým tempem směrem k Vesnici vítězů. Horníci nás mezitím uvádějí do obrazu, abychom měli představu, proč byl vlastně Hurikán zatčen. Prý šel jako obvykle prodat krocana vrchnímu mírotvorci, který ovšem z hodiny na hodinu zmizel. Narazil tedy na tohoto nového, který ovšem neměl pro lov pražádné pochopení. Jakmile jsme se objevili, měl za sebou už přinejmenším čtyřicet ran bičem. Kdybychom se do toho nevložili, je možné, že už by byl teď mrtvý.

„A co Darius?“ ptám se zvědavě. Je to totiž jeden z mála mírotvorců, kterého znám. Vím, že to byl moc příjemný člověk, který nikdy nikomu nic neudělal.

„Asi tak po dvaceti ranách bičem přišel s tím, že už to stačí. Jenže to neudělal chytře a oficiálně jako Purnia. Chytil Knuta za ruku a ten ho přetáhl násadou biče přes hlavu. Nečeká na něj nic dobrého,“ vysvětluje mi jeden z horníků a mě probíhá nepříjemné mrazení přes celou páteř. Jsem si téměř jistý, že za takovou opovážlivost skončí Darius v Kapitolu – bez jazyka.

„To nečeká na nikoho,“ zabručí Haymitch a já mu musím dát za pravdu. Tady ve Dvanáctém kraji byl vždycky klidný režim, ale vypadá to, že to se teď, s příchodem nového vrchního mírotvorce, změní.

Konečně dorážíme k domu Katniss. Jakmile vcházíme dovnitř, její matka se už na ni neptá a ze stolu shazuje všechny věci a vyrábí si tím provizorní operační stůl. Chvíli sleduji, jak připravuje všemožné bylinkové vodičky a tinktury. Vlastně vůbec netuším, co právě teď dělá. Jedinou informací, kterou pochytím je, že Katniss by na oko pomohl sníh, proto neváhám a beru první mísu, která se mi dostává pod ruku.

Vycházím před dům, kde se konečně mohu v klidu nadechnout. Přiznávám, že pohled na tolik krve a na Hurikánova záda, která teď připomínají spíš krvavou kaši, než cokoliv jiného, mi nedělá úplně nejlépe. Vím ovšem, že se tam musím vrátit a pomoct. Už jen proto, abych pomohl Katniss ošetřit obličej.

Dovoluji si ještě jednu minutu venku na čerstvém vzduchu, pak se zhluboka nadechuji, beru mísu se sněhem a vcházím s ní opět dovnitř. Do nosu mě uhodí kovový zápach krve, který se vznáší po celé místnosti. Nenechávám se tím zastrašit a balím sníh do látkového hadříku. „Sedni si, Katniss,“ šeptám jí do ucha a nakonec se mi jí daří usadit na jednu z židlí. K napuchlému oku jí přikládám obklad a konečně mám šanci si ránu pořádně prohlédnout. Bič dopadl od čela, přes její oko a tvář, až k čelisti. Celý obličej má opuchlý a na jedno oko téměř nevidí. Musím zatnout ruku v pěst, když si jí prohlížím. Nejradši bych vzal toho Knuta a bušil do něj, dokud by neztratil vědomí.

Potom už jenom držím Katniss za ramena a všichni sledujeme paní Everdeenovou, která pobíhá kolem Hurikána. Ten se bohužel velice brzy probouzí a je vidět, že trpí obrovskými bolestmi. Cítím pod svýma rukama, jak Katniss ztuhla. Následuje nepříjemná výměna názorů, kdy chce, aby Hurikánovi dali opravdová analgetika. Její matka to odmítá. Hádka ovšem probírá Hawthorna, který se pokouší natáhnout ruku ke Katniss. To způsobí akorát další vlnu krvácení.

„Odveďte ji!“ Říká paní Everdeenová a já se pokouším Katniss chytit a odtáhnout pryč. Nedaří se mi to. Katniss křičí, a zmítá se pod mým dotykem. Prosebně pohlédnu na Haymitche, který mi okamžitě přibíhá na pomoc a oba musíme Katniss doslova vynést z místnosti.

Vcházíme do první místnosti, ve které je postel a oba dva musíme držet Katniss přišpendlenou v peřinách, dokud s námi konečně nepřestane bojovat. Nakonec jí zlomí smutek a přichází slzy. Už nebojuje, jenom se stulí do klubíčka a hlasitě vzlyká. Pokouším se jí stisknout rameno na uklidnění. Odsunuje mě pryč. Moc mě mrzí, že jí nemůžu pomoct, ale teď není nic, co bych pro ni mohl udělat.

Otáčím se nakonec na Haymitche. „Prezident Snow jí dal najevo, že nesplnila jeho očekávání a nepovedlo se jí zabránit povstáním. V Osmém kraji řádí revoluce. A Katniss chce, abychom všichni utekli,“ vysvětluji v rychlosti. Jsem si téměř jistý, že to je důvodem, proč se tady u nás objevil Knut. Aby nám udělal ze života peklo a zároveň zabránil povstání v tomto kraji. Haymitch jenom letmo přikyvuje, ale zároveň na to nijak slovně nereaguje.

Do pokoje vchází její matka, která začíná s Haymitchem probírat současnou situaci. Mezitím se pokouší Katniss alespoň částečně ošetřit tvář. Poslouchám je jenom na jedno ucho. Radši sleduji Katniss, která upírá svůj zrak někam do stěny a vypadá, že nevnímá svět kolem sebe. Rád bych si vlezl k ní pod přikrývky a objal ji přesně tak, jak jsme byli zvyklý při turné vítězů, ale vím, že to nemohu. Zaprvé tu nejsme sami a za druhé? Jsem si téměř jistý, že dnes by mi to nedovolila.

Z ničeho nic se rozdrnčí domovní zvonek. To konečně probírá Katniss z její letargie. Nadzvedává svoje tělo na loktu. „Nesmějí si ho odnést,“ zamumlá zoufale.

„Možná jdou pro tebe,“ upozorňuje ji Haymitch.

„Nebo pro vás,“ odpovídá mu na oplátku.

„Tohle není můj dům,“ připomíná jí. „Ale půjdu otevřít.“

„Ne, otevřu já,“ zašeptá tiše její matka a odchází ke dveřím.

Nikdo z nás nevydrží jen tak čekat v pokoji na informace, takže se všichni svorně zvedáme a následujeme paní Everdeenovou. Zadržím dech, když se vchodové dveře se skřípotem otevírají. Zahlédnu drobnou postavu, stojící ve dveřích a ze srdce mi padá obrovský kámen. Je to Madge.

„To je pro tvého přítele,“ zašeptá stydlivě a podává Katniss provlhlou krabičku. Ta otevírá víčko a zjišťuje, že je plná léků proti bolesti. Těch opravdových z Kapitolu. „Patří mé matce. Říkala, že si je mohu vzít. Dejte mu je, prosím,“ prudce se otáčí na patě a odbíhá pryč do sněhové bouře.

„Holka bláznivá,“ zabručí Haymitch a zavírá za ní dveře.

Krabičku s léky si přebírá paní Everdeenová, která jednu z ampulek natahuje do injekční stříkačky a zabodává ji Hurikánovi do paže. Tomu se okamžitě viditelně ulevuje.

„Co je to?“ ptám se zvědavě. Nikdy jsem u nikoho takový přípravek neviděl.

„Lék z Kapitolu. Říká se mu morfion,“ vysvětluje mi trpělivě paní Everdeenová.

„Já ani nevěděl, že Madge zná Hurikána,“ podivím se, ale v tu chvíli si vzpomínám na dnešní Dellyny slova. Najednou je mi jasné, proč sem vážila celou tu cestu skrz sněhovou vánici.

„Prodávali jsme jí jahody,“ odsekává Katniss zlostně. Dokonce v jejím hlasu zaslechnu žárlivý tón.

„Musely jí zatraceně chutnat,“ podotýká Haymitch pobaveným tónem.

„Je to moje kamarádka,“ odsekává ještě jednou a pak už se odmítá o čemkoliv dalším bavit.

Atmosféra se nicméně i tak citelně uvolňuje, neboť Hurikán konečně netrpí bolestmi a nesténá. Prim nám všem nutí silný horký vývar, který mě poměrně účinně staví na nohy a dodává mi potřebnou energii. Navrhuji proto, že můžu přes noc zůstat a s čímkoliv v domě pomoct. Překvapivě se ke mě připojuje i Haymitch a nadhazuje stejný návrh.

"Děkuji, ale užitečnější pro mě bude, když budete odpočinutí. Běžte si lehnout a ráno přijďte," odbívá nás slušně paní Everdeenová a my to bereme jako pokyn k vyklizení hřiště.

"Dobře," přikyvuji. "Tak tedy dobrou noc, zítra." S Haymitchem se svorně zvedáme a vycházíme ze dveří. Zastavujeme se na půl cesty k našim domům.

"Připrav se na to, že s ní teď nebude nějakou chvíli řeč," informuje mě Haymitch dobrosrdečně a pokládá mi ruku na rameno.

"Hlavně, aby se Hurikán uzdravil," vrtím jenom hlavou.

"Jestli tě bude poslouchat, pokud se jí naznačit, že ten útěk je nesmysl. Jestli by to udělala, nedopadlo by to dobře. A ne jen pro její známé, ale možná pro celý Dvanáctý kraj. Našli by ji a pro výstrahu popravili před celým Kapitolem a pak by byl se vším konec. S její popravou by umřela i veškerá revoluce a Snow to ví. Čeká, až mu dá nějakou záminku. Musíš jí v tom zabránit," hovoří překvapivě klidně, ale zároveň velice naléhavě. Nemusí mi nic vysvětlovat, chápu to a moc dobře. Jenom souhlasně a odhodlaně přikyvuji. "Veškerá budoucnost Panemu je teď v tvých rukou, Peeto, ne v jejích..."