Mari věnovala své nejlepší kamarádce poslední obětí a nastoupila s rodiči k Plaggovi na palubu motorového člunu.
,,Těším se, až se spolu zase uvidíme." Usmála se Chloé.
,,Já taky, děkuju za všechno."
,,Šťastnou cestu!" Zvolaly sborově s úsměvem na tváři Emma s Erikou držící se za ruce.
,,Děkuji holky, ráda jsem vás poznala."
,,Drž se brácho." Usmál se Nino a objal Alyu kolem ramen.
,,Ty taky... Brácho." Zasmála se Mari a věnovala pohled uslzené Alye, která se na ni hned usmála.
,,Mám tě ráda." Mari s uslzenou tváří a úsměvem Alye pohled opětovala.
,,Já tebe taky." V tu chvíli Plagg nastartoval a vyjeli přes jezero na druhou stranu, kde na ně čekalo auto. Marinette se rychle vzdalovala od mola, kde ještě před chvílí stála. Naposledy stihla ostatním zamávat, než jí stihli ve tmě zmizet. To jak se Alya s pláčem sesunula k zemi už ale neviděla. U mola na opačné straně byli během chvilky, takže když Plagg zastavil a pomáhal vykládat kufry, přistihl Marinette, jak se zasněně dívá na protější břeh, kde se nacházel Camp Firefly. Přešel k ní.
,,Víš, že se kdykoliv můžeš vrátit zpátky. Rádi tě tam uvidíme a Alya s ostatními dvojnásobně." Řekl mile. ,,Nevím sice z jakého důvodu chceš odjet, ale jedno vím jistě." Podíval se na ni a ona na něj. ,,Někde uvnitř se teď chceš vrátit." S těmi slovy ji nechal samotnou a šel se rozloučit s jejími rodiči. Mari se zamyslela nad jeho slovy a svůj pohled opět přesunula na vzdálený ostrůvek. V hlavě se jí promítaly všechny ty chvíle, které spolu za ten týden prožily. To jí vykouzlilo úsměv na tváři, ale zároveň ji to rozbrečelo. Slzy radosti i smutku ji stékaly po tváři a dopadaly na suchou zem. Plagg měl pravdu, chtěla se vrátit, ale věděla, že nemůže. Nesnášela tyhle stavy, kdy nevěděla co udělat správně. Rychle se uklidnila, utřela si slzy a rozloučila se s Plaggem.
,,Prosím pozdrav všechny vedoucí a holky s Ninem taky." Poprosila ho a objala ho.
,,Vyřídím." S úsměvem ji objal nazpátek. Následně nasedl zpátky do člunu, zamával a odplul.
,,Tak pojď zlato." Pobídla Sabine Mari a nasedli všichni do auta, následně vyjeli zpátky do Paříže. Bylo půl deváté večer, takže domů přijedou až někdy po půlnoci, takže se Marinette rozhodla trochu prospat a tak si pustila do sluchátek hudbu.

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada arukai

🎶
Nanimo motazu ni umare ochita boku
Towa no sukima de notauchi mawatteru
Akirameta mono to kashikoi mono dake ga
Shousha no jidai ni doko de iki o suu

🎶
Shihaisha mi kami mo doko ka taningao
Dakedo hontou wa wakatteiru hazu
Yuuki ya kibou ya kizuna toka no mahou
Tsujaimichi mo naku otona wa me o somukeru
Soredemo ano zen seigi no do mannaka ni iru
Sekai ga senaka o mukete mo mada nao
Tachimukau kimi ga ima mo koko ni iru

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada arukai
Boku mi dekiru koto wa mada arukai

🎶
Kimi ga kureta yuuki dakara
Kimi no tameni tsukaitainda
Kimi to wakeatta ai dokara
Kimi to janakya imi ga nainda

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada arukai
Boku mi dekiru koto wa mada arukai

🎶
Sadame to wa tsumari saikoro no deta me
Hata mata kami no itsumo no kimagure
Erabi erabareta nugerarenu yoroi
Moshikuwa harukana yuragu koto nai ishi
Hatasanu negai to kanawanu saikai to
Hodokenu gokai to furitsumoru zouo to
Yurushiau koe to nigirihimeau te o
Kono hotshi wa kyou mo kakaete ikiteru

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada arukai
Boku mi dekiru koto wa mada arukai

🎶
Kimi ga kureta yuuki dakara
Kimi no tameni tsukaitainda
Kimi to sodateta ai dakara
Kimi to janakya imi ga nainda

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada arukai
Boku mi dekiru koto wa mada arukai

🎶
Nani mo nai bokutachi ni naze yume o misaseta ka
Oware aru jinsei ni naze kibou o motaseta ka
Naze kono te o surinukeru mono bakari ataeta ka
Soredemo nao shigamitsuku bokura wa minikui kai
Soretemo, kirei kai
Kotaete yo

🎶
Ai no uta mo utawaretsukushita
Amata no liga de katararetsukushita
Sonna kouya ni umareochita boku, kimi soredemo

🎶
Ai ni dekiru koto wa mada aru yo
Boku ni dekiru koto wa mada aru yo

Bylo lehce po deváté hodině ranní, když spící Marinette začalo šimrat letní slunce na tváři. Neochotně pomalu otevřela oči a ještě v leže se protáhla. Až asi po dalších deseti minutách, které proležela v posteli se zakrytou hlavou si uvědomila, že leží v posteli ve svém pokoji a pokud si dobře pamatovala, tak si nevzpomínala, že by vystoupila z auta a šla si lehnout k sobě. Když se ale odhodlala vstanout, šla si udělat ranní hygienu, vlasy si sepla do vysokého copu a oblékla si volné tričko s kraťasama. Popadla mobil a šla do kuchyně pro snídani. Když šla přes chodbu, všimla si svých zavazadel z tábora, dala si dohromady jedno s druhým a lehce se pousmála.
,,Dobré ránko beruško." Usmála se Sabine na svoji dceru, když vstoupila do kuchyně, aby si nachystala snídani. ,,Jak ses vyspala?"
,,Dobré ráno mami." Políbila ji Marinette na tvář a otevřela lednici, aby si vytáhla jogurt a pak ze spíže ovocné cereálie. ,,Po dlouhé době snad nejlépe. Lehce jsem byla vyvedená z míry, že jsem se vzbudila v posteli, aniž bych si pamatovala, že jsem si do ní sama vlezla, ale pak jsem si uvědomila, že mě zřejmě můj milovaný tatínek přenesl, že?" Pousmála se s nadzvednutým obočím a už sedíc u stolu si sypala cereálie do jogurtu. Sabine se lehce uchechtla.
,,Ano, je tomu tak. Tatínek tě nechtěl budit po tom vašem úžasném, ale náročném vystoupení. Měla jsi nárok na pořádný odpočinek zlato." Mari se na ni děkovně usmála a pustila se do jídla, zatímco si Sabine přisedla k ní a popíjela svůj ovocný čaj. ,,Ale dneska by sis mohla vybalit, abych ti mohla co nejdříve vyprat to, co jsi použila." Poškádlila ji a usrkla svého čaje. Mari nad tím pouze protočila očima a dala si další sousto. Když po snídani umývala nádobí, zarazila se, když o skleničku zacinkal kovový přívěsek, který byl připevněn na vyrobeném náramku na její pravé ruce. Postesklo se jí. Přemýšlela nad tím, jak se teď holky asi mají a co dělají. Dneska by všichni měli mít po včerejšku volný program, takže si holky buď zašly k vodě nebo jsou u Chloé na chatce. Teda... Teď to je už to zřejmě bude chatka Chloé a Alyi. Povzdechla si.
,,Jsi v pořádku zlato?" Optala se od stolu Sabine. Mari zakroutila hlavou a doumývala nádobí.
,,Všechno je v pohodě mami." Políbila ji na tvář a šla si odnést věci do pokoje, aby je mohla vybalit.
Snad poprvé si k vybalování nepustila žádnou hudbu. V jejím pokoji bylo podezřelé ticho, které vyrušovalo pouze šustění tašek a otevíraní šatní skříně, do které si ukládala poskládané čisté oblečení. Špinavé oblečení odnesla dát Sabine na vyprání a vrátila se do pokoje, kde si uklidila zbytek a schovala kufr. Kytary postavila do stojanů a přešla ke svému batohu, který ležel polootevřený na její posteli. Postupně všechno z batohu vytahovala a uklízela na své místo. Když vytáhla svůj zpěvník, zastavila se a s pohledem upřeným na desky zpěvníku si sedla. Bříška prstů její pravé ruky přejížděly po vyrytých ornamentech, které zdobily barevné desky. Odvážila se ho otevřít. Vždy první stranu vynechávala, aby si nemusela číst text své první složené písně, kterou chtěla věnovat před několika lety blonďatému chlapci, do kterého byla zamilovaná. I když si uvědomovala, že ji Adrien po roce využíval a dělal jí věci, které by nepřála nikomu, milovala ho. Ne teď, ale tehdá. Ten rok, který spolu strávili byl opravdový. Milovali se a trávili veškerý svůj volný čas spolu. Říkala pravdu, když tvrdila, že slavili výročí a měla pro něj napsanou píseň, ale zbytek byl jinak. Adrien odjel, ale ne tak, jak tvrdila. Odjel až rok poté, ale co se stalo, stalo se. Teď už s tím nic nenadělá a nechtěla do svých problémů zatahovat ostatní, i když se jí to na campu moc nepovedlo a pár lidí pravdu zná. Sice neznají detaily, ale hlavní důvod ano. Přála si, aby nad tím nemusela přemýšlet, ale její hlava a srdce jí to nedovolili. Neměla chuť na nic. Na zpěv, na hraní, na nic... Ani s Alyou si teď volat nechtěla. Se zpěvníkem v ruce se odebrala na balkon, kde se opřela o kamenné zábradlí a svůj pohled upřela na jejich rozkvetlou zahradu. Měli menší třípatrový domek se zahradou. V přízemí se nacházela jejich pekárna, v prvním patře byl obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, koupelna a záchod. A ve druhém patře byla koupelna se záchodem, ložnice rodičů, pokoj Marinette a jeden menší pokoj pro hosty.
Nikdy se nedokázala vynadívat na jejich zahradu. Byla ráda, že se tady před pár lety nastěhovali. Minulí majitelé tady dokonce nechali i menší domeček na stromě. Mari ho nijak moc nevyužívala, ale občas si v něm hrála na kytaru a i pár jejích písní bylo složeno právě tam. Zhluboka se nadechla a nasála vůni květů. Ve vzduchu šlo cítit, že se blíží bouřka. Taky, že bylo zataženo, ale stále teplo. To jí ale nevadilo. Naopak tohle počasí milovala. Jemně se usmála a nechala něžný letní větřík, aby si zahrával s jejími vlasy, které si rozpustila z vysokého copu. Chvíli tam jenom tak stála a se zavřenýma očima si ten okamžik vychutnávala. Když ale uslyšela zvuk, který nepatřil ke zvukům jejich zahrady, byla donucena otevřít oči a snažila se najít zdroj toho zvuku. Nehledala moc dlouho. Zvuk vydával kus papíru trčící ze zpěvníku, který Mari držela. Lehce se pohyboval ve větru. Mari se posadila na lehátko umístěné na balkonu a opatrně vytáhla papír. K jejímu překvapení to nebyl papír, ale obálka s jejím jménem. Nejprve si myslela, že rukopis patří Alye, ale velké M, kterým začínalo její jméno, bylo psáno jinak. Chvíli si obálku ještě prohlížela s nejistotou v duši, ale nakonec se odhodlala a opatrně ji otevřela. Vytáhla poskládaný bílý papír, obálku položila vedle sebe a zatížila ji zpěvníkem, aby za pomoci větru neodlétla a s třesoucími se dlaněmi rozevřela papír.

Drahá Marinette,

Ani nevíš jak moc mě mrzí, že jsi odjela a ani jsem se s tebou nemohl rozloučit. Vím, že mi teď nebudeš věřit, ale chci, aby jsi i tak znala pravdu.
To, co jsem ti řekl, to co jsem udělal, nemyslel jsem to vážně. Dělal jsem to proto, abych tě ochránil, protože mi na tobě záleží a kdyby se ti něco stalo, nikdy bych si to neodpustil. Odpusť mi prosím má slova. Vím, že ti musela zlomit srdce víc, než mě. Od té doby jsem se na tebe nedokázal podívat. Nedokázal jsem snést pohled na tvoji smutnou tvář, zničenou duši a zlomené srdce a nic pro to neudělat. Nemohl jsem.
Adrien měl všechno naplánované a vyšlo mu to. Fotografii, kterou jsi od něj dostala, byla pravá. Na fotce jsem já, ale se svojí bývalou přítelkyní, která mi zlomila srdce. Je to asi rok zpátky. Zřejmě ji musel najít na sociálních sítích, ale to je vedlejší. Já ji už ale nemiluji a nebyl jsem s ní od našeho rozchodu v kontaktu.
Nikdy bych si ale nepomyslel, že potkám někoho, jako jsi ty. Znovu jsi mi otevřela oči a i mé srdce, proto mě ubíjí to, co jsem musel udělat. Nikdy jsem ale svá špatná slova nemyslel vůči tobě vážně. Protože jsi ta nejneobyčejnější dívka Marinette. Čistá jako hudební nota a upřímná jako melodie. Jsi hudba, která hraje v mé hlavě od prvního dne, kdy jsme se potkali. Nevím, jestli se ještě někdy uvidíme, ale pokud ne, tak ti přeju hodně štěstí do života. A buď šťastná, protože by jsi měla tenhle svět ozářit svým nádherným úsměvem, který zahřeje u srdce i v duši.

Děkuji, že jsem měl možnost tě potkat a zažít s tebou nádherné chvíle. Nikdy na tebe nezapomenu.

Luka

Emoji znázorňující postavy, které co zpívají:
🎶 hudební přehrávač/mobil

Tak jak jsem slíbila, nová kapitola je tady☺️ A abych se přiznala, netuším, kdy vyjde další. Mám ji rozepsanou, ale jestli ji stihnu dopsat přes víkend, nemám tušení, tak buďte prosím trpěliví 💙

Chci Vám všem moc poděkovat! 2K přečtení?! V životě bych si nemyslela, že dosáhnu takového čísla! Ano nevíte, co to pro mě znamená a jak jste mi zlepšili náladu! Moc děkuju!💙💙😭

Přeji Vám příjemný zbytek dne a krásně začínající víkend!💙

Vaše Calimë Mermaid 💙