Draco seděl ve své pracovně, kterou měl doma, a pročítal si dokumenty týkající se jeho majetku. S odchodem Scorpiuse do Bradavic se rozhodl, že si na všechny věci začne dohlížet sám, neb to byl jen den, co jeho syn odjel a on už neměl, co dělat. Byli spolu pořád a teď, když byl pryč, byl Draco sám. V práci toho teď také příliš neměl, takže se musel nějak zabavit.

„Pane, vaše bývalá žena je tady," oznámil mu skřítek, který se u něj zničehonic objevil. Draco si jej přeměřil pohledem, a pak si povzdechl.

„Zaveď ji do salónku," řekl a odložil papíry stranou.

„Jak si přejete, pane."

„Díky," stihl ještě říct, než skřítek zmizel. Možná se divíte, ale jeho chování k těmhle stvořením se změnilo po absolvování dodatkového ročníku, kdy se mezi ním a Hermionou Grangerovou vytvořilo podivné přátelství. Trvalo sice jen pár měsíců, ale Draco za tu dobu přehodnotil hodně věcí.

Když vešel do salónku a viděl Astorii, jak děkuje jeho skřítce za čaj, řekl si, že nejspíš není jediný, kdo něco přehodnotil.

„Astorie," pozdravil ji a posadil se do křesla naproti ní.

„Draco," opětovala mu pozdrav a zavládlo mezi nimi ticho.

„Tak, co jsi chtěla?" zeptal se po chvíli nesnesitelného ticha. Své bývalé ženě se poslední tři roky úspěšně vyhýbal, takže ho tato její návštěva poněkud překvapila.

„Omluvit se," vyhrkla a Draco se na ni nechápavě podíval, „podívej, vím, že naše manželství stálo za nic. Na tom jsme se shodli, když si mi předložil rozvodové papíry. Vím, že zatím co ty jsi za nás alespoň trochu bojoval, já se chovala jak fúrie, a že mě Scorpius nikdy neuvidí jako matku. Jenže taková já prostě jsem. Co se s námi stalo? Tolik jsme si rozuměli a bylo nám spolu dobře, ale pak to naši rodiče zkazili tím, že nás donutili do manželství. Byli jsme dobří kamarádi, byla by škoda to zahodit, ne? Manželství nám nevyšlo, ale já tě nechci ztratit, Draco. Kdybych věděla, že po rozvodu se téměř tři roky neuvidíme, asi bych to nikdy nepodepsala," povzdechla si a na chvíli se odmlčela, aby si utřídila mylšenky. Měla toho na srdci hodně a byla pevně rozhodnutá, že vztah s Dracem napraví. „Co se týče našeho syna, není to tak, že bych jej nenáviděla. Sám moc dobře víš, že svým způsobem ho miluji, ale mateřská láska je něco, co mi chybí. Vychovávala mě chůva, Draco, možná proto mám k rodičovství odpor. Naši se o mě ani o Daphné nikdy nezajímali," dořekla a napila se čaje. Odvahu na tohle sbírala dobrých pár měsíců a bála se, aby už nebylo příliš pozdě. „Řekneš něco?" zeptala se, když už mlčel dost dlouho.

„Jsem překvapený, Astorie, tohle bych nečekal, ale lhal bych, kdybych řekl, že mi naše časy strávené v Bradavicích nechybí. Manželství opravdu nebylo nic pro nás. Tak z toho pojďme vinit naše rodiče a mějme mezi sebou zase ten skvělý vztah," řekl a jí spadl kámen ze srdce. Po ničem jiném poslední roky netoužila.

„Proč jsi tak veselá?" zeptala se Hermiona Ginny, když ji její kamarádka vyzvedla v práci.

„Protože James s Albusem jsou pryč a Lily spí dnes u babičky Molly a dědečka Arthura," skoro až zazpívala svou odpověď.

„No právě! Tobě se nestýská?"

„Hermiono, já to chápu, máš jen Rose, ale Merlin, už jsem myslela, že mě z těch třech trefí šlak! Miluju je, to je jasné, ale co je moc, to je moc," řekla a Hermiona se nad jejím prohlášením zasmála. Tohle byla prostě Ginny Weasleyová... oh, pardon, už dlouhé roky Potterová.

„Co dělá Harry?" zeptala se, aby změnila téma.

„Podniká něco s Ronem mám takový pocit," odbyla ji a zatáhla ji do restaurace, kolem které zrovna šly.

„Když chceš jít sem, stačí říct," odfrkla si Hermiona a posadila se ke stolu, ke kterému ji Ginny dotáhla.

„Bylo to velice impulzivní rozhodnutí," vychrlila a posadila se naproti ní.

„Jsi si jistá, že jsi takhle šťastná jen proto, že nemáš děti doma?" zeptala se a přeměřila si ji pohledem. Něco jí na jejím chování nehrálo.

„Viděla jsem to!" vyjekla radostně a Hermiona začala pochybovat o jejím zdraví.

„Co jsi viděla? Začínáš mě krapet děsit."

„Viděla jsem tě na nástupišti," vysvětlila, ale Hermionin nechápající výraz stále zůstával na její tváři.

„Samozřejmě, mluvily jsme spolu," řekla pomalu a snažila se přijít na to, co se tady zatraceně děje.

„Ale houby! Mluvím o tobě a Malfoyovi," vyhrkla netrpělivě a Hermiona na ni šokovaně hleděla.

„Co tím jako myslíš?" zeptala se a její nechápavost se značně prohloubila. Ano, prohodila na nádraží s jmenovaným blonďákem pár slov, ale to bylo hlavně proto, že se u ni zastavil Scorpius, který si ji pamatoval, z doby kdy mu léčila zlomenou ruku.

„Nehraj hloupou, Hermiono, viděla jsem, jak se na sebe díváte."

„Ne, promiň, tohle opravdu nechápu. Jak jsme se na sebe podle tebe dívali?!"

„Jak, jak! Přece zamilovaně," řekla Ginny a chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, ale pak Hermiona vyprskla smíchy.

„Ten byl dobrý, Ginny! Měla jsi školu šprýmů od George?" zeptala se mezi smíchem. Nevěděla, proč ji to tak pobavilo, neb malá chemie mezi nimi byla, to nemohla popřít ani na konci dodatkového ročníku, ani když přišel se svým synem do nemocnice a ani včera na nástupišti, ale i tak jí to z nějaké důvodu přišlo zábavné. Ona a Malfoy! No, nebylo to k popukání?

„Čemu se jako směješ?! Myslím to vážně!"

„Ano, Ginny, samozřejmě. Nevím, co si zase představuješ v té své hlavince, ale zapomeň na to. Možná bys se měla vrátit k famfrpálu. Už jsi s těmi dětmi doma opravdu nějak dlouho."

„Přestaň! Viděla jsem to dnes a viděla jsem to před patnácti lety, když jsme navždy opustili Bradavice. S Ronem už nejsi šest let a od té doby jsi sama. Proč se vždy tolik bráníš novým vztahům?"

„Protože, Ginny, jsem buď v práci, nebo s Rose. Nemám čas randit," odsekla.

„Tak to je štěstí, že Rose odjela do Bradavic, že?" ušklíbla se a Hermiona si v duchu vztekle dupla. Ginny ji dostala.

„Omlouvám se za zpoždění, co si dáte?" Objevil se u nich číšník, a tak se jejich debata odložila na později.

„Zlato, jsem doma!" křikla Astorie do většího podkrovního bytu. Ano, vyměnila obrovský a honosný Malfoy Manor za "obyčejný" byt, ale ačkoliv ohledně dětí se chovala jako snobská čistokrevná panička, doopravdy taková nebyla. A jak dnes mohla zjistit i Draco sám vyměnil Malfoy Manor. Sice stále přebýval ve velké vile, ale to bylo zřejmě hlavně kvůli jejich synovi, aby měl dostatek prostoru.

„Řekla jsi mu o nás?" vyhrkl její přítel hned, jak se u ní objevil.

„Ne, neřekla," odpověděla a vydala se do obýváku, aby si mohla po náročném dni natáhnout nohy na gauč.

„Astorie! Jsi jeho bývalá žena a já jeho nejlepší kamarád. Musíme mu to říct," zaúpěl a posadil se na kraj gauče.

„Promiň, ale právě jsem jej získala zpět. Nehodlám ho zase ztratit," odfrkla si, „Ještě chvíli to před ním budeme muset ututlat."

„Fajn," povzdechl.

„Tak a teď musíme zařídit, aby se ti dva sešli," začala, čímž se na tváři jejího přítele objevilo zmatení.

„Kdo?"

„Přece Draco a Hermiona."

„O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě. Momentálně na tom byl stejně jako Hermiona v restauraci, když na ni "zaútočila" Ginny.

„Něco mezi nimi je, a my musíme zjistit co, a jestli by to mohlo fungovat," vysvětlila.

„Jak o tom víš?"

„Řekl mi to."

„Řekl ti to? A kdy jako?" vyzvídal. Tohle se mu úplně nezdálo. Kdyby to byla pravda, Draco by to řekl jemu a ne Astorii.

„Když se vrátil zopakovat si sedmý ročník."

„Počkej, takže tobě to jako řekl a mně ne? Proč?" vyjekl dotčeně.

„Protože ty a já, jsme dva úplně rozdílní lidé, Blaisi," řekla a přitáhla si jej do polibku, aby se přestal vyptávat.