„Nechtěla bys zajít na kávu? Se mnou," vyhrkl bez rozmyslu a v duchu zaúpěl nad tím, jak kostrbatě to vyznělo.

„Já vlastně kávu před chvílí-" začala Hermiona, ale než stihla říct celou svou odpověď, byla přerušena.

„No jistě, zapomeň na to, že jsem se zeptal. Každopádně ti ještě jednou děkuji za pomoc," zamumlal a jeho tvář se proměnila v kamennou masku, jak to měl ve zvyku dříve dělat. 

„Nebo bys mě taky mohl nechat domluvit, a neschovávej se za tu tvou masku, víš, že to nenávidím," řekla lehce otráveně. „Kávu jsem sice před chvílí měla, ale mohli bychom třeba zajít na čaj, kdybys chtěl."

„To bychom mohli," hlesl malinko zahanbeně. „Máš nějaké speciální přání? Protože pokud by ti to nevadilo, zašel bych na Příčnou," oznámil jí.

Hermiona se na chvíli odmlčela, aby o tom popřemýšlela. Byla tu z jistého důvodu, ale kvůli tomu, že jej potkala, neudělala zatím ani jeden vánoční nákup, jak měla původně v plánu. Když zůstanou tady, bude pak moc pokračovat v nákupech, ale pokud se přemístí na Příčnou, už se jí sem nebude chtít vracet. Už chtěla navrhnout možnost tu zůstat, ale všimla si, jak nepříjemně se tu cítí. „Klidně," řekla nakonec se slabým úsměvem. Žádný problém jí to ve skutečnosti nedělalo, jen jí to měnilo plány a to neměla ráda. 

„Skvěle," vydechl úlevně. „Uhm, mohla bys? Já jsem tu opravdu ztracený."

Hermiona se nad tím musela zasmát. „Následuj mě," řekla a vydala se k nejbližšímu východu. Aby byla upřímná, ani ona se zde příliš nevyznala. Jednalo se o skutečně veliké nákupní centrum a ona sem zas tak často nechodila. 

„Co tamhleta ulice?" zeptal se, když vyšli ven a ukázal na zapadlou ulici, která se zdála být prázdná. 

„Asi by to šlo," souhlasila a oba se rozešli tím směrem. Sotva zmizeli za rohem, Draco ji popadl za ruku a oba je přemístil na Příčnou. Páni, opravdu chtěl být z mudlovského Londýna hodně rychle pryč, pomyslela si Hermiona.

„Do Děravého kotle?" navrhl a Hermiona lehce pokrčila nos. Neměla nic proti Děravému kotli, ale momentálně si představovala spíše nějakou pěknou kavárnu. 

„A co ta kavárna, kde jsme se minule potkali? Měl jsi schůzku s Blaisem a já čekala na Ginny, která se neukázala. Vzpomínáš?" 

„Jistě," přikývl a tak se v tichosti rozešli směrem ke kavárně. Ticho mezi nimi bylo jedno z těch příjemných a Hermiona si užívala Dracovu společnost, ale pravda byla, že si chtěla povídat, neb netušila, kdy na sebe zase narazí a konverzace s ním jí opravdu chyběly.

„Chybí ti Scorpius?" zeptala se zvědavě. Věděla, že Ginny její synové chybí, ale měla doma Lily a tak se tím příliš netrápila, ale Hermiona si přišla hrozně osamělá a smutná, když doma neměla svou milovanou Rose. Chtěl vědět, jestli na tom je někdo podobně jako ona. 

„Co je to za otázku? Samozřejmě, že mi chybí. Nedokážu si představit, že bych stále bydlel na Manoru. Tam to bývalo osamělé, i když jsme tam žili všichni," odpověděl a na Hermioně tváři se na moment mihlo překvapení. Neměla nejmenší tušení, že Draco už nežije na Malfoy Manoru. 

„Rose mi psala, že se skamarádili," prozradila mu s menším úsměvem. Scorpiuse potkala jen dvakrát a krátce, takže jej nemohla příliš soudit, ale přišlo jí, že byl úplně jiný, než jaký býval Draco, takže byla za jejich přátelství ráda. A navíc se stal nejlepším kamarádem Albuse, co Rose psala, takže byla klidná. 

„Opravdu? Scorpius mi psal jen to, že se přátelí s Potterem, není to ironie?" ušklíbl se, ale Hermiona věděl, že to nemyslí zle. Hermiona totiž byla člověk, který znal Draca velmi dobře, i když by asi všichni s tímto tvrzením nesouhlasili. Jak by jej zrovna ona mohla znát tak dobře?

„Co na to říct?" řekla jen a s úsměvem vešla dveřmi, které jí Draco podržel, do kavárny. „Poslyše vím, že mi do toho nic není, ale tvá bývalá žena, Astorie, ona teď někoho vídá?" zamumlala svou otázku, když se posadili ke stolku do rohu. 

„Pokud vím, tak ne. Proč se ptáš?" 

„Ale, nedávno jsem léčila Rona, takže jsme měli konečně čas probrat naši dceru a došlo i na jeho aktuální přítelkyni a on se mi svěřil, že ji chystá požádat o ruku a já to nějak nemůžu dostat z hlavy," přiznala se. Věděla, že má Ginny pravdu, a ať to bylo sebevíc smutné, Ron se s Rose příliš často nevídal, takže si nemusela dělat starosti s tím, že bude Levandule trávit čas s její dcerou. I tak jí to ale vadilo. 

„A tobě to vadí, protože k němu stále něco cítíš?" hlesl a pozorně si ji prohlídl. Nestihl ani popřemýšlet nad tím, že ji někam pozve a ona už mu tu povídala o Ronovi. To jej ranilo, i když by to samozřejmě nikdy nepřiznal. 

„Ne, to ne, koneckonců, byla jsem to já, kdo naše manželství ukončil. Mně prostě jen vadí představa, že se bude ta ochechule motat kolem Rose, to je vše," ujistila ho. Momentálně ani nepomyslela na to, že by mezi nimi mohlo něco být, ale příčila se jí představa, že si bude myslet, že má stále k city Ronovi. 

„A koho, že si to chce vlastně vzít?"

„Levanduli Brownovou," odfrkla si. 

„Počkej, počkej, není to ta holka, se kterou měl něco na škole?" zeptal se s pobaveným výrazem na tváři. Hermiona jen přikývla s menším zamračením. Nechápala, co je na to směšného. „Tak to je pecka.  Jestli je alespoň z poloviny tak nesnesitelná, jako byla na škole, tak bude mít Ronánek opravdu skvělý život," zasmál se.

Hermiona si nemohla pomoc a i ona se dala do smíchu, ani ne díky tomu, co řekl, ale díky tomu, že se smál on. Bylo to u něj tak vzácné a ona milovala, když se smál. Zpátky v dodatkovém ročníku to byla její tajná mise; rozesmát ho za každou cenu. 

„S tím bych si asi hlavu nelámal, vždyť ti nesahá ani po kotníky," vydechl, když se konečně přestal smát. Osobně nechápal, proč by někdo vyměnil Hermiona za tu příšeru, ale Weasley byl vždycky zvláštní. A navíc, Hermiona teď byla volná a on by ji tak možná mohl konečně pozvat na rande. Zpátky v Bradavicích na to nesebral odvahu a beztak to v jeho očích nemělo cenu, když věděl, že si bude brát Astorii.

•••
Úspěšně hlásím, že CIM je dopsané, takže budou kapitoly vycházet častěji!❣️

Also, na mém profilu můžete najít novou jednodílovku - Stíny. Výjimečně se nejedná o ff, ale budu ráda, když kouknete.