Kapitola šestnáctá
„Tohle je totální šílenost!" vyjekla Ginny a bylo jí úplně jedno, že sedí v relativně plné restauraci. Nemohla uvěřit tomu, že to vyšlo.
„Zas tak velká šílenost nejspíš ne," ušklíbl se Blaise a napil se kávy, kterou mu Ginny objednala. Zrovna jí vyprávěl, jak šel jejich páteční plán. Sám stále nechápal, že šel Draco do mudlovského nákupního centra. Astorie byla prostě skvělá. On by jej tam nedostal, tím si byl jistý.
„To byla situace na skrytou kameru! U Merlina, proč jsem si neudělala čas a nešla je šmírovat? Malfoy musel být úplně v prdeli," prohlásila se smíchem a Blaise byl překvapený nad její volbou slov, i když tím popsala Dracovi pocity úplně perfektně. Blaise se svými novými hodinkami pochlubil Dracovi hned druhý den a jeho přítel se mu svěřil s tím, že to byl on, kdo je musel jít koupit do mudlovského Londýna. Také se mu svěřil s tím, že byl málem bez hodinek, protože neměl nejmenší tušení o tom, co má dělat.
„Možná někdy příště," uchechtl se. Sám byl dal cokoliv za to, aby to viděl na vlastní oči.
„A co ti teda řekl?" vyzvídala Ginny, když její smích utichl. Oba se budou muset brzy vrátit do práce a ona toužila vědět, co se v pátek stalo.
„Mně vlastně skoro nic. Jen to, že ho Hermiona zachránila a pomohla mu. Ale mluvil s Astorií a vypadá to, že po koupi hodinek zašli na kávu a po zbytek dne se pocházeli po Příčné. Nebyl v tomhle ohledu příliš výřečný," odpověděl s povzdechnutím. Nějaký ten pokrok udělali, to ano, ale zdálo se, že před sebou měli ještě hodně dlouhou cestu a on už chtěl jít s pravdou ven. Bál se, že jej Draco bude nenávidět a věděl, že čím déle čekali, tím horší to ve finále bude.
„Astorie? Ta v tom jede taky? U Merlinových vousů, zatáhl jsi do toho jeho bývalou ženu?!" zeptala se Ginny šokovaně až skoro vyděšeně.
Blaise ztuhl a na vteřinu začal panikařit. Pak si ale uvědomil, že jí může říct část pravdy bez toho, aniž by prozradil, že s černovláskou randí. „Ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Ona do toho zatáhla mě a já pak tebe. Draco se vždycky svěřoval spíše jí než mně. Jejich manželství sice bylo otřesné, ale kamarádi jsou snad ti nejlepší a ona pro něj chce jen to nejlepší," vysvětlil a věnoval jí rychlý pohled, aby se ujistil, že mu věří.
„Páni, to je od ní opravdu velkorysé. Nicméně, zpět k tématu, co budeme dělat dál?"
„Upřímně? Nemám nejmenší tušení. Přemýšlel jsem o tom, ale došel jsem k závěru, že se nic jiného krom náhodného setkání nedá dělat. Takže bych v tom určitě pokračoval, a pak bychom v nich možná mohli zkusit probudit žárlivost. To bychom si vzali na starost já a Astorie, vzhledem k tomu, že ty jsi vdaná," navrhl a Ginny přikývla.
„To nezní tak špatně. Bylo by dobré, kdyby ji pozval na vánoční ples ministerstva."
„To by bylo skvělé, ale myslíš si, že to stihneme? Jde to dost pomalu a ples je v podstatě za měsíc."
„Budeme si muset prostě jen víc máknout."
„Jsi v pohodě?" zeptal se Harry, když se k Hermioně připojil na zahradě. Chladný vzduch jej hned zasáhl a on se proklínal za to, že se tepleji neoblékl. Ale příliš o tom nepřemýšlel, viděl jen, jak se Hermiona odebrala ven a on se rozhodl se k ní připojit. Navíc, pár minut venku mu také prospěje. Dnes se v Doupěti sešli skoro všichni, takže si dokážete představit, jak to uvnitř vypadalo.
„Jestli narážíš na to zasnoubení, tak ano, jen jsem potřebovala chvilku pro sebe. Mám pocit, že hloupnu, když se nacházím v její přítomnosti příliš dlouho," odfrkla si, ale pak jí došlo, co řekla a zastyděla se. „Prosím, zapomeň na to, co jsem řekla. Bylo to ode mě zlé."
Harry se nad tím zasmál a na chvíli se odmlčel. Věděl, že Hermiona a Ron se už nemilovali, a to celkem dlouho. Bylo ale zvláštní sledovat, jak jim oznamuje, že se bude znovu ženit, zatím co Hermiona je stále sama. „Poslyš, vím, že tyhle věci většinou probíráš spíše s Ginny, ale musím se zeptat. Na co čekáš?"
„Co tím myslíš?" zamumlala se zamračením a věnovala mu zkoumavý pohled.
„Ron se bude znovu ženit, ale co ty? Copak už nechceš s nikým chodit, nebo se vdát?"
„Není to tak jednoduché, Harry. Víš, že na prvním místě je pro mě Rose," povzdechla si. Že s tím začne i Harry, to by ji v životě nenapadlo.
„Pokud může být další vztah Ron, tak ty můžeš taky. Navíc, určitě se najdeš někoho lepšího, než je Levandule. Jen o tom přemýšlej, copak tě za ty roky, co jsi rozvedená, nikdo nepozval na rande?"
„Možná se budeš divit, ale ne. Byla jsem v práci nebo s Rose. Nepotřebuju chlapa k tomu, abych byla šťastná," informovala jej.
„To já přece vím. Jen si myslím, že bys to neměla vzdávat. Někdo se ti přece líbit musí," prohodil ledabyle, ale velmi pečlivě pozoroval její reakci.
Hermiona na to nic neřekla a jen pohledem propalovala trávu, která by nutně potřebovala posekat, dle jejího názoru. Její myšlenky po Harryho slovech okamžitě zabloudily k jednomu nejmenovanému blonďákovi. A nebyly to jen její myšlenky. Harry totiž přemýšlel úplně o tom stejném. Nyní byl odhodlaný zjistit, jestli měl Blaise pravdu a zda mu Ginny pomáhá.
„Měli bychom jít zpátky dovnitř," vytrhla jej z myšlenek Hermiona a Harry si uvědomil, že mu nikdy neodpověděla.
„Líbí se ti někdo?" vyhrkl bez přemýšlení.
„Možná," řekla s menším úsměvem a než se stihl zeptat na více věcí, odebrala se dovnitř, kde se dala do řeči s Billem a Fleur.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro