„Večeře byla naprosto úžasná. Mrzí mě, že to dneska nemůžeme protáhnout dlouho do noci, jak máme ve zvyku," řekla Hermiona s úsměvem, který se na konci změnil v omluvný, když vyšli z restaurace a Draco se nabídl, že ji doprovodí domů. Byla opravdu unavená z toho, jak tenhle měsíc byla věčně v práci, ale nemohla odmítnout zimní procházku. Milovala zimu. A ráda byla ve společnosti Draca. Hodinu spánku navíc klidně obětovat mohla.

„To přece nevadí, vím, že jsi pořád v práci. Musíš se těšit, až budeš mít volno."

„Ani nevíš jak! Zítra mám poslední službu, je to sice dvanáctka, ale je to má poslední směna v prosinci! Nemohu se dočkat, až se trochu prospím, i když nevím, jestli mě Rose nechá," zaúpěla. Tolik se těšila na svou dceru, ale zapomněla na fakt, že Rose k normálnímu fungovaní stačí minimum hodin spánku. Upřímně, nechápala po kom tohle má. Ron si vždycky rád pospal a Hermiona taky nebyla velkým fanouškem brzkého vstávání. Vstávat do práce jí takový problém nedělalo, ale když měla volno, nesnášela, že ji vždy Rose vytáhla z postele tak brzy!

Draco se nad tím zasmál a děkoval Merlinovi, že Scorpius není takový příznivec brzkého vstávání. „Nemohu uvěřit, že za dva dny bude Scorp zase doma."

„Že? Nakonec to uteklo hrozně rychle, ale vůbec se netěším na konec prázdnin. Zase se s ní budu muset loučit!" postěžovala si. Byla ráda, že bude mít Rosie na chvíli zas doma, ale jednalo se jen o nějakých deset dní. To bylo skoro nic! 

„A než se naděješ, bude léto a budeme je mít doma na celé dva měsíce," snažil se ji uklidnit Draco. „Když už jsme u dětí, uvidíme se v pátek na nástupišti, že? Malé varování, bude tam se mnou i Astorie, ale to nic neovlivňuje. Konečně se jen snaží dát dohromady svůj vztah se Scorpiusem."

„Víš, Astorie je vážně skvělá, mrzí mě, že vám manželství nevydrželo, i když jsem za to i docela ráda, protože aspoň jsi teď volný... Trochu jsem se do toho zamotala, takže pojďme předstírat, že jsem v poslední minutě neřekla ani slovo. Myslím si, že je hezké, že se snaží. Podle toho, co jsi mi říkal, to pro ni nemůže být lehké, když jako dítě neměla pořádný rodičovský vzor. A když už jsi u těch bývalých, Ron tam bude taky," vychrlila na něj v jednom dechu. Potom debaklu s první větou se jej snažila rychle odvést od toho, co řekla. Jak mohla něco takového vůbec vypustit z pusy?!

Draco nezabránil úšklebku, když začala mluvit, ale pobavený výraz se velmi rychle změnil v zamračený, když zmínila Weasleyho. „Cože? On tam bude? Nemyslím, že jsem ho tam v září zahlédl."

„Nebyl tam, ale pozítří tam bude určitě, podotýkám, že i se svou báječnou snoubenkou. Berou si k sobě Rose," vysvětlila a snažila se při tom neznít otráveně. Stále ji to pěkně štvalo, ale nic s tím nenadělá. Je to i jeho dcera a ona by měla být ráda, že s ní chce konečně trávit nějaký čas. 

„Cože?!" vyjekl Draco a jeho zamračení se výrazně prohloubilo. „To jako doopravdy? Celou dobu se o ni nezajímá a teď ji k sobě chce v den, kdy se po čtyřech měsících vrací domů?"

„Co ti na to mám říct?" zamumlala. Nelitovala toho, že Dracovi řekla, že Ron jako otec příliš nefunguje, ale rozhodně to teď nechtěla rozebírat. „Víš ty co? Možná bych se mohla zastavit v sobotu na snídani, co ty na to?"

„Hm, to zní jako dobrý nápad. Mohli bychom probrat, jak náš případný vztah oznámíme dětem. Chci jim to říct, co nejdřív, abych tě mohl znovu políbit a tentokrát to nepřerušit dokud nám nedojde dech. Mohl bych Scorpiuse poslat k matce, jsem si jist, že se rádi uvidí."

„Rose má domů přijít až na oběd, takže celé dopoledne bychom měli jen pro sebe." 

„Ničíš mě, Grangerová. Stejně nemůžeme dělat cokoliv nepřístupného očím dětem," odfrkl si Draco, který teď velmi zvažoval možnost si s dětmi promluvit rovnou na nádraží.

„Jak jsi se nakonec rozhodla?" zeptal se Scorpius, když s Rose balili věci do kufru. Albus zoufale prosil svou drahou sestřenku, aby mu pomohla s balením a Rose na to nakonec kývla. Dopadlo to ale tak, že Albus usnul a Rose za něj musela zabalit všechny jeho věci, z čeho nebyla vůbec nadšená. Svěřila se ale Scorpiusovi s tím, že jí teď Alb dluží svůj dezert od babičky Molly, který bude podávat na jejich vánoční sešlosti. Údajně to za to stálo. 

„Půjdu. Koneckonců, dlouho jsem tátu neviděla a tak trochu mi chybí," odpověděla Rose a s povzdechnutím se posadila na zem. „Jeden den s jeho přítelkyní zvládnu, ale v sobotu bych měla jít domů až na oběd a to už je hazardní množství času stráveného s Levandulí."

„S Levandulí?!"

„Jo, tak se jmenuje. Nechápej mě špatně, ona není zlá, nebo tak něco. Jenom ji nemohu vystát. Máma taky ne, i když se přede mnou snaží tvářit, že je v pohodě. Navíc, je tak trochu hloupá, ale nikomu neříkej, že jsem něco takové řekla."

„Neboj se," řekl se smíchem a posadil se vedle ní. „Nechci tě držet pryč od mámy, ale pokud budeš chtít, možná bys se mohla vytratit brzo ráno a zajít ke mně. Nutně ti musím ukázat naši knihovnu. Budeš ji milovat!"

„Zní to jako dost dobrý nápad! Asi to tak udělám-"

„U Merlina! Já jsem usnul? Omlouvám se, Rosie!" vykřikl nervozně Alb, který se náhle posadil na posteli. 

„To nic. Kufr máš zabalený, ale dlužíš mi proslulý dezert babičky Molly, takže doufám, že tvůj šlofík stál za to," řekla s úšklebkem. „Zase jste do noci hráli šachy?"

„Jo, ale to by nebylo tak hrozné. Příšerné bylo, že mě dnes Scorpius vytáhl z postele tak brzo ráno, že venku byla ještě tma!" postěžoval si Albus. 

„Máte kolej ve sklepení, vždycky je tu tma."

„A navíc, jen jsem chtěl, abys stihl snídani, nerad bych, abys byl na posledním vyučováním před odjezdem domů mrzutý," odůvodnil své činy Scorpius.

•••
To nám to uteklo. Už jen čtyři kapitoly a epilog 🖤.