AN: Yeah, yeah, I'm late... SO late but at least I'm bringing you a new chapter! But this one won't have any pictures because I'm already working on tons of different pictures/comics so yeah... Moreover, I don't think otome games usually have pictures of each chapter. #FindingExcusesLvlAkane

"You too look better in reality," you answered nearly immediately, probably driven by politeness and good manners which you were taught during childhood. Because usually when you hear a compliment you try to answer with one too so you can be even with the other person.

But apparently, Thiann had a different opinion:

"Oh... Did you think I was complimenting you? So sweet... Sweetly pathetic. I just tried to announce this as my observation so you could be sure you will be accepted by creatures on this event... It's not that I like you or anything. And you should keep that in your mind... Or there will be troubles which, I guess, you don't want to have, right?"

You, absolutely shocked and speechless, just nodded because you had expected a lot but this was something completely different. But still, you tried to look at the whole situation positively, assuring yourself that at least you know another thing about Thiann, which can help you in the future... Maybe.

But before this could go any further, you both noticed that the carriage was slowing down, while the sounds of the forest started to be more and more interrupted by different voices. You couldn't understand them all since some of them spoke in different languages, so much different from human ones.

You inconspicuously looked at Thiann but you couldn't guess if they didn't understand it either or if they just decided not to pay attention to someone's chit-chat.

"Gossip, unnecessary gossip," announced the faun, because probably they managed to find out you were looking at them. "You should try to stay away from it Mr./Mrs./Messrs./Mmes Obvious... Or at least not to drag me into it with you. If you want to sink - then make holes into your boat, not mine. Understood?"

******

When you got off the carriage you found yourself in front of an enormous tree that could be higher than any regular skyscraper and older than humanity itself. His enormous body was wrapped in lianas and decorated with growing mushrooms and you could only guess how many animals had found home among his branches.

And when you looked more carefully, you could notice balconies of different shapes and sizes, along with bridges between branches, windows, and staircases; looping around its trunk.

"Spectacular, right? If I had to give credits to forest elves for something it would be the style with which they build their houses. I mean... I paid them for making something kinda similar for me since my tailor saloon and house have to look representative. Plus I've been always vibing with forest and nature itself. It would kill me to live in the city... And among people. Like - no, thanks."

You weren't sure if they were talking to you or themselves so you rather decided not to answer as you were silently following them inside that tree; into an enormous lobby with a fountain with crystal clear water and small violet frogs with deep blue eyes.

You could look around more and notice some luxurious pieces of furniture or different creatures passing through but you were so charmed by that tiny, cute frogs with wise, intelligent eyes that you just couldn't pay attention to anything else.

So in the end Thiann had to grab you by your arm and pull you away from the fountain while muttering:

"Yeah, understood, you are Simp for small animals but I don't want to spend the rest of the day by standing here in the lobby, so at least let us check-in and then you can spend hours by staring at the frogs and me at least won't have to babysit you... Also, I guess you haven't noticed but Hagmar volunteered to take care of our luggage so you should be glad he's taking such care about your spine."

You put things together and realized that they were talking about your carter, so you mentally made note that you should thank him later even though you weren't the one with a million luggage.

But a string of your thoughts was cut by the strong, deep voice of an ancient ent who was working at reception and taking care of all important stuff regarding visitors:

"So that's one Royal room for Thiann and one regular room for their companion... Is that alright?"

What will be your response to this question?

A. I want the Royal room too!

B. Can't we stay in one room together?

C. Excuse me? Is there any reason why I have a regular room?

════════════════

AN: Ano, ano, já vím, nemusíte mi to říkat. Trvalo mi to sakra dlouho, ale tak snad mi to prominete, když vám teď tady podstrčím novou kapitolu... Která bohužel nemá obrázek, protože mám až moc rozkreslených obrázků a komiksů... Ale tak, otome hry taky nemají u každé kapitoly obrázek... #VýmluvyLvlAkane

„Ty taky... Taky vypadáš líp v reálu," odpověděl/a/i jsi/jste nevinně téměř okamžitě, pravděpodobně hnán/a/i slušností a dobrým vychováním, které v tobě zakořenilo už někdy během děství. Protože přece jen, když tě někdo pochválil, tak jsi/jste taky odpověděl/a/i pochvalou, abyste si byli s danou osobou kvit.

Avšak Thiann měli pravděpodobně na celou věc zcela odlišný názor:

„To ses/jste se mě právě snažil/a/i pochválit? Rozkošné... Rozkošně ubohé. My jsme se jen snažili nahlas pronést náš postřeh, abys sis/jste si byl/a/i jistý/á/í, že tě ostatní na slavnosti přijmou a nebudou se tě štítit... Rozhodně to není tak, že bys/byste mě nějak přitahoval/a/i. A to by nemuselo být na škodu si zapamatovat... Pokud teda nemáš zájem o zbytečné problémy navíc, hmmm?"

Naprosto šokován/a/i a otřesen/a/i jsi/jste jen, téměř bez dechu, přikývl/a/i, protože jsi/jste čekal/a/i snad úplně všechno možné, jenom ne tohle. Ale nakonec ses/jste se rozhodl/a/i urdžet si alespoň špetku optimismu, uklidňuje/íc/ce se tím, že alespoň teď víš něco víc o Thiann, co by ti mohlo pomoci v budoucnu... Snad.

Avšak předtím, než se celá tahle situace mohla kamkoliv posunout či dále rozvinout, všiml/a/i sis/jste si, že kočár začíná zpomalovat, zatímco zvuky lesa ustupovaly roztodivným hlasům, jimž jsi/jste nedokázal/a/i rozumět, kvůli výrazné odlišnosti od řeči lidské.

Nenápadně jsi/jste loupl/a/i očkem po Thiann, ale z jejich výrazu jsi/jste nedokázal/a/i odhadnout, zda hlasům taky nerozumí, nebo je jen nezajímá cizí klábosení.

„Drby, zbytečné, přihlouplé drby," oznámili fauni, kterým neunikl tvůj zvědavý pohled. „Měl/a/i by ses/byste se od nich držet dál, Pane Nenápadný/Paní Nenápadná/Páni Nenápadní... Nebo mě do nich alespoň nezatahuj. Pokud tak moc prahneš po utonutí, tak si laskavě vrtej díry jen do své lodi a tu mou nech na pokoji."

******

Jakmile jste vystoupili z kočáru, zjistil/a/i jsi/jste, že se nacházíte tváří tvář enormnímu stromu, vyššímu než jakýkoliv běžný mrakodrap a staršímu než lidstvo samotné. Jeho enormní tělo obtáčely silné liány a jako ozdoby na něm rašily roztodivné houby, a tys/vy jste mohl/a/i jen odhadovat, kolik zvířecích druhů v něm našlo své útočiště.

Po bližším zkoumavém pohledu tě na kmeni zaujaly balkóny rozlišných tvarů i velikostí spolu s mosty spojující jednotlivé větve, okny a schodišti obtáčejícími se okolo skoro stejně jako ony liány.

„Dechberoucí, že ano? Pokud bychom měli něco nechat lesním elfům, tak je to styl, se kterým si staví svá obydlí. Ostatně... Taky jsme jim zaplatili solidní sumu, aby mi ve stejném duchu stvořili můj salón společně s domovem, aby vypadaly řádně reprezentativně. Vždycky jsme tak nějak tíhli k lesu a přírodě obecně. Asi by mě úplně odrovnalo žít ve městě... A mezi lidmi. Ne, děkuji pěkně."

Tak nějak nebylo jasné, jestli Thiann mluví na tebe, nebo si jen tak mumlá pro sebe, takže ses/jste se nakonec rozhodl/a/i jen zarytě mlčet a následovat je jako ocásek do prostorné vstupní haly, v jejímž středu se vyjímala fontána s křišťálově průsvitnou vodou a malými žabkami se světle fialovou kůží a hlubokýma modrýma očima.

Samozřejmě, mohl/a/i ses/jste se rozhlížet kolem po lusuxních kouscích nábytku či procházejících hostech různých ras, ale tebe natolik uchvátily ony drobounké žabičky s moudrýma a vědoucíma očima, že ses/jste se od nich nedokázal/a/i odtrhnout.

Takže nakonec to museli být Thiann, kdo tě od fontány táhli za paži za polohlasného mumlání:

„Ano, ano, rozumím... Jsi Simp pro malá roztomilá zvířátka, ale já nemám zrovna chuť trčet po zbytek dne tady ve vstupní hale takže bys/byste mohl/a/i být té laskavosti a alespoň se nechat zapsat do pokojů. Potom si klidně můžeš dřepnout tady za žabičkami a já ti alespoň nebudu muset stát za zadkem jako chůvička...  à propos; kdyby sis/jste si náhodou nevšiml/a/i, tak Hagmar se šlechetně nabídl, že se postará o naše zavazadla, takže bys/byste měl/a/i být vděčný/á/í, že se tolik zajímá o tvou páteř."

Dal/a/i sis/jste si dva a dva dohromady a došlo ti, že je řeč o kočím, přičemž sis/jste si vduchu poznamenal/a/i, že byste mu později měli poděkovat, i když jsi/jste nebyl/a/i tím, kdo si s sebou nabral hromadu zbytečných zavazadel.

Avšak proud tvých myšlenek z ničeho nic přeťal hluboký, drsný hlas enta obsluhujícího recepci a všechny přicházející i odcházející hosty:

„Takže to je jeden Královský pokoj pro Thiann a jeden klasický pokoj pro jejich společníka/společnici/společníky... Ještě něco?"

Jaká bude tvá odpoveď?

A. Já chci taky Královský pokoj!

B. Nemůžeme mít pokoj dohromady?

C. Ehm, prosím? Můžu se zeptat, proč mám obyčejný pokoj?