,,Děláte si legraci?!" Vypískly Marinette s Alyou naráz. Před nimi stálo pět stojanů, na kterých se krásně vyjímalo patero úžasných outfitů, které jen čekaly, než je někdo použije na zítřejší vystoupení.
  ,,Jak jste zvládly něco TAKOVÉHO za TÝDEN?!" Stála Marinette s otevřenou pusou do kořán.
  ,,Pracovaly jsme každou volnou chvilkou, kterou jsme měly." Utřela si Chloé pot z čela. ,,Proto jsme kolikrát nemohly s vámi pořádně trávit volný čas." Podívala se omluvně.
  ,,Nic se neděje holky. Je to naprosto dokonalé a my si toho vážíme!"
  ,,Skupinové obětí!" Zakřičela dvojčata a všech pět dívek se sevřelo v obrovském náručí.
  Skupinka dívek si následně outfity vyzkoušela, popřípadě se poupravily detaily, vyzkoušely se nějaké účesy a makeup a nakonec vyzkoušeli v outfitech i choreografii, zda se jim v tom dobře hýbe. Všechno bylo perfektní, ale všechno perfektní jednou končí. Zrovna si holky udělaly první společnou skupinovou fotku, když si Marinette uvědomila, že jim musí říct, že zítra odjíždí. Nechtěla kazit tuhle úžasnou chvíli, kterou zřejmě už nikdy doma neprožije. Teprve tady, na Campu Firefly, se po několika letech otevřela, řekla své největší tajemství, našla si opravdové kamarády a poznávala krásu krutého světa, který ji dlouhá léta obklopoval.
  ,,Holky?" Ozvala se, když se všechny převlékly z outfitů a seděly na mole u jezera.
  ,,Musím vám něco říct..." Měla strach. Alya hned pochopila, o co se Marinette snaží a položila jí ruku na rameno. Tím ji donutila zvednout hlavu. Alya na ni kývla s úsměvem na tváři a láskyplným pohledem. Tmavovláska se nadechla a vydechla.
  ,,Zítra po vystoupení odjíždím domů." Padlo hrobové ticho. Všechny přítomné pohledy byly nyní zabodnuty na Marinette.
  ,,Cože? Ale... Proč?" Optala se nechápavě Chloé.
  ,,Ty nás..."
  ,,...nemáš ráda?" Chytily se dvojčata ublíženě za ruce.
  ,,Ne! To není pravda! Mám vás ráda a ani nevíte jak moc! Jste vlastně moje jediné kamarádky! Ale... Camp zřejmě není něco pro mě... Už jsem volala mámě. Přijedou zítra před sedmou, podívají se na vystoupení a pak pojedu. Moc nechci, aby o tom věděl celý camp, ale chtěla jsem, ať o tom víte aspoň vy. Omlouvám se..." Sklopila hlavu. Nevěděla, co má říct. Vždycky, když někde byla, tak si jí nikdo nevšímal. Navíc kdykoliv chtěla tak odešla a nemusela řešit, jestli jí bude někdo postrádat. Protože nepostrádal. Proto to pro ni byla nová věc a v její hlavě lítala hromada pocitů, které neznala. Bála se vzhlédnout. Nevěděla co dělat. Najednou uslyšela hlas své nejlepší kamarádky.
  ,,Holky, Marinette to neměla v životě jednoduché. Neví, jak se v takových situacích chovat. Já vím, co by v tuhle chvíli dělala, protože jsem byla jediná, se kterou se poprvé po dlouhé době bavila a byla jsem taky jediná, se kterou se bavila. Znám ji víc, než kohokoliv jiného, ikdyž se stane, že mi něco utají nebo mě s něčím překvapí. Ale věřte mi, že má Marinette svůj důvod k tomu, proč chce odejít. Jestli to ale chce nebo nechce říct, je na ní a ne na nikom z nás. Ale teď vás prosím za Mari..." Vzala Alya Marinette za ruku a pevně ji stiskla. ,,Respektujte její rozhodnutí. Mě to taky moc nepotěšilo a mrzí mě, že odjíždí, ale budu radši, když bude doma bez jakéhokoli trápení, než aby zůstala tady z donucení." Alya byla její anděl. Ikdyž věděla jaká Marinette je, vždy byla na její straně a nikdy ji nezradila.
Marinette ucítila dlaň na svém pravém rameni. To jí donutilo zvednout zrak.
  ,,Sice tě neznáme tolik jako Alya, ale vím, že nejsi zlý člověk Marinette. Já respektuji tvoje rozhodnutí. Chci ti ale říct jednu věc. Na mě, na nás všechny se můžeš kdykoliv spolehnout. Víme, že si tvoji důvěru musíme vybudovat, protože máš problém lidem věřit. To naprosto chápu."
  ,,Ale chceme, aby jsi věděla,..."
  ,,... že jsme tvoje kamarádky." Usmály se Emma s Erikou.
  ,,A to se vším všudy." Věnovala ji úsměv Chloé. Marinette byla naprosto vykolejená. Tohle zažila jenom s Alyou. Tenhle pocit, který vás rozbrečí a zahřeje u srdce.
  ,,D...d...děkuju..." Stekla jí po tváři neposlušná slza, kterou rychle utřela. Během chvíle se ocitla v obrovském obětí svých nových nejlepších kamarádek. Celé odpoledne trávily holky spolu, jelikož si chtěli užít poslední chvíle, než Marinette odjede. Chodily různě po campu, na pokoji od Chloé si dělaly různé účesy a zkoušely makeup, dělaly fotky a podobné věci.

  ,,Přeji všem krásný příjemný večer. Doufám, že jste se svýma přípravám ve finále, protože zítra dopoledne máte poslední šanci na zopakování. Odpoledne budete pomáhat s menšími přípravami. Nyní se prosím nachystejte na nadcházející večeři."

  ,,To už je..."
  ,,...tolik hodin?" Smutně se na sebe podívaly Emma s Erikou.
  ,,Hm... Napadlo mě, že bych se mohla zkusit zeptat Trixx, jestli bychom mohly spát dneska všechny na jednom pokoji? Když Marinette zítra odjíždí, tak ať si poslední večer s ní užijeme!" Nadhodila Alya.
  ,,To je úžasný nápad! A můžeme být u mě, jelikož jsem tam sama a je mi tam samotné smutno." Usmála se Chloé. ,,Byla by to super pyžamová párty!" Mari zmizel úsměv z tváře.
  ,,Co se děje..."
  ,,...Marinette?" Podívaly se na ni i dvojčata.
  ,,Já jsem ještě nikdy nebyla na pyžamové párty, takže nevím, co se má dělat." Řekla potichu, ale dostatečně nahlas, aby to slyšela ostatní děvčata.
  ,,Cože?!" Vyjekla najednou Chloé. ,,Zlato to nemyslíš vážně! Tak to musíme okamžitě napravit! Jdeme na večeři a po jídle zajdu s Alyou za Trixx a Pollen a pokud bude možno tak i za Tikki a domluvíme to." Rozhodla se Chloé a pomalu ostatní táhla směrem k jídelně.
  ,,A my mezitím..."
  ,,...nachystáme propriety!" Zasmály se Emma s Erikou.
  ,,Tak... Já hádám, že půjdu na pokoj a pak mě vyzvednete?" Pousmála se nervózně Marinette a strčila si neposlušný pramen vlasů za ucho.
  ,,Přesně tak kočko, takže pokud se budeš ještě někde toulat, tak mi aspoň napiš SMS, ať se o tebe zase nebojím." Marinette přikývla na souhlas a odebraly se na večeři.

  Marinette byla zrovna na cestě na pokoj. Je neuvěřitelné, jak rychle se stmívalo. Obvzlášť, když bylo léto a mělo se stmívat až později. Marinette si ale nestěžovala. Měla převážně radši noc, než den. Rozhodla se, že se na chvíli projde, tak napsala Alye, že si to tu chce naposledy projít a pak dojde, ať se o ni nebojí.
  Když si prošla camp rozhodla se, že se odebere na chvíli do přírody. Tohle místo bylo naprosto úchvatné. Nechápala, jak o něm nemohla slyšet dříve. Procházela se nejprve prošla po pobřeží u jezera. Tam se ale nezdržovala moc dlouho. Nebylo to kvůli toho, že neuměla plavat, ale musela pořád myslet na včerejšek. Při myšlence na polibek se nevědomky dotkla bříšky prstů svých rtů a začervenala se. Chtěla se Lukovi omluvit. A to dřív, než odjede domů. Dneska ho ale nikde neviděla. Dokonce ani na obědě, nebo večeři.
  Z myšlenek ji probral pohyb v lese. Mari si hned vzpomněla, jak se tehdá ztratila v lese, když tam něco zahlédla. Tehdy se poprvé setkala s ním. Opět se začervenala. Příjemně ji hřálo na hrudi, když si na něj vzpomněla. Usmála se. Když ale uslyšela prasknutí větve, zvědavost jí nedala a vydala se za neznámým přízrakem do lesa. Tentokrát si pamatovala cestu zpátky, takže jí nedělalo problém se vrátit.
  Prodírala se skrz křoví a větve stromů. V lese bylo opravdu krásně, ale Mari si v tu chvíli neuvědomovala, že už se lehce setmělo a pomalu nešlo vidět ani na krok. Když se jí nedařilo najít to co hledala, otočila se a chtěla se vrátit zpátky do campu. V tu chvíli ji ale zastavilo malinkaté světélko problikávající před jejíma očima pár centimetrů od ní. Zatajila dech a pomalu se vydala ke světélku. Když přišla o něco blíž poznala, o koho se jedná. Usmála se, ale její oči byly plné údivu, jako když dáte dítěti novou hračku. Světlušky viděla poprvé v životě.
  ,,Ahojky..." natáhla k ní ruku, ale světélkující brouček rychle reagoval a popoletěl o kousek dál do bezpečí. Stále šel ale vidět.
  ,,Ty jsi krásná..." čím blíž se snažila tmavovláska dostat ke světlušce, tím více se sama světluška od ní vzdalovala. Až po chvíli si Mari všimla dalšího světélka po její levé ruce a dalšího v dálce před sebou. Čím víc se ke světélkům přibližovala, tím jich víc přibývalo. Bylo to nádherné. V té tmě to vypadalo naprosto kouzelně. Mohlo jich být tak sto.
  Když chtěla Marinette pokračovat dál, ofouklo ji, což ji donutilo se zastavit.
  ,,Sakra... Dost se ochladilo, měla bych se vrátit zpátky." rozhlédla se okolo sebe, kudy se má vydat, ale byla v pasti, V téhle části lesa ještě nebyla, tím pádem nevěděla, kudy by se měla vydat do Campu. ,,Sakra..." Vytáhla mobil, aby mohla zavolat Alya, ale smůla byla na její straně. Zřejmě se vzdálila více, než chtěla a tím pádem neměla ani signál. A do toho všeho baterie byla na posledních 11%. ,,Karma mě má asi ráda... Skvělý..." Marinette se tedy vydala za společnosti světlušek na cestu do Campu. Když jí ofouklo znova, už jí byla opravdu zima a otřásla se. 
  Už chtěla začít nadávat, ale něco uslyšela. Myslela si, že se hí to jen zdá, ale bylo to skutečné. Opravdu slyšela kytaru. Snažila se najít zdroj té hudby a tak se poslepu přibližovala. Když byla blíž uslyšela najednou zpěv.

🎸
You would not believe your eyes
If ten million fireflies
Lit up the world as I fell asleep
'Cause they'd fill the open air
And leave teardrops everywhere
You'd think me rude
But I would just stand and stare

  Jakmile první tóny zasáhly její uši, chtělo se jí brečet, ale to si v tuhle chvíli nemohla dovolit. Popošla tedy o něco blíž. Jakmile vykoukla spoza stromu, viděla ho. Seděl na kraji malého paloučku, který byl obklopen stromy. On sám byl o jeden ze stromů opřený, hrál na kytaru a zpíval. Marinette se přistihla, jak přemýšlí nad tím, že vypadá jako bůh a musela zakroutit hlavou, aby se probrala. 

🎸
I'd like to make myself believe
That planet Earth turns slowly
It's hard to say that
I'd rather stay awake when I'm asleep
'Cause everything is never as it seems

🎸
'Cause I get a thousand hugs
From ten thousand lightning bugs
As they tried to teach me how to dance
A foxtrot above my head
A sock hop beneath my bed
The disco ball is just hanging by a thread 

  Marinette zatnula pěsti. Schovala se za strom tak, aby si jí Luka nevšiml, ale tak, aby ona měla výhled na něj. Nadechla se.

🌸🎸
I'd like to make myself believe
That planet Earth turns slowly
It's hard to say that
I'd rather stay awake when I'm asleep
'Cause everything is never as it seems

  Všimla si, že zvedl hlavu, jelikož neočekával společnost, ale zároveň viděla, jak se usmál. Se zpěvem ale nehodlal přestat. Naopak. Chtěl zpívat s tou, která ho potěšila svojí přítomností.

🎸
Leave my door open just a crack
🌸
(Please take me away from here)
🎸
'Cause I feel like such an insomniac
🌸
(Please take me away from here)
🎸
Why do I tire of counting sheep?
🌸
(Please take me away from here)
🎸
When I'm far too tired to fall asleep

  Marinette se usmála a dala do toho celé své srdce.

🌸
To ten million fireflies
I'm weird 'cause I hate goodbyes
I got misty eyes as they said farewell
But I'll know where several are
If my dreams get real bizarre
'Cause I saved a few and I keep them in a jar

  Spoza stromu se však odvážila vyjít, až teď. V tu chvíli se jejich oči střetly. Usmívali se. Marinette šla pomalým krokem a za stálého zpívání k Lukovi.

🌸🎸
I'd like to make myself believe
That planet Earth turns slowly
It's hard to say that
I'd rather stay awake when I'm asleep
'Cause everything is never as it seems

🌸🎸
I'd like to make myself believe
That planet Earth turns slowly
It's hard to say that
I'd rather stay awake when I'm asleep
'Cause everything is never as it seems

🌸🎸
I'd like to make myself believe
That planet Earth turns slowly
It's hard to say that
I'd rather stay awake when I'm asleep
Because my dreams are bursting at the seams

Emoji znázorňující postavy, které co zpívají:
🎸 Luka
🌸 Marinette

A hele! Ona to stihla vydat ještě dneska! Pokrok!

No jo no já vím, jsem strašná 😂😅 Každopádně je tady nová kapitola! Chtěla jsem ji stihnout dřív, než odjedu na víkend pryč, ale nevěděla jsem, jestli to stihnu. A hele! Stihla!😂💙
A kdo si nevšiml, tak jsem zveřejnila menší info k sobě má nástěnku, tak kdo nevěděl, nebo přehlédl, tak přečíst prosím 💙
Tak tedy přeji krásný víkend😄💙

Vaše Calimë Mermaid 💙