„Víš, že Lily vždycky ráda pohlídám, nemusíš mě za to zvát na obědy," pronesla Hermiona s menším úsměvem, když si ona i Ginny objednali. 

„Samozřejmě, že to vím, ale snad doopravdy nečekáš, že to nechám jen tak, ne? Teď, když jsem se vrátila do práce, jsi mi hrozně velkou pomocí! Mamka taky nemá pořád čas, aby Lily hlídala, a kdyby nebylo tebe, nemohla bych začít zase pracovat."

„Ale no tak, Ginny, jsem si jistá, že by se to nějak vyřešilo i beze mě, ale jak jsem řekla, Lily vždycky ráda pohlídám. Zvláště teď, když je Rosie pryč. Doma je to najednou všechno takové tiché a opuštěné," přiznala se Hermiona. Odjakživa byla ráda za nějaký ten čas, který mohla trávit osamotě, ale teď jí to doma připadalo trochu ponuré, když se vrátila domů z práce a nikdo tam na ni nečekal. Aspoň, že jí Rose často posílala dopisy. 

„Kdybys sis někoho našla, nepřipadalo by ti tak," ušklíbla se Ginny a Hermiona jí věnovala otrávený pohled. Taky ji mohlo napadnout, že to Ginny zase vytáhne. Od září jí s tím nedala pokoj. 

„Ginny," zaúpěla, „snad se o tom zase nebudeme bavit."

„Jen tak konstatuji," řekla ledabyle Ginny a pokrčila rameny. 

„Jistě, protože to je to, co ty běžně děláš," odfrkla si Hermiona. S Ginny nikdy nebylo nic jen tak a Hermiona se trochu začínala bát, aby jí za chvíli nezačala domlouvat nějaké schůzky naslepo. To by ji asi proklela. „Spíš mi řekni, jak to jde v práci."

„Jsem ráda, že tam se mnou je ještě Marta, protože komandovat bandu ženských, není taková zábava, jak se zdá. Ale znáš mě, já se jen tak nedám, takže si myslím, že to bude v pohodě. Říkala jsem ti, co se stalo v úterý?! To jsem myslela, že vyletím z kůže..."

Hermiona ji se zájmem poslouchala, ale jen do té doby, než se otevřely vchodové dveře a slabé cinknutí oznámilo příchozí hosty. Normálně si něčeho takového nevšímala. Každých několik minut někdo přicházel, či odcházel, ale tentokrát bylo něco jinak. Atmosféra kolem ní se změnila a ona automaticky zvedla hlavu s pohledem upřeným ke dveřím, kde momentálně postávali dva bývalí zmijozelové. Hermionu ovšem zajímal jen jeden. Jejich pohledy se semkly a jejím tělem projela vlna energie. Bylo to vůbec možné z pouhého pohledu? pomyslela si. Draco pokýval hlavou na pozdrav a ona mu věnovala malé mávnutí. 

Ginny si velmi rychle všimla, že její kamarádka jí přestala věnovat pozornost, a zatím co si ti dva hleděli do očí, ona si vyměnila vítězný úšklebek s Blaisem. Už bylo, sakra, na čase, aby se daly věci více do pochybu.

Astorie se rozhodla, že překvapí Blaise a vezme ho na oběd. Myslela si, že je to dobrý plán a těšila se na chvilku strávenou se svým přítelem. Jenže teď stála v jeho kanceláři a cítila se hrozně hloupě. 

„Minuli jste se, je to asi tak pět minut," řekl Harry, který jí po jejím příchodu oznámil, že Blaise už na oběd odešel. A ona si dokázala živě představit s kým na ten oběd šel. 

„No, hádám, že příště se nebudu pokoušet o překvapení," zasmála se nervozně a černovlasý muž jí věnoval lítostivý pohled. A to ji dorazilo. Kdyby tak tušil s kým jeho kolega na ten oběd šel, tak lítostivě by se určitě netvářil.

„Mám mu vyřídit, že jsi tu byla?" 

„Asi ani nemusíš, na konci týdne máme jít na skleničku, tak mu to řeknu sama," zalhala. Přece jen pro okolní svět byli stále jenom přáteli. 

„Mohla bys poobědvat se mnou, když už jsi tu. Má žena mi dala košem," navrhl a Astorie se na chvíli zamyslela. S Harrym příliš slov neprohodila, ale vždy když se tu za Blaisem stavila, menší konverzace mezi nimi proběhla. A byl to Blaisův kamarád, ale i tak tušila, že společný oběd by byl nejspíš trapný pro oba dva. 

„Děkuji za nabídku, ale nejspíš zase půjdu. Aspoň budu mít čas se připravit na další zákaznici," odmítla zdvořile. 

„Ach, jistě, máš obchůdek na Příčné, že? Myslím, že tuhle mi Ginny povídala, že se jí líbily nějaké šaty ve výloze."

„Opravdu? To ráda slyším, vyřiď jí, prosím, že děkuji a ať se někdy zastaví. Dám jí slevu ze známosti," řekla a pak se konečně odebrala na odchod. Po rozvodu s Dracem se rozhodla, že bylo na čase změnit svůj život od základu, a tak se rozhodla podnikat v odvětví, které ji vždy zajímalo, a sice v módní branži. Začala navrhovat šaty a před rokem a půl si otevřela krámek v Příčné. V čistokrevných rodinách nebylo zvykem pracovat, aspoň pro ženy ne. Ty měly jen reprezentovat. Astorie už se k tomu nikdy vrátit nechtěla a byla vděčná za svůj malý podnik. 

„Kde je Albus?" zeptala  se Rose, když se se Scorpiusem sešli po snídani před Velkou síní. Byla  sobota a trio kamarádů se rozhodlo, že spolu něco podniknout, ale nyní  byli jen dva a nevypadalo to, že by se k nim Albus v nejbližší době  přidal.

„Hráli jsme pozdě do  noci šachy, tak ještě spí," odpověděl blonďák s malým úšklebkem. Že byl  jeho kamarád velký spáč, poznal už v polovině září a kolikrát mu musel i  propašovat jídlo z Velké síně, protože když Albus nestihl snídani, byl  pak až do oběda nevrlý. Rose se mu svěřila, že její strejda Harry jim  řekl, že přesně takhle to na škole bylo s jejím tátou. Ale Rose o svém  otci často nemluvila. 

„Tak to bychom se mu  měli až do oběda vyhýbat, protože snídani už nestihne," zasmála se a  rozešla se směrem ke knihovně. Kdykoliv byli jen sami dva, zavítali  právě tam. 

„Psala mi máma, chtěla  by se mnou zajít na oběd, až přijedu domů na Vánoce," informoval ji.  Byla jediná s kým o tom chtěl mluvit. Prožívala si se svým otcem něco  podobného, takže jej dokázala plně pochopit. 

„Vážně? To je poměrně velký krok, jsi na to připravený?" 

„Myslím, že ano. Možná to bude katastrofa, ale možná to bude fajn. A když nepůjdu, nikdy to nezjistím," řekl upřímně. 

„Jsem za tebe šťastná, Scorpe," usmála se a zastavila se, aby jej mohla objat. 

Poté pokračovali v cestě  v tichosti, alespoň do doby, než Scorpius sebral odvahu zeptat se na  otázku, na kterou ho už dlouho zajímala odpověď. „ Napsal ti vůbec?"

„Jednou, na konci září.  Psal, že mi gratuluje k Nebelvíru a pak se rozespal o svých nových  úspěších. Část mě je na něj hrdá, vážně jo. Jen by se o mě mohl trochu  víc zajímat," odpověděla sklesle Rose.

„Ach, Rosie," vydechl Scorp a tentokrát to byl on, kdo koho objal.