Hermiona se posadila na menší pohovku do salonku a vděčně od Draca přijala šálek s kávou. V noci toho příliš nenaspala, a tak byla opravdu ráda za silnou kávu, kterou jí Draco hned po příchodu nabídl. Těšila se na jejich dnešní snídani, a také se těšila na Rose. A se vším tím natěšením sotva zamhouřila oči. 

„Jak si užíváš, že je Scorpius zpátky doma?" zeptala se s úsměvem poté, co se napila toho kouzelného nápoje. Podle ní, se jednalo o nejlepší mudlovský objev. Nedovedla si představit svět bez kávy.

„Je to úžasný, nebudu lhát. Astorie si včera vzala volno a strávila s námi celé odpoledne. Překvapivě to neskončilo katastroficky, takže myslím, že je to na dobré cestě," odpověděl spokojeně Draco. Byl rád, že je Scorpius zpátky doma a byl vážně rád, že jejich včerejší den proběhl bez jakýkoliv problémů. Měl menší obavy, že jejich vztah už se nepodaří zachránit, ale Scorp byl hodný kluk a jevil zájem o to mít Astorii ve svém životě. 

„To ráda slyším. Teď je u Narcissy?" 

„Nakonec zůstal doma. Možná mu dorazí kamarád, který prahne po naší knihovně. Na Manor jdeme na oběd, a pak možná pomůžeme s přípravami na zítřejší večírek. Což mi připomíná, že byste měli s Rose rozhodně dorazit," řekl a Hermioně se na okamžik zastavilo srdce. Náhle jí polil studený pot a ruce se jí začaly třást tak moc, že raději odložila hrnek s kávou na konferenční stolek, aby se náhodou nepolila. Nešlo o pozvání na Narcissin večírek, ale spíš o to, že byl Scorpius doma. Co kdyby za nimi přišel? Sice nedělali nic, co by bylo nepřístupné očím dětem, ale i tak ji to z nějakého důvodu rozhodilo. 

„To je od tebe milé, ale mi zítra máme vánoční sešlost v Doupěti," odmítla zdvořile jeho pozvání, zatím co se snažila popadnout dech. „Přemýšlel si o tom, kdy si s dětmi promluvíme?" 

„Myslel jsem, že někdy po Vánocích, pokud s tím budeš souhlasit," odpověděl a chytl ji za ruku, neboť nemohl přehlédnout, jak moc se třásla. 

„To zní dobře. Mohli byste se Scorpem přijít k nám a my s Rose uvaříme," navrhla a postavila se. „Když mě teď omluvíš, musím si odskočit," vyhrkla a nedala mu žádný prostor pro odpověď. Byla tu častěji, než by někomu přiznala, takže cestu do koupelny už znala. Potřebovala se uklidnit. Vždyť ani o nic nešlo. 

Draco tam zůstal sedět a se zmateným pohledem sledoval, jak mizí za dveřmi. Všiml si změny, která u ní nastala, když zmínil, že je Scorpius doma, ale pokládal to jen za hloupou shodu náhod. Neměla důvod být rozhozená. Možná jí uvařil příliš silnou kávu. Sám měl z kofeinu občas třes v rukou. 

„Tati?" ozval se náhle hlas za ním a on s leknutím vyskočil na nohy. Souhlasil s tím, že Scorpius dnes bude mít návštěvu, když jej nebude rušit. A Scorp mu slíbil, že o něm nebude ani vědět. Ale teď tu před ním stál i s jeho návštěvou. A když Draco pohlédl na dívku ve Scorpiusově věku, málem dostal infarkt. 

„Neměli byste být v knihovně?" vyzvídal, přičemž se snažil zůstat v klidu. Nenápadně se začal pohybovat směrem ke dveřím, aby mohl zabránit případnému návratu Hermiony. 

„Jen jsem ti chtěl představit mou kamarádku Rose Weasleyovou," vysvětlil a ukázal na zrzku vedle sebe. 

„To vysvětluje tu knihovnu. Stejná jako tvá matka, že?" poznamenal s úsměvem, zatím co se stále přibližoval ke dveřím. 

„Ano, téměř ve všem," zasmála se Rose a zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho. 

Draco chtěl něco dodat, aby nebylo trapné ticho, ale náhle si vzpomněl na jeden ze Scorpiusových dopisů, kde se zmiňoval o tom, že se mu zalíbilo jedno děvče. A Hermiona mu říkala o tom, že jsou kamarádi. Dávalo to smysl, ale tolik si přál, aby tomu bylo právě naopak. Nemohl uvěřit svému "štěstí"! Po tolika letech má konečně s Hermionou šanci a ono se ukáže, že jeho syn má stejný vkus na ženy jako on. 

„Měli bys jít Rose ukázat tu knihovnu, víš, že nás babička čeká na oběd," řekl nakonec, když se opřel zády o dveře. „Rád jsem tě poznal, Rose."

„I já vás, pane Malfoyi," usmála se a než mohl protestovat nad jejím oslovením, rozešli se do knihovny. A nutno podotknout, že právě včas, neb cítil, jak se Hermiona snaží otevřít dveře. 

Počkal ještě pár vteřin, než si byl jistý, že jsou děti v bezpečné vzdálenosti od salónku a poté konečně otevřel dveře a pustil tak Hermionu dovnitř.

„Co se stalo? Držel si dveře, abych je nemohla otevřít?" zeptala se zmateně. 

„Promiň, byl tu Scorpius, aby mi představil svou kamarádku," řekl lehce nepřítomným hlasem. Chtěl být tak moc sobecký a nechat si to pro sebe. Byly to děti! Určitě z toho stejně vyrostou. Nemá cenu kvůli dětskému pobláznění zahazovat šanci na život po boku Hermiony. Nemá, že?

„Je všechno v pořádku?" 

„Myslím, že máme problém, Hermiono. Právě tu byla Rose a já myslím, že ji má Scorpius rád," vyhrkl dříve, než by ztratil odvahu a zachoval by se sobecky. 

„O čem to mluvíš? Rose je u Rona," namítla nechápavě Hermiona. Je pravda, že z domu odcházela celkem brzy, takže pokud Rose změnila plány a rozhodla se od Rona odejít dříve, dopis s touto změnou jí teď leží doma na stole. 

„Evidentně není," zamumlal a posadil se zpátky na gauč. 

Hermiona jej následovala, zatím co si v hlavě přehrávala Dracova slova. Myslím, že ji má Scorpius rád. Tak to nemohlo být, že? Byly to děti, nevěděly, co je to láska. 

„Co to znamená?" vydechla otázku, na kterou chtěla znát odpověď. Cítila se zahanbeně, že zase na moment zapomněla dát děti na první místo. Ona se ale nechtěla loučit s budoucností, kterou s Dracem mohli mít.

„Jsou to děti... brzy je to musí přejít, ne?" 

„A mezitím?" optala se s těžkým srdcem. Odpověď na tuto otázku sama moc dobře znala, ale aby tomu mohla uvěřit, musela to slyšet i od něj. 

„Budeme muset pokračovat jen v přátelství."