Hermiona naposled pohlédla na svou spící dceru a přivřela dveře od jejího pokoje. Dnes měla v práci velmi zajímavou návštěvu. Chlapec ve věku Rose spadl z koně a zlomil si ruku. Nešlo tolik o toho chlapce, jako spíše o to, čí syn to byl. Stačil jí jeden jediný pohled do jeho bouřkově šedých očí a každá buňka v jejím těle začala elektrizovat.

S povzdechnutím dala vařit vodu na čaj. Ron byl někde pryč, nejspíše měl trénink, a její myšlenky se začínaly ubíhat směrem, kterým by neměly. Nutno podotknout, že ne poprvé. Bylo to již před pár týdny, co si začínala uvědomovat, že její manželství nebylo úplně šťastné. Chtěla si namlouvat, že to je pár špatných dnů. Že je to jen přechodné období. Jenže po dnešku už to dál nešlo. Ne, když se na povrch vyplavily všechny ty neidentifikovatelné pocity, které přechovávala k jednomu nejmenovanému blonďákovi. Přála si, aby tomu bylo jinak. Přála si, aby mezi ní a Ronem byla láska, kterou mezi sebou měli na začátku vztahu. Ta už ale byla pryč. Rozplynula se jako pára nad hrncem a ona musela čelit realitě. Musela jen doufat, že jejich pětiletá dcerka pochopí, že už spolu nebudou žít. Ovšem s tím, jak často byl Ron pryč, to nebude zase tak velký rozdíl.

S hrnkem zeleného čaje v ruce byla cestě do obývacího pokoje, když uslyšela prásknout vchodové dveře. Svou trasu proto rychle změnila a vydala se do chodby, kde se opřela o rám dveří, zatím co pozorovala svého muže, jak ze sebe sundává vrstvy oblečení.

„Hermiono, dnes to byl šílený den! Rovnou to balím a jdu na kutě," oznámil jí a cestou do ložnice jí lípl pusu na tvář.

Hermionu píchlo u srdce. Takhle to u nich totiž probíhalo v podstatě každý den. „Myslím, že se chci nechat rozvést," vyhrkla potichu a věnovala mu ustrašený pohled. Teď už to bylo venku a nešlo to vzít zpět.

Ron na ni tiše hleděl, poté párkrát zamrkal a beze slova zmizel v ložnici.

Draco těkal očima mezi hodinami na zdi a papíry, které před ním ležely na stole. Dneska byl den, kdy se konečně rozhodl informovat Astorii o tom, že chce ukončit jejich manželství. Mluvil o tom s matkou, které se to příliš nezamlouvalo, ale jemu už bylo jedno, co se pro Malfoyovi hodí, a co ne. A to jeho matka ještě nevěděla, že po rozvodu se chce se Scorpiusem odstěhovat z Malfoy Manoru. Jeho syn za tři roky nastoupí do Bradavic a on nehodlal v jejich sídle zůstávat s matkou sám.

Hodinové ručičky konečně ukazovaly konec jeho pracovní doby, tak bez zaváhání popadl složku, plášť a vydal se ke krbu. Jak on miloval letaxovou síť.

Doma se okamžitě rozešel do křídla, které jeho žena obývala. Vztah mezi nimi byl na tolik špatný, že se ani nevídali, pokud to nevyžadovala nějaká společenská událost. Pamatoval si na dobu, kdyby byli přáteli. Velmi dobrými přáteli, řekl by. Jenže ta doba byla po letech společného manželství nenávratně pryč. Aspoň to si on myslel.

„Draco? Děje se něco?" zeptala se Astorie, když vešel do salonku.

„Chci rozvod," odpověděl přímo. Nemělo cenu chodit kolem horké kaše.

V jejím obličeji se na moment mihlo překvapení, ale po pár vteřinách bylo pryč. Pohlédla ven z okna, aby si utřídila myšlenky, a pak svůj pohled upřela zpátky na něj. „Dobře," hlesla jen, což pro změnu překvapilo Draca.

„Dobře?"

„Na co si budeme hrát, Draco? Tohle nefunguje už od začátku, tak proč v tom pokračovat? To že to tak dělali naši rodiče, neznamená že to tak musíme dělat my. Zasloužíme si štěstí, ne? Ty i já," vysvětlila smutně. Nemrzelo ji, že ukončí manželství. Mrzelo ji, jak manželství poškodilo její vztah s Dracem.

„Všechno už jsem přichystal, takže stačí, když se na to podíváš a podepíšeš," řekl a podal ji složku. Šlo to lépe, než si myslel. A nechal jí dost velké vyrovnání, takže do konce měsíce by z něj mohl být opět svobodný muž. Ne, že by se snad chystal randit. To opravdu ne.

„Jediné, co bych si přála, je to, abychom mohli být zase přáteli," sdělila mu a zanechala jej v salonku samotného.

„Obávám se, že tato loď už dávno odplula," zamumlal si sám pro sebe a odebral se do svého křídla.

Hola! 💜 Vsadím se, že toto jste nečekali, ale upřímně? Ani já ne. Tento příběh mi ale chyběl tak moc, že jsem se rozhodla do toho znovu jít. Nicméně, jako na potvoru jsem toto dílo neměla nikde uložené, takže jej píšu komplet znovu. Hodlám to dotáhnout do konce, tak doufám, že se mi to tentokrát povede! 😎