Draco nebyl příliš v náladě na večírek po včerejším nepříjemném zjištění, ale i přesto dnes večer stál po matčině boku a neutrálním výrazem na tváři vedl zdvořilé rozhovory se všemi snobskými přáteli své matky. Nejevil zájem o to, co měli na srdci, tudíž je příliš neposlouchal. Jeho mysl se zabývala úplně něčím jiným. Spíše by se hodilo říci, někým jiným. Jak tu tak stál a přemýšlel o tom, jak se jeho hnědovláska má, usoudil, že bylo lepší, že tu dnes nebyla. Nejspíš by se cítila nepříjemně a upřímně? Nechtěl, aby jej viděla ve společnosti této čistokrevné smetánky. On už takový dávno nebyl. On už sem nezapadal. Ale pro dobro své matky, se musel přetvářet. 

Taky byl rád, že tu nebyla, z toho důvodu, že se budou muset na chvíli přestat vídat. Aspoň on to tak vnímal. Tolik si zvykli na přítomnost toho druhého. Byli si téměř jistí, že děti nebudou problém a brzy budou moci být spolu. Jako pár. Jenže to už teď neplatilo a oni se museli smířit s tím, že zatím můžou být jen přáteli. A jemu osobně by opravdu pomohlo, kdyby se chvíli nevídali. Namlouval si, že pak to bude snazší. 

„Jsem překvapený, žádná Hermiona?" poškádlil ho Blaise, když se k němu připojil na baru. Draco už potřeboval pauzu a rozhodně potřeboval skleničku, nebo dvě. Kdyby ale tušil, že jej odchytne Blaise a první, co mu řekne, bude tohle, radši by možná zůstal s těmi snoby. 

„Má svůj vlastní program," zamumlal a objednal si ohnivou whiskey. Dnes by byl nejspíš schopný vypít celou flašku, ale měl tu Scorpiuse, takže se musel krotit. 

„Jak to mezi vámi vlastně vypadá? Na plese jste se pěkně bavili, aspoň mně to tak přišlo."

„Nějak to mezi námi nevypadá. Jsme jen přátelé," odpověděl lehce otráveně. Věděl, že Blaise za to nemohl a nechtěl si na něm vylít svou mrzutost. 

„Cože?" vyhrkl překvapeně Blaise a letmo se porozhlédl po sále, jestli nenajde Astorii. Spoléhali na to, že Draco a Hermiona už spolu chodí. Pokud jsou ale jen přáteli, celý jejich plán byl na nic. To mu o jejich vztahu mohli říct rovnou tady a teď. 

„Ukázalo se, že naše děti, Scorpius a Rose, se mají rádi," vysvětlil a konečně se napil zlatavého nápoje. 

Blaise na něj chvíli šokovaně hleděl. Zdálo se mu to jako malichernost, ale znal Draca dobře a věděl, že Scorpius je vždy na prvním místě. Hádal, že Hermiona to bude mít s Rose stejně. On nebyl rodičem, takže to nemohl plně pochopit. 

„Co to znamená?" zeptal se a doufal, že Draco pochopí jeho otázku. Samozřejmě, že věděl, co to znamená, ale chtěl vědět, co to znamená pro Draca a Hermionu.

„Sobecky doufáme, že je to brzy přejde. Jsou to děti... i nám se v jejich věku někdo líbil, ale nikdy z toho nic nebylo. Dokud si nebudeme jistí, že z toho nebude nic i v jejich případě, zůstaneme jen přáteli," odpověděl. Nechtěl o tom mluvit, ale bylo docela osvobozující si o této situaci promluvit s někým jiným než s Hermionou. 

„Vy dva jste opravdu skvělí rodiče a doufám, že nakonec dostanete šanci být spolu," řekl a přátelsky jej poplácal po rameni, zatím co si znovu prohlédl sál. Černovláska nebyla v dohledu a jemu to připadalo jako skvělá příležitost. Už to nemohl odkládat, ne když jejich dohazovací plán úplně selhal. „Teď není asi úplně nejlepší moment, ale jak se zdá, ten nebude nikdy a já se ti potřebuji s něčím svěřit."

„Trochu mě děsíš, takhle vážného jsem tě dlouho neviděl," ušklíbl se Draco. Chtěl trochu odlehčit situaci, ale jak se zdálo, Blaise chce opravdu probrat něco vážného. 

„Poslouchej, nedá se to nějak zaobalit, takže to prostě řeknu narovinu, ano? Astorie a já už spolu rok chodíme," vychrlil na něj dřív, než by si to zas rozmyslel. Astorie jej za to možná zabije, ale už to opravdu nemohli skrývat. Neměl ji poslouchat tehdy v září, měl mu to prostě říct. Jenže jemu se představa Draca a Hermiony tolik zalíbila, že se tolik zaměřil na to, aby je dal dohromady, až zapomněl na to, o co především šlo. 

Draco na něj chvíli hleděl s kamenným výrazem a Blaise se začínal bát toho, jak moc naštvaný bude. Pak ale jeho kamenná maska zmizela mávnutím ruky a na tváři se mu objevil úsměv. „Tak ono už to trvá rok?" vyhrkl šokovaně. 

„Promiň, co?" 

„Blaisi, nejsem idiot. Vím, že se scházíte, jen jsem nevěděl, jak dlouho to trvá," přiznal mu a zbavil tím tak Blaise slov. Ten byl naprosto odrovnaný tímto novým zjištěním. Draco to celou tu dobu věděl... A nic neřekl! Tohle všechno si mohli ušetřit, kdyby jim řekl, že o nich ví!

„Jak?" vydechl to jediné, na co se zmohl. 

„Když jsme se poprvé všichni tři sešli, řekli jste, že jste se několik měsíců neviděli, ale já vás týden předtím viděl na Příčné. To už samo o sobě bylo podezřelé. A když jsem za tebou tuhle přišel a tys mě vyhnal, poznal jsem Astoriino oblečení. Ale v tu dobu už jsem tušil, že se spolu scházíte."

„Proč jsi nic neřekl? Jsi naštvaný?" 

„Chtěl jsem, abyste mi to řekli sami a ano, byl jsem zpočátku naštvaný, ale spíše proto, že jste to přede mnou tajili. Astorie a já jsme vždycky byli jen přáteli. Přáteli, kteří spolu mají dítě, ale to je vše. Nevadí mi, že jste spolu, pokud jste spolu šťastní," sdělil mu a dopil svou ohnivou whiskey. 

Blaise neváhal ani na vteřinu a přitáhl si ho do velmi rychlého objetí. Měl takové štěstí, že měl tak dobrého přítele. „Po Vánocích to musíme celé probrat. I to dohazování," uchechtl se Blaise, který se náhle cítil volný. 

„Jaké dohazování?" zeptal se zmateně Draco a Blaise ztěžka polkl. 

„Co? Nic. Musím jít najít Astorii a oznámit jí, jak skvěle jsi to přijal!" vyjekl a rychle se rozešel pryč. Draco nad tím jen zakroutil hlavou a objednal si další skleničku. Ještě jednu si dovolit mohl, poté půjde zachránit Scopiuse z matčiných spárů. 

A když si pochutnával na zlatavém nápoji, neubránil se myšlenkám na to, co asi Hermiona právě dělá.

•••
Už jen jedna kapitola a epilog 🖤.