Neviděla jsem kdo mě podtrhl, ale při pádu jsem ztratila koncertaci a můj štít i zbraň se rozplynuly. Naštěstí mě žádná kulka od zástupce nezasáhla.

Začala jsem se znovu zvedat, ale někdo do mě strčil tak silně, že jsem se znovu rozplácla na zemi. Nikdo kolem nebyl. Cap právě zneškodnil učitele, který ležel v bezvědomí na zemi a pravděpodobně byl v bufetu. A pochybuji, že by ti zalezlí v šatnách hodlali vylézt.

Rychle jsem vstala. Na chvilku se mi zatmělo před očima, ale na to jsem byla zvyklá. Najednou mě něco odhodilo na zeď. Myslím, že zítra budou moje záda jedna velká modřina. Než jsem se stihla divit, tak mě někdo odhodil zase na protější stěnu. Vytvořila jsem pode mnou portál na protější stranu chodby. Sotva jsem se tam objevila, byla jsem zase hozena o stěnu.

,,Už mě to fakt nebaví!'' zakřičela jsem a jakýmsi silovým polem odhodila všechno v dosahu tří metrů. Vzhledem k tomu, že školní chodby nebyly moc široké, tak jsem zasáhla i útočníka. Ten se právě sesunul u zdi naproti mě a shodil přitom nástěnku. Jediné co se na ní za celý rok měnilo byl jídelní lístek a ani to někdy ne. Útočníkem byl poměrně mladý kluk. Vypadalo to, že musí být hrozně rychlý. Věděla jsem kdo to je. Díky filmům. Byl to Quicksilver. Takže tu někde musela být i Wanda.

Podle filmu je nějakým způsobem vylepšili záporáci. Věděla jsem, že biologář Zelinka je šílený, ale netušila jsem, že doslova.

Udělala jsem kolem vyčerpaného Quicka silové pole. Teď mi jen tak neuteče. Šla jsem k němu blíž. Vrhnul po mě pobavený pohled a rychle se pokusil proběhnout magickým polem. Zvedla jsem nad jeho pokusy koutky úst do úsměvu.

,,To ti nepomůže, Quicku. A hlavně se neptej jak znám tvé jméno a tvůj životní příběh!'' řekla jsem a pak ho varovala.

,,A ty si nehraj na moji sestru!'' naštval se.

,,Já narozdíl od Wandy neumím číst myšlenky a neovládám telekinezi,'' řekla jsem, ,,Myslím, že si potřebuješ promluvit, a vylít si srdíčko.'' Při poslední větě jsem si dala ruku na srdce.

,,N-e-p-o-t-ř-e-b-u-j-i.'' vyhláskoval, sedl si, založil ruce na prsou a urazil se. Chtěla jsem mu k tomu něco říct, ale najednou se někdo dotkl mé hlavy zezadu. Podle nadcházejících událostí mi bylo jasné, že to byla Wanda.

Svět před očima volně přešel v naprosto jinou místnost. Byl to náš obývák. Na velkém gauči a na zemi seděla moje rodina, přátelé a Jasper ve velkém kruhu. Byly moje narozeniny. Na stole byl dort a já zfoukla svíčky. Najednou se pokoj otřásl. Stála jsem uprostřed kruhu u stolu a všechno kolem mě se najednou propadlo. S velkým šplouchnutím a jekotem mých blízkých se rozpadlá podlaha zanořila do vody asi dvacet metrů pode mnou. Hleděla jsem dolů. Bylo to jako studna. Mí přátelé a rodina byly uvězněni pod kusy betonu a koberce. Marně se snažili plavat k hladině. Nakonec jsem je ztratila v temných hlubinách. Neviděla jsem na dno. Mohlo tam být cokoliv. Cokoliv. Nenáviděla jsem tento pocit. Když netušíš co je pod tebou. Co se skrývá ve tmě. Stůl, který zůstal se mnou na 'pilíři', se pomalu začal sesouvat do hlubiny. Způsobilo to lámání podlahy. Pozvolna se propadl do vody, ale pilíř se stále rozpadal. Podjely mi nohy, ale stihla jsem se zachytit okraje. Věděla jsem, že to dlouho nevydržím, ale strach z temných hlubin byl silný. Dívala jsem se dolů a nemohla odtrhnout oči. Pocit beznaděje ve mně sílil. Ve tmě pode mnou se objevil tmavý stín. Zvětšoval se a zaostřoval. Najednou z vody vyrazilo něco jako obří had. Mělo to slepé bílé oči a tlamu plnou jehlovitých zubů, připravenou mě rozdrásat. Podjely mi ruce a já spadla přímo do chřtánu toho monstra.

Tehdy jsem se probudila.

---------

Nová kapitola. Setkání s Wandou a Quickem proběhlo celkem dobře, ne? No asi ne...

Můj strach z temných hloubek jsem oběvila teprve nedávno a to tím nejhorším možným způsobem. Noční můrou XD