Prakticky tam šel opravdu jenom proto, aby se najedl. Před nedávnem mu odešla pračka a na novou si musel půjčit. Od té doby, co bydlel v Los Angeles, žil od výplaty k výplatě. Život tady ve městě byl velmi drahý a pokud se člověk pořádně neoháněl, často skončil ve stanu na chodníku nebo v přívěsu u cesty. Viktor také uvažoval, že by čas od času na nějakou Borisovu párty zašel, jen aby si ušetřil večeři. Taky se tam mohl podívat na televizi, kterou doteď neměl a sem tam taky mrknout zadarmo na internet. Život v LA byl nekonečnou honičkou za penězi, a přestože si Viktor odkládal stranou, co se dalo, a šetřil, kde mohl, stále mu peněz tak nějak scházelo. Věděl ale, že to chce jen čas. Zanedlouho jej povýší a jeho plat bude tak akorát. Alespoň se v to snažil pevně věřit.

Ze všech těch důvodů se tedy objevil před dveřmi jednoho z domů v dlouhé ulici v severním cípu města. Byla to poměrně prostorná a slušně působící vila. Za jejími okny blikala barevná světla a zevnitř se ozýval dusot tancujících nohou a hudby. Prohlédl si svou šedou mikinu a černé džíny a zadoufal, že nebude vypadat jako ten největší šupák. V dlaních potěžkal láhev šampaňského, kterou přinesl alespoň jako pozornost hostiteli. Přece jen mu bylo trapně nakráčet do úplně cizího domu a oslavovat narozeniny člověka, kterého v životě neviděl. Co se ale dalo dělat. Vidina dortu, který mu Boris slíbil, a veškerého jídla mu nakonec dodala kuráž.

V momentě, kdy vešel dovnitř, mu ale došlo, že tohle nebude tak úplně typická narozeninová oslava, na jakou byl zvyklý doma. Na jiném světadíle měli lidi rozhodně naprosto odlišné představy o oslavách, než měl on dosud. Byla to prostě a jen obyčejná párty. Nikdo si jej nevšímal. Kdyby se dovnitř vplížil kdokoliv, nikdo by to nepostřehl.

Ocitl se v prostorném obývacím pokoji propojeném s kuchyní, kde se odehrávala většina dění. Kuchyni a obývací pokoj odděloval jen dlouhý ostrůvek s mramorovou deskou. Na ní se nacházelo občerstvení tvořené vesměs chipsy a six-packy piva. Viktor mezi ně postavil i své šampaňské a vzal jednu plechovku. Nebylo třeba se ostýchat, stejně ho nikdo nevnímal. Opřel se se svým pivem o kuchyňskou linku a sledoval taneční parket. Zahlédl tam tancovat Borise jak jinak než s nahým hrudníkem a zauvažoval, jestli ten kluk taky někdy chodil v tričku. Kolem něj se proplétaly hubené holky s dlouhýma nohama a Viktorovi bylo jasné, že oslavenec bude rozhodně někdo z Borisovy modelingové branže. Často ho k sobě pozývali módní návrháři s úmyslem, že by jim mohl posloužit i více osobněji doma v posteli než jako pouhý model. Na toto téma se ale moc nebavili. Viktorovi po kamarádově sexuálním životě nic nebylo. Sledoval všechny ty lidi, jak se neostýchají narušovat osobní prostor jeden druhému a lepí se na sebe jako sardinky v konzervě. V rohu místnosti posedával hubený chlapík se šátkem na hlavě a svůj nepřítomný výraz upíral ke stěně. Viktor raději odvrátil oči. Ani nechtěl vědět, co za svinstva v sobě měl.

Rozhodl se přehodit si přes hlavu kapuci mikiny, aby tak nějak působil odtažitě a nikdo se s ním nedal do řeči. Chtěl všem vyslat jasný signál, že ničí společnost nepotřebuje. Zmačkal vypitou plechovku piva, která vzápětí skončila v koši. Vydal se prozkoumat lednici. Připomínala obrovskou nerezovou rakev pro dvojčata a byla nacpaná jídlem od shora dolů. Ze skleněného tácu si nabral dva tuňákové sendviče a odnesl si svou kořist zpět k lince, kde si načal další pivo. Ačkoliv se Boris dušoval, moc sladkostí tu nebylo. To však Viktorovi tolik nevadilo. S chutí spořádal sendviče a další pivo a v duchu si liboval, kolik by ho taková večeře stála, kdyby ji musel platit.

Bral zrovna z balíku třetí pivo, když si ho z tanečního parketu všiml Boris a s úsměvem a dvojicí holek za zády se k němu rozběhl. „Upřímně jsem nevěřil, že přijdeš, kámo," řekl mu. „Dámy, představuju vám svýho kámoše Viktora, je nezadanej."

Viktor se zamračil, ale Borisovy kamarádky se jen hlasitě zasmály.

„Dneska máme za úkol ho zadat," prohlásil smrtelně vážně Boris.

„Možná bychom ho mohly seznámit s Janett," navrhla plavovláska v úplých koktejlových šatech. Viktor si všiml, že podobně tu byla oblečena většina žen. Viděl, jak si neustále upravují výstřih a stahují šaty dolů. Bylo to snad to nejhorší oblečení na světě, které si ženská mohla vzít, když chtěla někde tancovat. Navíc mu to, jak si neustále tahaly lem dolů, aby jim netrčela zadnice, připadalo neuvěřitelně odpudivé. Vypadaly jako on kdysi ve školce, když si kasal svoje králíkové punčocháče.

„Nechci se s nikým seznamovat, děkuju," utnul veškeré jejich plány a snažil se vykouzlit na své tváři milý úsměv. Takový ten, který v podtextu skrýval jasnou zprávu: Doopravdy mě vážně serete.

A ty holky to taky doopravdy pochopily. „Jdeme tancovat," řekly Borisovi a odcházely k parketu, zatímco si zase stahovaly ty svoje nesnesitelné koktejlky alespoň do půli stehen. Vypadaly jako kachny. Viktor se zašklebil.

„Ta bloncka by si dala říct, kdybys nebyl tak protivnej," zpražil ho Boris a hodil si do pusy hrst chipsů. Opřel se o ostrůvek naproti Viktorovi a založil si ruce na prsou jako jeho starostlivý rodič, jehož dítě přineslo domů ze školy pětku. „Co je s tebou, kámo? Takhle to dál nepude, začínáš být pěkně zapšklej jako nějakej rozvedenej čtyřicátník."

Viktor se na něj ze stínu své kápě zašklebil a zamrkal. „Nech mě se tady najíst a možná si s tebou potom půjdu zatancovat."

Boris se zamračil. „Zase spoříš?"

„Odešla mi pračka."

Než stačil jeho kamarád na cokoliv odpovědět, udělal to za něj velmi hluboký a melodický ženský hlas. „Jedna pračka je tady v mezipatře, nikdo by se určitě nenaštval, kdybys ji chtěl použít." Pohledy obou mužů se stočily za zdrojem toho hlasu a Viktor měl co dělat, aby se nazachrstl pivem.

Vypadala jako bohyně. Její vlasy byly barvy nejsvětlejší blond, skoro až bílé, stejně jako krátké šaty. Leskly se na světle jako by byly celé z kůže a velice precizně obtahovaly každou křivku jejího dokonalého těla. Dlouhé, štíhlé nohy se táhly zpod šatů a končily úzkými kotníky v lodičkách na jehlicových podpatcích. Viktor nechápal, jak se v to mohla pohybovat. Jeho pochybný výraz zachytila do pohledu svých zelených očí a ušklíbla se. Viktor viděl, jak ji několik lidí, kteří taky postávali okolo ostrůvku, sleduje. Všichni ji téměř hltali očima a hleděli na ni se zbožnou úctou. Bylo taky vidět, že si toho je moc dobře vědoma.

„Vím, že se cizí rozhovory nemají poslouchat, ale nějak jsem si nemohla pomoct," zahihňala se a nakrčila u toho nos. Boris se zahihňal úplně jako by mu někdo právě dupnul na genitálie a nesměle zakoktal, že to nevadí. Viktor ještě neviděl, že by nějaká ženská s jeho kámošem takhle zamávala. Doslova ji svlékal očima.

„To on si kámoš dělal srandu," začal najednou tlachat Boris, „koupí si přece novou pračku. Není to žádnej sociál."

Viktor na Borise hleděl, jako by zrovna spadl z Marsu a snažil se pochopit, kam zmizel jeho mozek. Mezitím se žena přiblížila k nim a opřela se o kuchyňskou linku vedle Viktora. Ucítil její výrazný parfém a bylo mu hned jasné, že i ten musel být dražší než jeho deset praček dohromady. Smrděly z ní peníze a on tyhle existence fakt nesnášel.

„Už jsem si ji koupil," informoval kamaráda Viktor a obrátil se zdvořile k ženě: „Děkuji za tip, ale myslím, že ať už tady oslavuje kdokoliv, asi by z toho neměl radost."

Ta ženská se začala zářivě usmívat a odněkud vylovila sklenku červeného vína. Viktor si nevšiml, že by ji někdy předtím držela v ruce. Naklonila se k Borisovi a cinkla s ní o kelímek s vodkou. „Tak na zdraví," řekla, „komukoliv."

Borisův výraz značně znervózněl až to vypadalo jako by si s ním právě připila sama Panenka Marie. „Nechceš jít tancovat?" zeptal se jí. Byl nervózní jako malý zajíc tváří v tvář dravému sokolovi. Viktor se snažil nerozřehtat se na celé kolo. Odvrátil pohled a s potutelným úsměvem předstíral, že ho začal vážně zajímat elektrický sporák. Žena byla dlouze zticha, bylo slyšet, jak si pomalu usrkla vína, čímž Borise natahovala jako strunu a pak prostě řekla: „Ne."

Boris zamumlal něco v tom smyslu, že by byl rád, kdyby si to rozmyslela a raději šel hojit své odmítnuté mužské ego mezi holky, co měly zájem. Viktor stále zíral na sporák a tiše upíjel piva. Čekal, až ta manekýna odejde. Ona místo toho postávala vedle něj a stejně jako on popíjela svůj nápoj.

„Ehm...potřebuješ něco?" zeptal se po chvíli, kdy už mu její přítomnost začínala být fakt nepříjemná.

„Čekám, až něco řekneš," odpověděla. „Chlapi se předemnou občas nemůžou vymáčknout. Už jsem si zvykla."

Viktor se z těch keců málem pozvracel. Cítil, jak se obrovská chapadla jejího monstrózního ega obtáčejí okolo jeho zápěstí a kotníků, zavrtávají se do uší a očí a... „OK," řekl jen a upil si zase piva. Periferně zahlédl, jak na něj přimhouřila oči a zabořila svůj beztak botoxový nos do sklenice s vínem.

Pak se zasmála. „Líbíš se mi."

Viktor nevěděl, co na to říct. Zatraceně, hrála si s ním jako s Borisem. Chvíli to bude natahovat přesně jako v momentě, kdy pila to víno, a pak řekne stručné a jasné NE, které dokáže rozsypat sebevědomí už tak příliš sebevědomému Rusovi, který si obtáčí na každé dlani pět holek za večer. Navíc mu bylo jasné, že dnes večer se oblékla na lov. Přesto všechno byl stále ještě chlap a dokázal ocenit, když ta holka prostě vypadala dobře. Věděl však, že to nemělo cenu, pokud si nepřál stát se prosícím ubožákem před dveřmi její ložnice. Přesně k tomuto všechny ty její psychologické hry vedly. S takovou vizáží mohla mít kohokoliv v LA, proto obyčejný kluk v mikině měl být jen další oběť jejího hraní, jejího zahánění nudy. S Borisem už se přátelil příliš dlouho na to, aby věděl, jak to v jeho světě chodí.

„Co tu vlastně děláš?" nevzdávala to.

Viktor jí pohlédl do tváře a uviděl jen velice zaujatý výraz. Pokrčil rameny. „Oslavuju narozeniny," řekl. „Támhle jsem přinesl šampaňský, jen nevím, komu bych ho měl teda dát."

Světlovláska se usmála a sáhla po láhvi. Roztrhla balení a podala ji Viktorovi. „Můžeš ji dát mně."

Vlastně to bylo jedno. Pravděpodobně by se k oslavenci nikdy nedostala. Láhev si od ní vzal a zkušenými pohyby odbouchl zátku. Chtěl jí pěnivou tekutinu nalít do sklenice, ale ona si ji místo toho vzala a napila se přímo z láhve. Tu mu podala zpět a pozornýma očima sledovala, jak se zachová. Viktor si znovu zopakoval, že je to všechno vlastně úplně jedno a prostě se napil. Chutnalo to dobře. Podal jí láhev zpátky.

„Děláš určitě pro Martyho, že jo?" zasmála se. „Má rád tmavovlasý, vysoký kluky. Na letošním Fashion weeku chce prezentovat svoji středomořskou kolekci, takže-."

„Nedělám do modelingu," utnul ji dřív, než se stačila rozmluvit. Nějaký Marty a jeho středomořská kolekce ho absolutně nezajímaly.

„Tak teď jsem ještě zvědavější," přisunula se k němu blíž a napila se šampaňského. „Z jaký díry tě Boris vytáhl?"

Ta ženská ho vlastně urážela. Možná to nedělala úmyslně, takhle se prostě tihle snobové mezi sebou bavili normálně, ale Viktorovi to neuvěřitelně brnkalo na nervy. Začal litovat toho, že jí vůbec tu flašku bouchnul. Ani si teď nemohl zajít pro další sendvič. Rozhodl se, že ji bude ignorovat, a nasadil svůj osvědčený trik s telefonem. Nezávazně si začal prohlížet příspěvky na facebooku a lajkoval vtipné memy.

„Dobře, budu hádat," postavila se před něj a dala si ruce v bok. Viktor na ni jen povytáhl obočí jako že ji vnímá, ale má zrovna daleko důležitější věci na práci. Rozhodl se napsat zprávu mámě, jak se má a co dělá a jestli už jí vyrostly okurky na zahradě. Hbitými prsty vyťukával text do klávesnice, zatímco periferně sledoval tu blondýnu, jak si ho zkoumavě prohlíží. Jeho plnou pozornost si získala v momentě, kdy mu sáhla na biceps.

„Seš jeden z těch fitnesáků, že jo?"

„Promiň, cože?" zeptal se jako by se nechumelilo a zároveň si pogratuloval, protože tím tu holku totálně odrovnal.

„Děláš do fitness," zopakovala s jasným podrážděním v hlase.

„Ne," řekl jen, přesně tím tónem, kterým ona před chvíli seškvařila Borise. Cítil, že to poznala. Věděla přesně, že jí to teď všechno vrací. Dopsal zprávu, vzhlédl k ní a s milým úsměvem se omluvil, že jde na toaletu. Byl rád, že mu jeho tělo ty tři piva připomnělo zrovna v této chvíli. Nechal za sebou mírně nakrknutou holku a šel pryč.

Horší věc na celé téhle situaci byla taková, že vlastně neměl tušení, kde se tady vůbec nachází koupelna. Pokud však měla být v mezipatře pračka, pak tam musel být taky někde záchod. Zvolil tedy cestu směrem nahoru. V těchto místech se už oslava ubírala trochu jiným směrem. Na schodišti našel dvojici, která neměla daleko k tomu spolu začít souložit, a pokud se v těch místech člověk alespoň nesehnul v pase, neměl šanci se nadechnout vzduchu nekontaminovaného cigaretovým kouřem.

V druhém patře to víc než narozeninovou oslavu připomínalo spíš drogovou párty. Spousta lidí se tam motala ode zdi ke zdi, ještě větší spousta ale posedávala na chodbách a podivně zaujatým pohledem zírala na strop nebo stěnu. Na celé patro vycházeli jen dva střízliví lidé. Tím prvním byl Viktor a tím druhým nějaký černoch s kapsami nacpanými igelitovými sáčky. Viktor nebyl takový idiot, aby nepoznal dealera, když ho vidí.

„Chceš taky?" zeptal se ho ten kluk unaveným tónem, skoro jako servírka v přeplněném baru.

„Ne, dík," odpověděl Viktor a snažil se ignorovat nutkání zvednout telefon a zavolat policii. Za prvé by tím ale zradil Borise a za druhé by se lidem tady stejně nic moc zvláštního nestalo. Raději zatnul zuby a zeptal se ho, kde jsou záchody. Kluk líně mávl rukou kamsi dozadu k bílým dveřím.

Samozřejmě Viktor nejprve na dveře zaklepal, nechtěl v nejlepším přistihnout nějaký další pár. Po pár vteřinách otevřel dveře. Pokud si myslel, že se bude moct v tomto domě v klidu najíst, byl na omylu. Pokud myslel, že tu bude moct v klidu použít toaletu, byl na omylu ještě větším. Koupelna byla poměrně prostorná, takže se tam v pohodě vlezly tři osoby. Dva kluci seděli ve sprchovém koutě, dloubali se do očí a dost ujetě se tomu smáli. Pohled na třetí osobu, jíž byla mladá holka asi tak ve středoškolském věku, ale Viktora vyděsil k smrti. Ležela u záchodové mísy, topila se ve vlastních zvratcích a nevypadala, že by se ze svého kómatu měla ještě někdy probrat. Víčka, za nimiž se skrývalo děsivé bělmo, měla mírně pootevřená. Řasy se jí třepetaly a sem tam cukla rukou nebo nohou. Na sobě měla pozvracené flitrové tílko a džínové legíny. Viktorovi se nad tím pohledem zvedl žaludek, ale náhlý záchvat adrenalinu ho přinutil překonat nevolnost i potřebu použít záchod. Přetočil tu holku na bok a z úst jí vytekly zbytky zvratků. Z toho smradu ho nadraplo, až málem vyhodil veškeré sendviče, které před malou chvílí spořádal. Zvedl její bezvládné tělo k záchodové míse a snažil se zhrozeně nezírat na to, co všechno z ní najednou začalo lézt. Světlehnědé vlasy jí shrábl z obličeje.

Už chtěl pomalu tahat z kapsy telefon a volat záchranku, když za dveřmi zaslechl klapat podpatky. Nepotřeboval dlouho přemýšlet nad tím, kdo to asi bude. Světlovláska zvědavě nahlédla do koupelny a zůstala mírně překvapená, když spatřila Viktora na kolenou, jak pomáhá zvracet nějaké cizí holce. Chtělo se mu nabrat do hrsti trochu zvratků, ve kterých se brodil, a cáknout jimi na ty její perfektně bílé šaty. Bylo mu jasné, že ho tady přišla překvapit. Asi předpokládala, že bude svolnější, když ho načapá při močení. V ten moment se zapřísáhl, že už na žádnou Borisovu párty nepůjde. Nikdy.

Položil holku zpátky na bok, aby se nezadusila vlastními zvratky nebo jí nezapadl jazyk a přistoupil k těm dvěma maníkům ve sprše. „Vypadněte," řekl jim.

První ho vůbec neregistroval a ten druhý na něj jen pohlédl s přiblblým úsměvem. Ve Viktorovi vřela krev. Prvního popadl za límec košile a vyhodil ho ze sprchy jako pytel na odpadky. Ten druhý s křikem utekl.

„Budeš tam stát, nebo zavoláš záchranku?" osopil se na světlovlásku, zatímco bral dívku do náruče a nesl jí do sprchy. Pustil vlažnou vodu a začal jí omývat obličej. Doufal, že se probere.

„To je Georgie," odpověděla mu světlovláska, „vždycky se děsně zruší, ale pak je v pohodě."

„Málem se zadusila vlastníma zvratkama!"

„To bylo od tebe milý, žes jí pomohl," řekla a poprvé za večer v jejích slovech šla poznat upřímnost.

„Kolik jí, proboha, je?"

Světlovláska pokrčila rameny. „Hele, myslím to fakt vážně. Ostatní by jí ještě nachcali přímo do obličeje, tak to tady chodí. Na večírcích jako je tento není dobrý mít kóma."

Viktor to nechtěl raději dál rozebírat. Mluvila o tom, jako by to byla snad ta nejnormálnější věc na světě. Jenže pro něj nebyla.

Potěšilo ho, když holka ve sprše začínala trochu přicházet k sobě. Něco mumlala a taky se trochu víc hýbala, což v kontrastu s jejím předešlým stavem znamenalo úplnou výhru v loterii. Mnohdy tekoucí voda dokázala vyléčit víc, než by jeden čekal.

Bez řečí ji vzal znovu do náruče a vynesl na chodbu. Tam ji posadil na zem a opřel o zeď. Světlovláska ho celou dobu nespustila z očí. Překvapila ho až v momentě, kdy okolo holky přehodila ručníky, aby jí po té koupeli nebyla zima. Teď už mohla dál poklidně bloudit na vlnách svého deliria. Viktor k ní přihodil ještě svou špinavou mikinu a byl tak akorát připravený vydat se domů, když mu do cesty vstoupila znovu ta bělovlasá ženská: „Můžu ti sehnat něco na převlečení."

„Ne, děkuju," odpověděl. „Stačí, když na ni občas mrkneš, jestli vůbec žije. Já jdu domů."

„To je škoda."

„Bylo to tu fajn," zalhal jí. „Vyřiď hostitelům mé ctěné pochvaly."

Zasmála se. „Vyřídím."

Když scházel schodiště, pohlédl na telefon. Byl tu teprve půl hodinu. Dole v přízemí stále tepala hudba a lidi se bavili. Viktor ještě nikdy na žádné párty v LA nebyl, proto zůstal poměrně v šoku z toho, co se dělo tady a co naopak našel nahoře. Jako by si dva tábory naprosto odlišných lidí rozdělily dům na dvě poloviny. Tady dole se to hemžilo modelkami, herci a jinými umělci z Borisovy branže. Na každém šlo vidět, že chodí minimálně jednou týdně do posilovny. Oblečení tu jeden nezahlédl jiné než značkové. Naproti tomu patro nahoře obývali lidé s nezdravou barvou obličeje, vesměs ve starých špinavých bundách. Rysy měli ostré a tváře hubené. Ať už se to snažil dát Viktor jakkoliv dohromady, nešlo to. Kdo by v prvním patře pořádal celkem slušnou párty, přičemž nahoře nechal povalovat se bandu feťáků?

Než stačil opustit dům a už se nikdy nevrátit, vynořil se z davu tanečníků Boris. „Děláš si prdel?" zahulákal na něj.

Viktor nechápal.

Boris ukázal na jeho tričko. „Kde máš mikinu? Ty ses s ní vyspal, že jo, kámo?" Jeho hlas byl plný nadšení. Sem tam v něm ale šlo slyšet mírný náznak závisti.

„S nikým jsem nespal," ohradil se Viktor. „Šel jsem na záchod a našel tam polomrtvou holku, pozvracela mi mikinu. Poslouchej, co se to tam sakra nahoře vůbec děje? Tohle není normální."

Boris si však jel svoje. „Viděl jsem, že šla nahoru za tebou, brácho, tak se nedělej."

„Jo, byla tam. Řekl jsem jí, ať se na tu holku občas podívá, jestli se zase nedusí."

V Borisově tváře se mihlo uvědomění. „Ty nelžeš," zkonstatoval.

„Ne, vole, proč bych ti lhal?"

Boris se obrátil k lidem v kuchyni, roztáhl ruce jako spasitel při hromadném kázání a rozesmál se zoufalým smíchem. „S tímhle týpkem se chtěla vyspat Olivia de Armas a on jí řek, ať hlídá nějakou feťačku a šel domů."

Nikdo nechápal, ale protože byli všichni v dobré náladě, zasmáli se a hromadně si připili.

„Kámo," vzal ho potom Boris za rameno a silně s ním zatřásl. „tohle budu ještě vyprávět vnoučatům. Přišla za tebou Hvězdná Olivia a ty ses čuměl na sporák. Tys ji normálně měl úplně na salámu, brácho. Úplně!"

Na čele se mu vytvořily vrásky. Přemýšlel, jestli Boris plácá, protože je opilý, nebo tady Viktorovi něco uniká. Byl sice jenom obyčejný vidlák z vesnice, který se snažil dělat policejní kariéru v Los Angeles, ale i tak mu stačilo dojít, že tu něco nehraje. Vytáhl telefon z kapsy a napsal do Googlu Olivia de Armas. Spadla mu brada. Fotky z přehlídkového mola mu skoro vyrazily dech. Zatraceně. Fotila pro Victoria's secret, předváděla modely těch největších návrhářů, které znal i někdo jako Viktor, kdo se o módu vůbec nezajímá. Hrála dokonce i v nějakém filmu s Channingem Tatumem a Leonardem DiCapriem. Nikdy nešlo o žádnou vedlejší roli, její tvář se pokaždé dostala na filmový plakát. Našel i pár fotek z červeného koberce při předávání Oscarů. Objevila se dokonce v několika klipech od Aviciiho a dál už raději ve vyhledávání nepokračoval. Poslední, co jeho bystré oko zahlédlo, bylo její datum narození, které se shodovalo s dneškem, a to pro něj byla větší facka než skutečnost, že ta ženská je globálně proslulá hvězda. „Tohle je její oslava," vydechl Viktor a hleděl na Borise. „Proč jsi mi to neřekl? Proboha, to byl trapas."

Boris nyní vypadal překvapeně. „Tys jí jako nepoznal?"

„O tyhle věci se nestarám. Ježíši, vždyť doma nemám ani televizi!"

„Dobře, nevyšiluj," snažil se ho uklidnit Boris a položil mu obě dlaně na ramena. „Radši bys měl asi fakt zmizet."

Chtěl mu odpovědět, že to taky okamžitě udělá, když se za ním znovu rozlehl tlukot podpatků. Slyšel, jak Olivia pomalu schází ze schodů, představoval si její plavnou chůzi, hvězdný úsměv, i auru, kterou vyzařovala jako na mole.

Zíral na Borise, který strnul jako srnka, kterou osvětlily reflektory auta. Šlo na něm vidět, že chce utéct, ale z nějakého důvodu to nedokázal a prostě stál a zíral. Viktor pociťoval úplně to samé. Byli jako dvě srnky a Olivia de Armas byla podělaný kamion s reflektory na střeše.

„Myslela jsem, že už jdeš domů," slyšel Oliviin hlas. Pomalu se otočil, na tváři mu hrál nervózní úsměv. Bylo mu jasné, že ho prokoukne, jakmile jí pohlédne do očí. Dlužil jí omluvu nebo alespoň pár vlídných slov. Chovala se sice hrozně, ale on ještě hůř. Přišel k ní na oslavu narozenin a dokonce ani nevěděl, kdo je má. Svým ignorováním ji musel neuvěřitelně urážet, zatímco tady jedl její jídlo a pil její pití. Chtěl se propadnout do země a zůstat tam, dokud tahle holka neodejde.

Rozhodl se, že omluvu vysloví hned a pak tiše zmizí. Navždy. A jakmile ji uvidí v televizi, okamžitě přepne kanál. „Omlouvám se," řekl, čímž ji naprosto překvapil. „Nevěděl jsem, že máš dneska narozeniny." Na tváři se jí objevil nádherný úsměv. Dalo by se polemizovat i nad mírným zčervenáním, kdyby její pleť nezakrývala snad tuna make-upu. „Jsem fakt idiot, to bylo pěkně pitomý." Chtěl k ní přistoupit, vzít ji za pravici, potřást s ní a popřát všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí, ale nebyl si jistý, jestli se to v Americe vůbec dělá. Radši zůstal stát.

Oliviin úsměv se rozšiřoval víc a víc a najednou už bojovala se smíchem. „To je fakt děsně sladký," mávla rukou, jako by odháněla hmyz. „Polovina lidí tady nemá ponětí, na čí oslavě to vůbec je, ale ještě se mi za to nikdo neomlouval."

Připadal si jako idiot, neskutečný, přiblbý hňup.

„Tvojí holce se jinak daří vážně skvěle," mrkla na něj a kývla hlavou ke schodům.

Viktor se zamračil. „Co to má vůbec znamenat? To je tady normální mít v přízemí oslavu a v patře feťácký brloh?"

Olivia pokrčila rameny. „Pokud chceš mít na párty vlastního dealera, musíš mu sehnat víc zákazníků." Viktor si vzpomněl na znaveného kluka s igelitovými sáčky po kapsách.

„To je fakt ujetý," řekl upřímně.

Olivia se znovu pousmála a pokrčila rameny. „Vítej v Los Angeles."