Musela jsem projít velkou část pláže, než jsem je konečně našla. I když jsem je spíš vystopovala podle řevu Hulka. Povzbudivě jsem ukázala palec nahoru na Wandu a oslnila ji mám dokonalým úsměvem -který by se dal přirovnat k Hulkovu chrupu.

Rozhodli jsme se zmizet. Vzala jsem nás i s Ultronem do laborek skrze portál.

----

Uběhlo několik dní, kdy se nic nedělo. Přesněji jsem tento čas strávila pospáváním na jakési provizorní posteli, kterou tvořili polstrované židle z počítačové učebny školy. Kupodivu to bylo dost pohodlný a ve škole ještě nestihli vypnout elektřinu, takže elektrická topení vyhřívaly celou školu. Bohužel kromě laboratoře. Takže jsem provedla taktický přesun mého stanoviště do školní knihovny, která nebyla kdovíjak velká, ale byla útulná. A taky tam neměli žádný pořádný knihy. Takže jsem prostě spala.

Změna se udála až když Ultron řekl, že na chvíli vypadne. Netušila jsem kam jde, ale využila jsem jeho nepřítomnosti a donutila dvočata, aby se skvěle bavili. Takže jsme čórli matračky ze školní tělocvičny a sjeli s němi všechny schody ve škole. A tím myslím i úzké boční schodiště, na kterém jsme si málem zlomili všechny kosti v těle.

Následně jsme spatlali v ateliéru za pomoci všech výtvarných pomůcek obří abstraktní útvar. Takže to odnesli všechny pastely, tempery, akvarely, krepáky, barevné papíry a centropeny.

Ultron se vrátil až když jsme na všechny tabule ve škole napsaly či nakreslili nějaký vtipný výtvory. Jsem ráda, že nešel do učebny 53, protože tam byl portrét jeho na jednorožci.

Ultron nám sdělil, že ovládl mysl nějaké týpce z místního střediska a že mu teď vytváří nový tělo. No moc jsem to nepobrala, ale robot vypadal, že ví co dělá -a to na to, že nemá mimické svaly byl slušný výkon.

Měli jsme se přesunout na středisko, aby prej Ulťa mohl dohlížet na tu týpku. Nejdřív chtěl, abych vytvořila portál, ale já ho překecala ať jdeme pěšky, protože to nebylo daleko. Ano, JÁ jsem CHTĚLA jít PĚŠKY v ZIMĚ. Nebyla jsem úplně při smyslech.

Tak jsme tedy šli. Byl na nás hezkej pohled. Normální holka, která jde po ulici s klukem, který neustále někam odbíhá, protože na jeho tempo jsme moc pamalí, s holkou, která se tváří, jakoby vyvraždila celou ulici a asi dvoumetrovým robotem. Super parta.

Pár babiček se za námi ohlédlo, ale vesměs se nám všichni vyhýbali velkým obloukem. Což asi bylo dobře, jinak by někoho Quick brzo srazil.

Počasí si poprvé za poslední čtyři roky řeklo, že Česko potřebuje sníh a tak se na nás sneslo několik vloček. Asi první tři vteřiny to byla kouzelná chvíle, načež se vzedmul studený vítr a navál nám do obličeje malou vrstvičku sněhu. Vítr se rozhodl nám bránit v cestě, takže jsme já a Wanda vypadaly jako ze zpomaleného filmu, Quick se snažil jít zrychleně, ale jaksi šel normální rychlostí a Ultron si v pohodě vykračoval dál jakoby se nechumelilo. Doslova.

Byli jsme asi v půlce cesty, když jsem se na to vykašlala a vzpomněla si, že umím dělat portály. Takže jsme se portálem dotrmácely do čekárny zubařky, protože to místo jsem znala dost dobře. Vyčerpaně jsem si sedla na jednu ze židlí a pronesla: ,,Od teď, až budu chtít jít na procházku, tak mě sejměte do hlavy sněhovou koulí.'' Můj nápad se všem asi zamlouval, protože po mě vrhli vražedný pohled a pak kývli.

Ultron se nevešel pod nízké stropy, takže šel se sklopenou hlavou, když nás vedl k té týpce, co mu vyrábí nové tělo.

Poté co jsme došly, tak začala týpka nahrávat mysl Ulti do těla. Wanda se přiblížila k rakvi a vypadala, že čte robotovi myšlenky. Konečně mu vidí do hlavy. Prudce však odskočila od těla a vypadala, že viděla něco co nechtěla.

,,Jak jsi mohl?'' řekla a od tě chvíle se mi začala zase tvořit šmouha před očima. Zvuky se ozývaly jakobych byla pod vodou. Ve změti slov jsem jako správný křesťan postřehla Noe a pak nic. Zahlédla jsem rudý flek, který naznačoval, že Wanda používá svou moc. Ozvala se střelba a pak mnou Quick prudce trhl. Šmouhy před mýma očima se ještě více rozostřili a pak si zase nic nepamatuju.

--------

Dočkali jste se! Tak jsme trochu zdemolovali školu, málem umrzli a změnili pohled na věc! To je úspěch!