„Dnešní večer byl úžasný," vydechla s úsměvem Hermiona, když se zastavili před dveřmi jejího bytu. Draco se nabídl, že ji doprovodí, ale Hermiona už by v těch botách neušla ani krok, takže se společně přemístili. 

„Jsem rád, že jsi se bavila," řekl taktéž s úsměvem na tváři a poté se mezi nimi rozlilo příjemné ticho.

Hermiona dnes měla více alkoholu, než na co byla obvykle zvyklá, a právě že možná to byl důvod, proč začala přemýšlet nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby jej teď políbila. Měli přece rande, ne? Bylo to sice jejich první rande, ale jeden polibek si ukrást mohla, aspoň to si myslela. Nerandila už celou věčnost a před tím jen s Ronem. A zatím co nad tím přemýšlela, neuniklo její pozornosti, že se k ní Draco nepatrně přiblížil, což jí dodalo chybějící odvahu. Stoupla si na špičky a dříve, než si to mohla rozmyslet, spojila jejich rty v jedny. 

A litovala toho, že to neudělala již dřív. Něco takového nikdy nezažila. Celým jejím tělem proudila zvláštní energie, v podbřišku ji zvláštně šimralo a její srdce bilo samým štěstím tak rychle, že měla chvíli pocit, že jí vyskočí z hrudi. Jenže stejně rychle, jak tyto nádherné pocity přišly, stejně rychle také odešly, když se od ní Draco odtáhl a pohled upřel někam za ni. 

Chvíli nic neříkal a Hermiona začala panikařit. Možná si to celé vyložila špatně. Možná ji chtěl jen obejmout, popřát jí dobrou noc a odejít domů. Možná, že si dnešní večer neužil tak jako ona. Možná s ní chtěl zůstat jen jako s kamarádkou a ona to zkazila. 

„Já... Tohle nemůžeme, nezlob se," zamumlal po mučivě dlouhé chvilce ticha a svět kolem Hermiony se zastavil. 

„Jistě, omlouvám se," řekla jakžtakž pevným hlasem. Rozhodně se před ním nehodlala rozbrečet. Byla to její chyba, že si věci vyložila špatně. 

„Ani nevíš, jak moc jsem tě chtěl celý večer políbit. Já jen... Už v tom nejsme sami, Hermiono. Nemůžeme překročit kamarádské hranice, aniž bychom to nejdřív neprobrali s našimi dětmi. Ničilo by mě, kdybych tě teď získal, a pak kvůli nim ztratil. Jsem si ale jistý, že chápeš, že děti jsou vždy na prvním místě," vysvětlil naléhavě. Nechtěl, aby si dělala v hlavě závěry, které byly daleko od pravdy. Třeba jako, že o ni nemá zájem.

„Děsivé, co všechno jsme pro ně schopni udělat, že?" položila spíše řečnickou otázku, když jí plně došla jeho slova. Ze srdce jí spadl obrovský kámen. Posledních pár minut bylo opravdu emočně náročných, ale chápala jeho rozhodnutí. Koneckonců, měl pravdu. Děti jsou vždycky na prvním místě. 

„Měl bych jít, ať se můžeš vyspat, jak tě znám, zítra jdeš zas do práce," řekl tiše se slabým náznakem úsměvu. Když jej políbila, musel vynaložit veškerou svou sílu, aby se od ní odtáhl. Kdyby to bylo jen na něj, nikdy by ji už nepustil z náruče, ale tak to bohužel nebylo. Byl rodič. A to s sebou přináší jisté oběti. 

„Vlastně mám zítra noční, takže bys mohl jít dál a mohli bychom vést naše oblíbené noční rozhovory. Ty do práce zítra nemusíš a já se vyspím přes den," navrhla. Nechtěla, aby odešel. Ne takhle. Potřebovala se ujistit, že je mezi nimi všechno v pořádku. Pokud by teď odešel, byla si jistá, že by stejně neusnula. 

„To zní dobře," souhlasil a tak konečně opustili chodbu a vešli do Hermionina útulného bytu.

Harry seděl s Blaisem na baru a popíjel ohnivou whiskey. Ginny byla někde s Astorií, Draco a Hermiona odešli už někdy před hodinou, a tak se s Blaisem odebrali na bar. Sál se pomalu začal vyprazdňovat a ti co tu ještě zůstali, už jen popíjeli. V těchto chvílích Harry děkoval Merlinovi za lektvar proti kocovině, jinak by byl zítřejší den v práci dost krušný. A vůbec pro Blaise, který už pomalu ani nemohl stát na vlastních nohou.

„Musím se ti k něčemu přiznat," zamumlal zničehonic s pohledem upřeným na lahve všeho druhu alkoholu za barem.

„Povídej," vyzval jej Harry, který byl přesvědčený, že se jeho kamarád pokusí o nějaký vtip. 

„Když jsem za tebou tenkrát přišel s tím, že chci dát Draca a Hermionu dohromady, nebyly to zcela čisté úmysly. Ano, chci, aby byl Draco šťastný, ale v té době jsem sobecky myslel jen na sebe," začal Blaise a Harrymu se na čele objevila vráska, jak se nad jeho slovy zamračil. 

„Jsi opilej, nevíš, co mluvíš," řekl mu a napil se zlatavé tekutiny. Neviděl v tom žádný sobecký důvod.

„Opilej jsem, ale vím, co říkám. Udělal jsem něco hrozného a chtěl jsem to napravit. Myslel jsem si, že když bude mít Hermionu, možná ho to obměkčí. Víš, Astorie a já tu dnes nejsme jako přátelé. My už spolu rok chodíme. Tak a je to venku. Začal jsem si s bývalou ženou mého nejlepšího přítele," prozradil s úšklebkem, načež do sebe kopl celý obsah skleničky a objednal si dalšího panáka. Co komu namlouval? Co záleželo na tom, že Astorie a Draco se nikdy nemilovali? Pořád to byla jeho bývala žena, a to co udělal, udělat neměl. 

„On to neví?" zeptal se Harry. Nevěděl, proč mu to teď Blaise říkal. A rozhodně nevěděl, co si o tom myslet. Osobně v tom velký problém neviděl, zmijozelské trio bylo dobrými přáteli a on si byl jist, že tohle je nerozdělí. Astorie a Draco jsou přáteli, stejně jako Draco a Blaise. Na druhou stranu, vysvětlovalo to Astoriinu laskavost ohledně dohození nové ženy jejímu bývalému muži. 

„Ještě ne."

„Poslyš, neznám Draca tak dobře, abych mohl odhadovat, jaká jeho reakce bude, ale myslím, že se tím jen zbytečně trápíš. Řekni mu to co nejdříve. Takhle se budeš jen užírat," povzdechl si a vzal si od barmana skleničku whiskey, která byla pro Blaise. „Měl bys jít domů. My už taky půjdeme. Pokud si to budeš pamatovat, můžeme si o tom promluvit zítra," řekl a přátelsky jej poplácal po rameni, než vstal a odešel hledat jejich doprovody.