Hermiona se zhluboka nadechla a roztřesenou rukou zaklepala na dveře. Stále byla na pochybách. U Merlina, vždyť byl Štědrý den, co tady dělala? Dřív, než se stihla otočit na odchod, dveře se otevřely a před ní stál samotný Draco Malfoy s lehce zmateným výrazem na tváři.

„Můžeme dál?" zeptala se tiše. Prostě mu řekne, co včera zjistila a poté se vrátí s Rose domů a nechá jej si užít klidné Vánoce se Scorpiusem.

Draco o krok ustoupil a nechal jim tak prostor vejít dovnitř. Překvapilo ho, když za dveřmi našel stát děvčata Grangerovi, ale také ho to trochu vyděsilo. Nevěděl, proč by za ním dnes Hermiona přišla, zvláště i s Rose, takže se mu v hlavě začaly objevovat ty nejhorší scénáře.

„Scorp je v salonku, kde nás v sobotu představil. Trefíš tam, Rose?" optal se dívenky, neb tušil, že si bude chtít Hermiona promluvit o samotě.

„Jistě," odpověděla prostě a bez dalších řečí se rozešla pryč. Sama nevěděla, proč tu jsou, neb jí Hermiona nic neřekla, ale Rose to nějak moc nevadilo. Ráda trávila se Scorpiusem čas.

„Stalo se něco?" vyhrkl hned, jakmile Rose zmizela za dveřmi.

„Včera jsem se hrozně pohádala s Ronem, ale to není důvod, proč jsem tu. Díky té hádce jsem zjistila, že naše děti se mají rádi, ale jen jako kamarádi. Scorpiusovi se líbí Billova dcera Dominique. Víš, co to znamená?"

Draco na ni chvíli jen tupě zíral, než si to v hlavě všechno spojil. Když se ale poslední dílky složily dohromady, na nic nečekal a za pas si ji přitáhl k sobě. Dřív, než mohla říct něco dalšího, spojil jejich rty v něžný a rychlý polibek. Nemohl si zkrátka pomoc.

„Řekneme to dětem?" vydechl s úsměvem, když se od ní odtáhl. Stále ji u sebe držel a rozhodně ji v nejbližší době nechystal pustit.

„Že bychom spolu mohli oslavit Vánoce, kdyby to přijaly dobře?"

„Cokoliv," řekl a ukradl si ještě jeden polibek.

„A v ten den se naši rodiče konečně dali dohromady," uzavřel vyprávění Scorpius a pohlédl na miminko v Rosině náruči. Eileen na něj kulila svá velká kukadla hnědé barvy.

„Už zase jí vyprávíte, jak jsme se poznali?" povzdechla si Hermiona. „Myslela jsem, že je to jen pohádka před spaním. A víte, že jí je teprve půl roku? Budete jí to muset říkat ještě tak tisíckrát, než tomu bude rozumět."

„Ano, je to pohádka před spaním, ale my tu dnes večer nebudeme, tak jsme jí to odvyprávěli s předstihem," vysvětlila Rose a podala svou malou sestřičku Hermioně. Ta byla velmi rozpačitá ohledně těhotenství. Přece jen už nebyla nejmladší. Jenže ona neměla to srdce zabít plod, který se nacházel uvnitř jejího břicha a pokud ho měla devět měsíců nosit pod srdcem, nepřicházelo v úvahu, aby jej dala k adopci. Doktoři ji ale ujistili, že je zdravá a těhotenství byl mělo proběhnout v pořádku, a tak se s Dracem rozhodli si dítě nechat. A rozhodně toho nelitovali.

„Doufám, že máte sbaleno. Blaise tu bude každou chvíli," promluvil Draco, když se objevil v obýváku a v každé ruce držel knihu. Bylo až šílené, jak se jejich život za poslední čtyři roky změnil. Draco a Hermiona měli krásnou svatbu a měli spolu dcerku Eileen. Astorie se stala překvapivě skvělou matku a časem si k sobě začali brát i Rose. Obě ženy byli zpočátku váhavé, neboť Rose nechtěla Scorpisovi brát jeho čas s mámou a Hermiona nechtěla Astorii přidělávat starosti, i když věděla, že Rose není problémové dítě. Astorie jim ale vysvětlila, že nechtěla děti rozdělovat, neboť si mezi sebou vybudovali vztah jako opravdoví sourozenci. Jakoby snad spolu vyrůstali. A aby se nezapomnělo, Astorie a Blaise měli také nádhernou svatbu.

„My jsme připravení," ujistil Draca Scorpius a s radostí si od něj převzal novou knihu.

Rose si vzala tu druhu a jako poděkovaní jej objala. Hermiona byla ráda, jak skvěle děti přijali jejich vztah. Rose často chodila za Dracem, když potřebovala pomoc a Scorpius sám se začal často obracet na Hermionu.

Oba je nikdy do ničeho netlačili a proto byli velmi překvapení, když krátce po narození Eileen vedli velmi vážný rozhovor. Obě děti za nimi přišly a předložily jim jejich návrh. Ať si to chtěli přiznat, nebo ne, jejich děti jim velmi rychle dospívaly. Vždyť už jim bylo patnáct! Nicméně, po narození jejich malé sestřičky, za nimi přišli s tím, že kdykoliv budou v přítomnosti Eileen, měli by je oslovovat mami a tati. Nechtěli, aby byla malá zmatená, až bude vyrůstat a Rose bude jejího táto oslovovat Draco a Scorpius její mámu Hermiono. Oni rozhodně nebyli proti a zas pro jednou jim srdce poskočilo nad tím, jak úžasné děti mají. Zároveň je ale ujistili, že na tom netrvají a je to jen na nich.

„Nemohu se dočkat, až bude Eileen starší a bude chodit s námi. Počkejte, až jí Blaise a Ginny začnou vyprávět celý příběh o tom, jak jste se dali dohromady," zasmála se Rose, načež se Hermiona neubránila hlasitému zaúpění.

„Radši si běžte pro věci," řekla, aby konečně ukončila téma jejich seznámení. Od doby, co přijeli na prázdniny z Bradavic, nebyl den, kdyby neslyšela příběh o tom, jak se dali s Dracem dohromady. Docela se těšila, že si od toho na chvíli zas odpočine.

„Miluju tě," zašeptal Draco, když si děti se smíchem odešly pro věci.

Hermiona se usmála a nahnula se k němu, aby jej mohla políbit. „Já tebe taky."

Draco jí chtěl políbit znovu, ale v ten moment se plameny v jejich krbu zazelenaly a v jejich obýváku se objevil Blaise.

„Tak jsem tady! Půjčte mi na chvíli mou malou neteřinku," prohlásil s velkým úsměvem na tváři a ihned se natáhl po miminku v Hermionině náruči.

„Taky tě rádi vidíme," odfrkla si Hermiona a podala mu Eileen.

Takhle teď prostě jejich život vypadal. A ona by to neměnila za nic světe. Svým způsobem jí to celé přišlo kouzelné.

•••
A je konec 🖤! Všem, kteří se k mně na této cestě přidali mnohokrát děkuji! Už jsem ani nedoufala v to, že bych tento příběh dopsala.