"To není hasičská stanice, to je převýchovná jednotka."

Dave zaklonil hlavu a hlasitě se zasmál. Bylo to poprvé, co se viděli od toho, co Marca převelili. Taky měl za sebou už dvě směny. 

Dave byl zkrátka jeho parťák. Byl o rok starší, nastoupili ale ve stejný čas, a tak se ihned skamarádili na úroveň, kdy společně na vše nadávali nebo se všemu smáli.

"Tak jako, centrum nemá reputaci, jakou má, pro nic za nic, že jo," odpověděl Dave a vyklopil do sebe zbytek piva přímo z lahve.

Byli v hospodě kousek od Marcovy původní stanice. Carter měl pravdu v tom, že musí začít o nich přemýšlet jako o jeho novém týmu, aby docílili maximální spolupráce. Neměl v plánu v centru zůstávat, to vůbec, vlastně ani nevěděl, jestli by mohl, ale do doby, než se vrátí, měl nové kolegy. 

Dave si mávnutím ruky objednal další pivo. Marco si lehce povzdechl. "Zatím jsem obě směny měl pod Carterem. Adrian ale říkal, že ostatní dva poručíci jsou větší kapacita. Upřímně, nedokážu si představit, jak to bude vypadat."

"O můj bože, ty tam umřeš," zamumlal Dave.

"Jo, já tam umřu," přitakal Marco. "Možná to je jejich cíl. Zbavit se mě."

Dave se uchechtl. "Stoprocentně. Ale spíš bych řekl, že je to kvůli tomu, jak za sebou neustále necháváš rozsvíceno v kuchyni. Jsi drahej."

Dave mu na nové stanici chyběl, opravdu jo. I když se docela skamarádil s Adrianem, cítil, že to první kliknutí nebylo tak silné jako s Davem, že to přátelství nebude jak s Davem. Možná ale bylo dobře, že musel přestat na něm tak lpět. Protože ještě jedna věc se měnila.

"A co teda Clare? Posunulo se to někam?"

Kdyby byli v animovaném filmu, Dave by se nejspíše teď viditelně začervenal. Když šlo o holky, byl stydlivý. "Asi jo? Byli jsme se včera projít. A přemýšlím, že se jí zeptám o víkendu, kdy se máme sejít znovu, jestli chce být moje holka."

Marco ho plácnul. "Hezky! Já ti sakra říkal, že jsi ji tenkrát měl oslovit."

"Jo, za to bych ti měl asi poděkovat. Každopádně, teď mámi přístup k tý její kámošce, jestli chceš dohodit."

Marcův úsměv tak trochu zamrzl. Byli v úplně stejné hospodě měsíc zpátky, kdy Dave okomentoval jednu z dívek, Clare, které seděly kousek o dnich. Marco ho dokopal, ať s ní promluví. A teď mu nejspíše chtěl dohodit tu druhou.

"To je dobrý," řekl nakonec a uhnul pohledem.

"Proč ne? Není tvůj typ?"

"Dalo by se to tak říct."

Dave se opřel o bar. "A jaký je tvůj typ, teda?"

Marco se na něj podíval a lehce našpulil rty. "Uhm... Tmavý vlasy."

"Tmavovlásky, jo?"

Přikývl. "Jen taková preference. Spíš mi jde ale o osobnost."

Dave protočil očima. "Takže milá, sebevědomá, aby tě měla ráda a tyhle obecný věci?"

Marco si odfrkl. "Samozřejmě. A ještě jedna věc tady je."

"Střílej."

"Penis mezi nohama."

Dave se málem zadusil na svém pivu a Marco se zasmál. Měl v plánu to Daveovi říct, protože už ho nebavilo se neustále vyhýbat tématům vztahů a lásky. Byl to momentálně snad jeho nejbližší přítel a stále nevěděl tak důležitou věc. Stále Marcovi přišlo, že tím mezi nimi tvoří určitou neviditelnou zeď. 

"Kámo, teď to naprosto dává smysl," řekl Dave, když dokašlal.

"Co?"

"Proč jsi se vždy téměř až profesionálně vyhnul tématu předešlých vztahů."

Marco se lehce uchechtl, byla to zkrátka pravda. "Já jen... nevím, asi nechci, aby lidi soudili," pokrčil rameny. "Takže mi vždy trvá, než to někomu řeknu. Ani rodiče to neví."

"Neví?" zeptal se překvapeně.

"Ne. Myslím, že by mě zabili. A i když vím, že dřív nebo později se tomu nevyhnu... nevím, nemám chuť jim to úplně říkat."

Chápavě přikývl. "Takž měl jsi tedy někdy někoho nebo ne?"

Ušklíbl se. Přikývl. "Scházeli jsme se jen u něj doma nebo v mým autě. Jednou přespával u mě a musel jsem našim lhát, že tu přespí jen kamarád. Přišel jsem si jak kriminálník."

Dave se krátce zasmál. "Víš, vážně by sis mohl najít už vlastní bydlení."

"Stále se vzpamatovávám z opravy mýho auta, nech mě být," odfrkl si. Když se totiž jeho auto jednou zničehonic zastavilo uprostřed silnice pár měsíců zpátky, udělalo mu to nemalou čáru přes rozpočet. Jasně, že by už nechtěl bydlet u jeho rodičů jako člověk zaměstnaný na plný úvazek. Zatím to byla ale stále ta ekonomičtější volba i vzhledem k faktu, že nikoho neměl. 

"A? Jak dlouho jste spolu byli? Teda, předpokládám, že teď už se neschováváte v jeho pokojíčku," pokračoval Dave. Oh, jak on mu dal teď témat na dobírání si ho. 

"Pár měsíců. Šest? Sedm? Jediný pořádný vztah. A když jsem momentálně singl, děkuji, ale budu muset tvou nabídku s dohazováním odmítnout."

Dave se pousmál, najednou zvážněl. "Dík, že jsi mi to řekl."

"Uhm, nemáš zač?"

Davě ho hravě píchnul do stehna.

Do deseti minut se pak sbalili a vydali se domů. Marco se vydal delší cestou, protože si chtěl tak trochu vyvětrat hlavu, popřemýšlet o životě. 

Popřemýšlet o sobě.

I když nebylo zas tak pozdě, když přišel domů, všude byla tma. Byl vděčný, protože neměl úplně chuť se s rodiči momentálně bavit. Vyšel do patra, zavřel se v pokoji a pomalu si ho prohlédl. Definitivně si už musel najít něco vlastního. Nebo alespoň pitomé spolubydlení.

Práskl sebou do postele. A než našel vůli se zvednout, umýt se nebo se převléct, dříve usnul. 

Na druhý den měl opět směnu, první pod poručíkem Rayem. Byl muž, který mohl mít tak ke čtyříctce, Marcovi přišlo, že je jednou tak velký a jeho obličej rozhodně nevypadal přívětivě. Když tak stál v řadě s ostatními, co nastupovali na směnu, nasucho polkl a hned si krátce přál, aby se vrátil Carter. Ray se mu nelíbil.

A v tu chvíli si vážně myslel, že už má halucinace, když se někdě za nimi otevřely dveře a najednou si vedle něj stoupl právě on. Carter. 

Marco trhl pohledem. "Co tady děláš?"

Carter nakrčil obočí, jinak se nehnul. "Uhm, pracuju? Jestli sis ještě nevšiml."

"Ray je dneska vedoucí."

"A my máme více posádek," odpověděl. "Což chce více poručíků."

"Na předešlých směnách nebyli," namítl.

"Ray měl dovolenou, fungovali jsme tak trochu v módu přeživších. A taky probíhá výběrové řízení na nové. Než jsi přišel, dva odešli do důchodu a jeden zemřel. Bylo to těžký období."

"Zemřel?!"

"Mimo službu. A teď ticho."

Marco si udělal v hlavě rychlou matiku. Přišlo mu od začátku divné, že tahle stanice, jednou tak větší jak jeho předešlá, by měla mít jen tři poručíky. Tady měl odpověď.

Ray jim rozdal úkoly pro den. Marco s dalšími dvěma hasiči dostal za úkol zkontrolovat vybavení aut, což nebylo nic těžkého. Pak ale věděl, že následoval trénink pod vedením Raye a toho se bál už víc. 

Došel k autu a otevřel ho. Dva jeho další kolegové se dali do řeči. "Ať už je to výběrový řízení za námi, proboha. Mi jebne, pracovat neustále pod Rayem."

Marco se na ně podíval. "Jak dlouho už trvá?"

Oba se na něj překvapeně podívali. "Ty jsi ten nový?" Marko přikývl. "Oh, okay. Já jsem Phil, tohle je Tom."

"To řízení se trochu táhne," promluvil Tom. "Zažili jsme krušný časy."

"Carter se zmiňoval," přikývl Marco. "Vy se někdo hlásíte na pozici poručíka?"

Zavrtěli oba hlavou. "Nemáme ještě dostatečnou praxi, jen dva roky," odpověděl Phil.

Chápavě přikývl. "A co že se přesně stalo?" zkusil to pak. 

Tom i Phil se uchechtli. "Korupce, kámo. Bylo to tady propletený."

"Korupce?" zeptal se překvapeně Marco. "Carter říkal, že dva odešli do důchodu a jeden zemřel mimo službu-"

"To je verze pro veřejnost," přerušil ho Tom. "Myslíš si, že by alespoň místo těch, co šli do důchodu, noví poručíci už dávno nebyli? S důchody se počítá dopředu. S korupcí ne."

Marco stáhl rty do úzké linky. Jak to tak vypadalo, Carter mu opravdu ještě stoprocentně nedůvěřoval.

"Nikomu to neříkej," doplnil Toma Phil. "Vyšetřování ještě tak trochu probíhá a držíme to pod pokličkou."

Přikývl a naznačil, že bude držet jazyk za zuby. Pak zvedl pohled nahoru. Z garáží šlo okyn vidět do kuchyně a jídelny, která byla přímo nad nimi, viděl tak práve i Cartera a Raye, kteří na sebe očividně pokřikovali. Phil s Tomem následovali jeho pohled.

"Oh, jo, tohle. Ti dva se nesnáší, mohl bys říct. Myslím, že Carter má podezření, že Ray v tom jel taky, ale policie na něj dodnes nic nenašla. Vytvořilo to docela napětí na stanici, nebudu lhát," vysvětlil Phil. 

Marco se musel uchechtnout. "A to mi Carter dával přednášku, jak si všichni na stanici musíme věřit."

"To zas jo," Tom se na něj otočil. "Nenech se zmást. Pro Cartera je důvěra mezi kolegy jedna z nejdůležitějších hodnot. A pro nás vlastně taky, protože pak se nám s ním i lépe pracuje. Raye většina tady nesnáší, Jensen je o něco lepší, ale Carter je ten, pod kterým, troufám si říct, většina pracuje nejraději."

"Ray s Jensenem ti jasně dají najevo, že jsi jen řádový hasič," dodal Phil, zatímco svá slova doplnil uvozovkami. "Zkrátka se povyšují. Carter je víc jeden z nás. Není poručíkem zas tak dlouho, nejspíš si ještě pamatuje, jaký to je. A pak je taky tady ta věc s korupcí, no. Tahle stanice je pro něj jako rodina, takže to byl pro něj docela šok. Proto ostatním poručíkům asi úplně nevěří."

"To je šílený," zamumlal Marco.

"A to jsi neslyšel ještě detaily," odvětil Phil. 

Dali se ale do práce, protože si vysloužili od Raye jeden nepříjemný pohled z okna v jídelně. Což znamenalo ale i to, že se na ně díval Carter. Stál s rukama složenýma na prsou, přičemž jeho obličej jasně naznačoval, že má za sebou nepříjemnou konverzaci. Krátce se na Marca podíval. Pak se otočil a vydal se pryč. 

Marco se dal do práce.

/\

hehe, všimli jste si, že jsou kapitoly o něco delší? Pokusím se je psát kolem 1500 slov minimálně, moje normálka je 1100-1200 :D