Něco však bylo špatně. Nebyla jsem ve škole. Za normálních okolností bych byla ráda, ale v této situaci to bylo dost na houby.

Probudila jsem se v budově staré továrny. Ne, že bych tam byla někdy předtím, ale poznáte opuštěnou továrnu.

Zkusila jsem se zvednout a zjistila jsem hned dvě špatné zprávy. Měla jsem pěkně přeležené ruce, které se odkrvily a navíc byly svázané nějakým provazem. Nevím kde ho vzali, ale bylo mi to celkem jedno.

Konečně jsem si uvědomila co se předtím stalo a začala se rozhlížet po obří hale, kde byly zaprášené stoly a stroje. Ale hlavně se tu válela hromada kartonových krabic. Na jedné nedaleké židli seděl Quicksilver, ale Wandy jsem si nevšimla.

Chtěla jsem ''nenápadně'' odválet sudy pryč, ale všimla jsem si, že na stole na němž měl Quick hozené nohy ležel i můj anglický rohlík. Takže změna plánu. Musím dostat ten rohlík.

Párkrát jsem se převalila směrem ke stolu a pak si všimla, že Quick spí. Spí s mojí učebnicí fyziky v rukou. Asi mi prolezli aktovku a Quick se HODNĚ nudil. Na tu knihu bych dobrovolně nikdy nesáhla.

Alespoň nějaká výhoda pro mě, protože Quick byl ze hry a Wandu jsem neviděla.

Teď byl úkol dostat ten rohlík ze stolu. Nemohla jsem vstát a tak jsem se nějakým způsobem na zemi obrátila a začala nohama kopat do stolu a modlit se, že Quick ohluchnul. Kupodivu se mi to celkem dařilo a rohlík se postupně posouval k okraji a přepadl.

Bohužel moji vítěznou chvilku zkazil Quick, protože rohlík rychle zachytil a pobaveně se zasmál nad zoufalstvím v mých očích.

,,Ne! MŮJ ANGLICKÝ ROHLÍK!'' vyhrkla jsem zoufale a preventivně se praštila čelem do podlahy. Slyšela jsem jak se Quick začal smát, což jsem pro mé dobro ignorovala.

Všimla jsem si ho, až poté co jsem zaslechla zašustění sáčku, v němž byl můj rohlík. Zvedla jsem pohled a nasupeně se zamračila na kluka. Ale byla jsem přitom svázaná na zemi jak nějakej pytel odpadků, takže jsem asi nevypadala moc nebezpečně. Pietro si zrovna hladově měřil pohledem moji svačinu.

,,KOUSNEŠ DO TOHO ROHLÍKU A JSI SYNEM SMRTI!'' zavrčela jsem na něj. Pobaveně vzhlédl od jídla a ušklíbnul se na mě.

,,Jsi svázaná, jak sis asi všimla, takže se nic nekoná.'' zamával rohlíkem.

,,Naposledy, když jsem nedostala můj anglický rohlík, tak jsem téměř zabila Avangers, Lokiho a mé dvě kamarádky do čtyřiceti osmi hodin. Totálně jsem se přestala ovládát a jediný kdo mě dokázal přivést k rozumu byl můj nynější kluk. Takže být tebou, tak ten rohlík položím,'' zavrčela jsem a Pietro se nejdřív zasmál. Pak však viděl v mých očích, že to myslím naprosto vážně, a tak rohlík radši položil na stůl.

Pak se totálně douho nic nedělo. Pietro se mi hrabal v aktovce, načež jsem na něj několikrát křičela. Moc to však nepomohlo, takže se prohrabal všemi mými kresbami, našel zaschlou vyteklou temperu a rozsypané připínáčky, jež se pro něj staly nepěkným překvapením. Když ho to přestalo bavit, tak si prostě četl v mém deníku, kde nebylo nic zajímavého, až na asi padesát zmínek o kachnách a dalších blbostech v mém životě. Moje aktivity se omezovaly na válení sudů po zemi a snahu najít pohodlnou pozici pro ležení.

Po asi půl hodině se téměř odnikud objevila Wanda. Prostě přišla, sedla si na stůl, kde měl Quick nohy a něco mu tiše zdělila, když na nádraží, které bylo vedle továrny, dorazil vlak. Takže jsem slyšela houby.

Nevím jestli jsem víc doufala, že se nějak dostanu z té poměrně špinavé země a nebo že se nějak dostanu k tomu rohlíku. A taky mě celkem zajímalo co dělají Avengers. Určitě mě hledají.

*Asi o 3 hodiny dříve. Přechodná základna Avegners, AZ Tower, Brno.*
,,KALBAAAAA!!!!!'' zařval Hawkeye a kopnul do sebe dalšího panáka.

*Zpět nyní u Sis*
Mezitím co jsem se válela po zemi, namlouvala si, že mě někdo hledá a zpívala si písničky od Green Day, tak se dvojčata dostala do debaty. Pravděpodobně na téma ,,A co s ní?'', protože se stále dívali po očku na mě. Ale mě víc zajímalo valení se do rytmu ,,American Idiot'', což byla celkem makačka, když u toho ještě zpíváte.

Po asi čtvrt hodině dvojčata naplnil můj inspirativní zpěv (tedy spíše něco mezi zvukem umírajícího paviána a pračky) a vypadalo to, že se dohodla.

Což jak se během chvíle ukázalo, nevěstilo nic dobrého pro mě.

No, zkrátka Wanda na mě upřela soustředěný pohled, který jsem jí oplatila komickým ksichtem, dříve než jsem si uvědomila, že ovládla moji mysl. Vlastně jsem byla při smyslech, ale zároveň prostě moje názory na svět zmizely, Wanda a Quick pro mě byli vůdci a lidé v mém životě pro mě nic neznamenali.

--------
Nová kapitola po tak dlouhé době.... sveďme vinu na spisovatelský blok, ok? XD