„To je bezva!" Rozzářil se Ethan, který dojídal lívance u jídelního stolu.

„Jezdíme tam každý rok a nikdy si z toho tak nadšený nebyl. Co tak najednou bráško?" Položila jsem si ruce na stůl a podívala se na svého mladšího sourozence, který se usmíval od ucha k uchu.

„Letos mohu na černou sjezdovku." Rozhodil rukama a odnesl prázdný talíř do dřezu.

Všechny nás z jídla vyvedlo hlasité troubení žlutého školního autobusu, který čekal před domem. Políbila jsem rodiče a bratra na tvář a přehodila si černý batoh přes rameno.

Nastoupila jsem do plného autobusu, ale přesto jsem si našla místo vedle své nejlepší kamarádky Kathrine. Objala jsem jí a sundala si batoh, který jsem si odložila na zem.

„Vy letos jedete zase do Alp?" Zeptala se a přehodila si své důkladně vyžehlené blonďaté vlasy přes rameno.

Kývla jsem, ale své nadšení jsem nedávala najevo, protože jak znám Kath, hodinu by mi vyprávěla o tom, že sníh nesnáší a jakýkoliv sport, kde si rozcuchá vlasy nemá ráda, takže žádný. Někdy dokáže být dost velká mrcha, když třeba nedostane to, co chce, ale je to moje jediná nejlepší kamarádka, takže si raději nestěžuji, ale za její vzhled bych dala cokoliv. Blond vlasy, modré oči a dokonalá postava. Hodně kluků to k ní táhne no a já se cítím v její blízkosti jako odpad. Bruneta s blond melírem a s hnědými oči. Klasika, která už v této době nikoho netáhne.

„To bych ti měla dát dárek k Vánocům už dnes, že?"

Nestihla jsem ani odpovědět a už se mi před obličejem objevila malá stříbrná krabička se zlatou mašlí okolo. Když jsem jí otevřela, zatřpytil se malý přívěšek ve tvaru stříbrného srdíčka s nápisem friends. Jak jí znám, tak je to pravé stříbro. Nerada od ní dostávám dárky, zvlášť ne ty, které jsou drahé, pak je nerada používám, protože se o ně bojím. Ale z toho jsem byla překvapená. Většinou mi dá něco zlatého, nebo drahý parfém. S otevřenou pusou dokořán jsem se usmála a poděkovala.

„Jedno srdíčko máš ty a já to druhé." Dodala a ukázala to své, které jí už viselo na řetízku. „A co máš ty pro mě?" Zeptala se a čekala, co úžasného pro ni mám. Jenže já pro ni nic neměla.

Kvůli všem těm písemkách jsem na to jaksi zapomněla. Navíc ani nebyl čas a už vůbec bych nevěděla, co bych jí měla koupit, když má vše na co si vzpomene.

„Promiň Kath, ale" Zamračila se a mě, došlo, že by nebylo moudré si ji poštvat proti sobě. Udělala by mi ve škole peklo. Stačilo mi, co udělala jedné naší spolužačce, zato, že jí zasedla místo v laboratoři. Mám pocit, že od té doby už k nám ani do školy nechodí.„nechala jsem to ve škole, je to u mě ve skřínce." Zalhala jsem, i když jsem z toho nebyla zrovna ráda.

Schovala jsem si krabičku do batohu, který jsem si hodila na záda a společně s Kathrine vystoupila z přecpaného autobusu. Došli jsme až k mé skřínce, kde jsem ještě víc znervózněla než při cestě sem. Promnula jsem si prsty a potom teprve odemkla skřínku.

Sice jsem tam měla dost velký nepořádek, za který jsem nebyla ráda, ale teď se mi hodil. Párkrát jsem prohrábla poličky a dělala, že se snažím její dárek v té skřínce najít, ale to jen abych se potom mohla vymluvit, že ho nemohu najít. Mezi tím, jsem našla dost věcí, které jsem hledala. Dokonce jsem našla i můj hřeben, který jsem hledala tak půl roku než jsem si koupila nový. Nebo starý sešit, který jsem měla v prvním ročníků.

„Já ho tu nemohu najít Kath" prohrábla jsem naposled skříňku a nakonec jsem jí zavřela a otočila jsem se ke Kath.„fakt promiň, ono to tu prostě není. Muselo to zůstat doma." Zase jsem musela zalhat.

Kathrine mě několikrát sjela pohledem a bez jediného slova odešla. Nechala jsem ji, protože jsem věděla, že mi jen tak neodpustí. Buď dostane dárek, nebo jsme spolu skončili. Nenáviděla jsem ji za tohle.

Zaklapla jsem skřínku a šla na hodinu. Naštěstí s Kath máme jen jednu hodinu týdně společnou a na oběd nechodím, takže jsem jí do konce školy vůbec neviděla. Za což jsem byla docela ráda, nepotřebovala jsem ten její naštvaný obličej vidět každou přestávku.

Ze školy, jsem si to namířila rovnou domů. Neměla jsem náladu na nic. Ani na Kath ani na ten její dárek. Prostě jsem odešla po škole domů, kde na mě čekalo balení.

Když jsem přišla domů, tak jsem hned padla na postel. Cesta mě unavila tak, že jsem si na pár hodin oddychla u televize.

Po té jsem se rozhodla vstát a konečně začít balit. Došla jsem si pro kufr, kde jsem prvně naskládala oblečení na svah a potom oblečení do chaty a do města. Navrch přišla drogérie a dárky pro rodinu, na které jsem mimořádně nezapomněla, jelikož jsem je měla nakoupené už dva měsíce dopředu. Pro bratra jsem sehnala videohru, po které toužil a prosil rodiče ať mu ji koupí. Pro mámu mám koupelovou sadu, myslím, že to ocení. A táta dostane sadu příborů a nástrojů na grilování, který dostane od nás všech. Myslím, že toto budou moje první Vánoce, při kterých jsem neutratila všechny své úspory. Samozřejmě do toho musím, ještě započítat dárek pro Kathrine, který stále nemám.

Zapnula jsem kufr, na který jsem si musela pořádně sednout, abych ho aspoň přivřela. Když se mi to konečně podařilo tak jsem si sedla na postel s mobilem v ruce. Rozhodla jsem se napsat Kath, která mi stejně neodepíše. Po té jsem si stáhla nějaký písničky do auta. A během toho jsem nějak usnula.

Ráno nebylo zrovna nejlepší. Hned po probuzení, jsem zjistila, že jsem si zapomněla do kufru přibalit plavky a ručník, večerní koupání ve vířivce je prostě bomba. Takže to bylo znova sedání na kufr a snažení ho zapnout. Po té, co se mi to podařilo uzavřít jsem zakopla o postel. Naštěstí to nic nebylo, jen nakopnutý malíček. Ale to mě od lyžování neodradí. Když jsem tu bolest přechodila, tak jsem se začala oblékat a snažit se nějak zkulturnit, což se mi podařilo až po nějaké té hodince. Potom jsem seběhla dolů a zasedla za stůl na snídani.

„Dobré ráno zlato." Pozdravil mě táta, který si něco četl v sobotních novinách.

„Dobré zrovna ne." Odpověděla jsem a pustila se do snídaně.

Táta zřejmě našel nějaký zajímavý článek, protože nějak neřešil, proč zrovna ne dobré. Za což jsem byla ráda, protože jsem měla plnou pusu jídla, takže bych mu zrovna nedokázala odpovědět.

„Nehltej tak, máme dost času." Řekl máma, která zrovna sešla schody a dolů si sebou nesla deskové hry.

„Zlato, to budeme zase brát sebou? Stejně jsme to nikdy nevyužili." Otočil se na ní táta a hned jak to viděl, tak odložil noviny a usmál se na ni.

„Ano, jelikož se to vždy hodí." Úsměv oplatila a odložila je na botník, kde už byly nachystané kufry a lyžáky.

Dojedla jsem a zalezla jsem zase do svého pokoje, kde jsem zkontrolovala, zda jsem na něco nezapomněla, kromě dárku pro Kathrine to nic naštěstí nebylo. Snesla jsem si kufr dolů ke dveřím, kde už stál táta a pomalu to vše začal dávat do kufru. Ethan byl jako vždy už připravený a jako jediný seděl v autě a hrál něco na tabletu. Já pomohla mámě přinést lyže a poté jsem si zalezla do auta, které už bylo příjemně vyhřáté.

„Tak děcka, můžeme vyjet? Doufám, že máte všechno a ty Ethane, doufám, že jsi byl na záchodě. Co deset minut zastavovat nebudu." Zalezl si k nám táta a podal nám hlášení, jak to vypadá a že můžeme vyjet.

Myjsme jen přikývli a já si nandala sluchátka do uší. Jak jsem co pár minut zpozorovala,tak brácha byl opřený o dveře a podpíral si jednou rukou hlavu a mám pocit, žejen tak relaxoval, protože někdy měl otevřené oči a někdy ne. Máma měla zřejměpůlnoc, jelikož jsem neviděla, že by se nějak hýbala a mluvila tátovy dořízení, v tom je fakt dobrá. A jak vím tak jsem po pár minutách usnula také.