Probudím se a promnu si oči. Chvíli vidím jen tmu, ale pak zahlédnu siluetu nějaké věže. Zvednu se a pomalu se k ní přiblížím. Kočárky, panenky, míče, pálky a mnoho dalších hraček. Jsem v Pennyho doupěti. Srdce mi poskočí a na tváři se mi objeví úsměv. Sice jsem ho zradila, ale i tak jsem ráda, že jsem tu. Vzpomenu si na to jak jsem tu jako Prokleté dítě strávila čas. Mé myšlenky zabloudí k boji. Lituju toho, že jsem se přidala ke Cameronovi. Lituju toho, že jsem zabila Dominica. Ale není mi líto Kylea. On si smrt zasloužil.
"Nostalgie, že? Slyším tvé myšlenky, Tesso. A odpouštím ti" uslyším pronikavý hlas a hned se za ním otočím.
"Pennywisi! Omlouvám se. Ale čekala jsem na tebe 27 let" odvětím s úsměvem a Penny se ke přijde blíže.
"Je čas, Tess. Chceš se mnou strávit věčnost?" zeptá se s klaunským smíchem a v očích se mu objeví jiskra.
Vím co to znamená.
"Ano chci" hlesnu a on ke mě přijde ještě blíž. Lehce mě políbí a pak mě chytne za ruku. Mrkne na mě a přiloží si ji k ústům. V ten moment mě kousne a já vím, že tentokrát to bude jiné. Jsem dospělá a jen tak mě nikdo nezničí. Tentokrát to bude navěky.

Olaaa, takže rozhodla jsem se napsat ještě epilog 🎈🎄 jako menší předvánoční dárek. Díky moc za přečtení!