Hermiona přešlapovala na ulici před krámkem, který vlastnila Dracova bývalá žena a její bývala spolužačka. Nebyla si úplně jistá tím, jestli chce jít dovnitř. Ples byl až za několik dní, takže se se šaty ještě nemusela trápit, ale chtěla to mít co nejdříve z krku. A když tu tak stála a hledala ztracenou odvahu vejít dovnitř, začala přemýšlet o tom, že nové šaty zase tak moc nepotřebovala. Vždyť šlo jen o jeden večer... na co si kupovat nové šaty?

„Hermiono! To je ale milé překvapení," promluvila s úsměvem Astorie, která se náhle objevila vedle ní. 

Hermiona lehce zpanikařila. Zrovna se chystala odejít! 

„Astorie, ahoj... uhm, já jsem šla jen tak kolem," vysoukala ze sebe ne příliš přesvědčivě. Musela uznat, že šaty, která měla bývalá zmijozelka ve výloze, byly opravdu nádherné. Hermiona by si jich vybrala hned několik, ale necítila se v přítomnosti černovlásky příjemně. Ne, že by Astorie byla zlá, nebo tak něco, ale u Merlina, vždyť Hermiona potřebovala šaty na večer, který stráví s jejím bývalým mužem! A i když věděl, že Draco a Astorie jsou přáteli, nemohla zabránit tomu, aby se necítila jako fúrie. 

„Opravdu? To je škoda, já už si myslela, že zavítáš dovnitř," řekla Astorie mile a Hermioně bylo jasné, že jejímu prohlášení nevěřila. 

„Vlastně by se mi nové šaty hodily," povzdechla si nakonec poraženě. Těch pár ubohých kousků, které visely v jejím šatníku, bylo opravdu ubohých a ona se chtěla Dracovi líbit, když to má být jejich první rande. Nahlas byste jí to ale říkat neslyšeli. 

„Tak pojď dál," vyzvala ji Astorie a otevřel jí dveře, kterými hnědovláska velmi neochotně prošla. 

„Já se v těchto věcech příliš nevyznám," přiznala tiše. Co by teď dala za to, aby mohla být doma s knihou v ruce. Musela si v hlavě stále dokola opakovat, že čím dřív to bude mít za sebou, tím lepší. 

„To vůbec nevadí, od toho jsem tady," prohlásila stále s úsměvem na tváři a porozhlédla se po svém obchodě. „Víš, nějakou představu už mám, ale pověz mi, na jakou příležitost ty šaty potřebuješ?"

„Ministerský ples," odpověděla jednoduše. Třeba se jí povede její doprovod utajit až do večera konání plesu. 

„Ach, tak to mám pro tebe perfektní kousek. Počkej tady, hned jsem zpátky," dala jí menší rozkaz a zmizela kdesi v zadní části obchodu. Hermioně to ani nevadilo, neboť byla ráda, že se v tom nemusí plácat sama. 

Astorie byla opravdu ve vteřině zpátky a v ruce držela ramínko s krásnými šaty rudé barvy. Byly vcelku obyčejné, což Hermioně docela vyhovovalo. Měly poměrně velký výstřih tvaru V, což by se jí normálně příliš nezamlouvalo, ale u těchto konkretních šatů jí to vůbec nevadilo. Sukně byla až na zem a byla lehce dělaná do A, takže nebyla jen spadlá od pasu dolů. 

„Ty jsou perfektní," vydechla jen. 

„Říkala jsem to," připomněla jí Astorie a pak ji i se šaty strčila do zkušební kabinky. „Teď si je vyzkoušej ať můžeme vidět, jak nádherně v nich vypadáš," oznámila z druhé strany závěsu a Hermioně nezbývalo nic jiného, než ji poslechnout. 

A mezitím, co si Hermiona zkoušela šaty, Astorie měla co dělat, aby krotila své nadšení. Nepochybovala o tom, že hnědovlásčin doprovod je její bývalý manžel, ale ptát se jí na to nehodlala. Rozhodně se na to chystala zeptat Draca, aby měla jistotu, že tomu tak skutečně je, než to poví zbytku jejich dohazovací party. 

„Tak, co myslíš?" zeptala se Hermiona a odhrnula závěs, aby na ni Astorie viděla. 

„Dokonalost sama!" rozplývala se černovláska. „Tak se zase rychle převlékni, ať je mohu zabalit," znovu svým způsobem nakázala Hermioně. Té to opět překvapivě nevadilo, spíše naopak. Byla si jistá, že kdyby šaty nechtěla, Astorie by jí je nenutila, ale jí se opravdu líbily a ona byla ráda, že na Astorii narazila. Takhle rychle snad nikdy nakoupeno ještě neměla. 

„Páni, bylo to rychlejší, než jsem čekala," přiznala se jí Hermiona, když vyšla z kabinky a podala jí šaty, které Astorie zabalila jedním mávnutím hůlky.

„Vím, co dělám. Kdybys někdy ještě něco potřebovala, bude mi radostí ti pomoci," řekla s úsměvem a podala jí krabici. 

„Kolik jsem dlužná?" 

„Tyhle jsou na účet podniku," odpověděla Astorie, načež se Hermiona zamračila.

„To nepřichází v úvahu. Nemůžu to přijmout!"

„Prosím, udělalo by mi to radost. Ber to jako poděkovaní za to, jak jsi tuhle pomohla našemu společnému příteli," řekla a Hermiona musela chvíli přemýšlet, co tím myslím, než jí došlo, že mluví o Blaisovi.

„Je to má práce," připomněla jí. 

„To nevadí, prosím, vezmi si ty šaty, nebo ti je nechám doručit domů," trvala na svém Astorie.

„Nelíbí se mi to, ale asi nemám na výběr, že? Moc ti děkuji, celé jsi mi to usnadnila. Odteď už asi jinde nakupovat nebudu."

„Není vůbec za co, je to má práce," ušklíbla se a odešla se věnovat dalším zákazníkům.

Draco byl v práci, když mu sova donesla dopis od Astorie. Předpokládal, že se nejspíš chtěla sejít na skleničku u Děravého kotle, takže byl velmi překvapen, když v dopise stálo úplně něco jiného. Musel si ho přečíst hned několikrát, než mu plně došla její slova a velmi si přál, aby byl ten pitomý ples ještě ten večer. 

V dopise bylo úhledným písmem napsáno: Milý Draco, dnes jsem měla v krámku zajímavou zákaznici, a ačkoliv netuším, kdo bude jejím partnerem na ples, vybrala jsem jí šaty, ve kterých vypadá jako bohyně. Takže pokud tím partnerem nejsi ty, nejspíš budeš hodně litovat, žes ji nepozval. Pokud tím partnerem jsi, poděkovat mi můžeš později. Jen se připrav, že všichni přítomní z ní nebudou moci odtrhnout oči. Pokud ti to ještě nedošlo, mluvím o tvé milované Hermioně. S láskou, Astorie.