Hermiona za sebou zavřela dveře a zamračila se na svého kamaráda, který seděl na nemocničním lůžku.

„To jako vážně, Harry? Minulý týden jsi mi slíbil, že tě tu do konce měsíce neuvidím. Je dvacátého září, to není konec měsíce," odsekla a přešla k němu, aby se mohla podívat, co se mu stalo tentokrát.

„Co na to říct. Znáš mě, když se nezraníš, není to zábava," řekl a ona jej pleskla po hlavě.

„Pro lásku Merlinovu, jsi bystrozor, Harry! Možná o tom nevíš, ale tvoje práce nemá být zábava," povzdechla si a začala mu kouzlem spravovat natržené obočí.

„To si myslíš ty."

„Máš jediné štěstí, že o těchto tvých pravidelných návštěvách u Sv. Munga neříkám Ginny," řekla a prohlédla si svou práci. „Přísahám, že jestli se tu do konce měsíce objevíš ještě jednou, ošetřím tě mudlovským způsobem."

„Fajn, budu se snažit," zamumlal a slezl z lůžka. Koneckonců, když mohlo být skoro vše spraveno mávnutím hůlky, nerad by si nějaké vážnější zranění léčil pomudlovsku.

„Kde máš vůbec parťáka? Ten se dnes výjimečně nezranil?" zeptala se, ale než stihl Harry odpovědět, dveře od ambulance se otevřely.

„Hledala jsi mě, Grangerová?" zazubil se Blaise, když strčil hlavu dovnitř.

„Jsi zraněný?" zeptala se a ignorovala jeho otázku.

„Že váháš, nejspíš vykloubené rameno," odpověděl a vešel dovnitř úplně.

„Tak se posaď, a my se nejspíš uvidíme v neděli v Doupěti, Harry," řekla a oba přikývli. Blaise se posadil na místo, kde před tím seděl Harry a Harry líbl Hermionu na tvář na rozloučenou.

„Jsem raněn, Grangerová. Známe se tolik let, a ty jsi mi nikdy neřekla své malé tajemství," začal Blaise, když Harry odešel, a Hermiona zkoumala jeho ruku.

„O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě, ale nenechala se tím nějak rozhodit. Blaise vždycky žvanil nesmysly, když jej léčila.

„Sedm let jsme spolu chodili na školu-"

„Jo a za těch sedm let jsme spolu prohodili sotva pět slov," odfrkla si a narovnala se. Opravdu to měl vykloubené.

„No, ale za tu dobu, co mě léčíš jsme spolu prohodili hodně slov, a přesto jsi se nikdy nezmínila o tom, že jsi byla zamilovaná do mého nejlepšího kamaráda," řekl a čekal na její reakci. Rozhodl se to vzít do vlastních rukou, neb kdyby čekal na Astorii, tak by se jejich vztah mohl dřív provalit a to opravdu nechtěl.

„Nepraštil ses náhodou do hlavy?!" zeptala se a přiložila mu ruku na čelo, jestli náhodou nemá teplotu.

„Má hlava je naprosto v pořádku, ale zpět k tobě. Je to pravda?"

„Ne, a nevím, kde jsi to sebral," odsekla a chytla ho za ruku, aby mu ji narovnala.

„Ze spolehlivé zdroje, samozřejměěěěěěě... Sakra, ženská, nemohla jsi mě aspoň varovat?!" vyjekl, když mu Hermiona bez varování vrátila ruku tam, kam patří.

„Promiň," řekla nevinně, ale na tváři jí hrál úšklebek.

„Nicméně, co mi k tomu řekneš?"

„Nemám ti k tomu, co říct, Zabini. Pokud je to vše, mám lepší věci na práci, než klábosení s tebou."

„Fajn, ale nepřesvědčilas mě, abys věděla. Brzy se vrátím, Grangerová," řekl a zanechal ji v místnosti samotnou.

„Tohle bylo opravdu divné," zamumlala si pro sebe Hermiona a přemýšlela, jak k tomu Blaise sakra přišel.

Astorie seděla v salónku s šálkem výběrové kávy a s nejnovějším vydáním Týdeníku čarodějky, když její přítel dorazil domů z práce. Odložila časopis na stolek a čekala až ji najde.

„Takže, potřebuji, abys mi řekla všechno, co víš o celé té záležitosti Draco Malfoy a Hermiona Grangerová měli moment," vyhrkl, když se posadil do křesla naproti ní.

„Ahoj, miláčku, také tě ráda vidím. V práci jsme se měla dobře, děkuji za optání," řekla přehnaně sladce. „Proč to potřebuješ vědět?"

„Dnes jsem byl u Sv. Munga."

„Ano, to vím."

„Ty víš?" zeptal se překvapeně Blaise.

„Ano, vím o všech tvých návštěvách. Kdykoliv skončíš u Sv. Munga, vím o tom."

„Ale jak to?"

„To teď není důležité. Spíš mi řekni, proč potřebuješ vědět to o Dracovi?"

„Rozhodl jsem se to vzít do svých rukou, protože už chci Dracovi říct pravdu, ale Grangerová dělala jakoby nic. Bylo to dost přesvědčivé," vysvětlil a Astorie si jej zkoumavě prohlédla. Jakmile se do toho začal míchat Blaise, tak je jasné, že to neskončí dobře.

„Copak sis ani trochu nevšiml té jeho změny? Jistě, my dva víme, že byl takový vždycky, ale tak se choval jedině s námi! Ani před vlastní rodinou nemohl ukázat, jaký ve skutečnosti je. Hermiona mu pomohla, a to dost. Byla dalším člověkem, kterému dovolil nahlédnout do jeho pravého já a během dodatkového ročníku tak začal vystupovat i před ostatními studenty. Jednou se mu zmínila o nějaké knize, však víš, to je celá ona. Nechal pro ni na Manor poslat, a když mu ji pak na konci roku vracela, jejich ruce se dotkly a kolem nich se na moment zastavil svět. V ten moment to byli jen oni dva a málem se políbili," dovyprávěla zasněně, zatím co Blaise si odfrkl.

„To zní jako špatně napsaný román," zamumlal.

„Nerozumíš tomu, jak jinak, jsi chlap!"

„To má být urážka?!"

„Ani v nejmenším."

„Proč na tom vlastně tak trváš? Vždyť ani nemáš Grangerovou v lásce," řekl Blaise a natáhl se přes stůl, aby dosáhl na její šálek kávy, na kterou dostal chuť.

„Právě jsem ti to vysvětlila, poslouchal si vůbec?! A nikdy jsem neřekla, že ji nemám ráda, abys věděl, nepřijde mi špatná a jsem jí velice vděčná, že dokázala něco, co my dva za ta dlouhá léta ne. Pomohla Dracovi ukázat, kým opravdu je."

„Hele moc ji neznám, ale podle mě to bude stejný mezek jak Draco. Sami dva na ně nebudeme stačit. Potřebujeme do toho zatáhnout více lidí," předložil svůj návrh Blaise a tentokrát si odfrkla Astorie.

„Spíš tohle zní jak špatně napsaný román. Koho bys do toho chtěl jako zatáhnout? Svého kámoše Harryho?!" zeptala se ironicky, ale když viděla, jak se Blaisovi rozsvítily oči, litovala toho, že radši nemlčela.

„To je ono! Musíme do toho zasvětit Harryho a jeho ženušku," vykřikl radostně.

„Ty jsi se snad zbláznil?! Hele je hezký, že jsi teď s Harrym kámoš, když jste parťáci a tak, ale opravdu si myslíš, že s tímhle bude souhlasit? Jsem si jistá, že Hermionu bere jako sestru. Myslíš, že ti ji pomůže dohodit Dracovi? Člověku, co je celý život urážel a je bývalým Smrtijedem?" zeptala se, ale připadalo jí, že Blaise její slova ani nevnímá.

„Řeknu mu to hned zítra," vyhrkl a celý šťastný s tím, jak to vymyslel, se odebral do koupelny, zatím co Astorie přemýšlela, jestli v sobě neměl nějaké velké množství prášků proti bolesti. Jinak si to totiž neuměla vysvětlit.