Marco sklopil pohled. Stál v kanceláři kapitána, protože opět něco podělal. Nebylo to nic neobvyklého.

Nebyl ale ten typ, co by například něco rozbil nešikovností nebo vystavil někoho jiného nebezpečí. On vystatoval nebezpečí jen sebe, protože neuměl udržet své emoce na uzdě. Byl schopný se rozběhnout do hořícího domu proti rozkazům vedoucího zásahu, když měl. podezření, že by tam stále mohl někdo být. 

Což je taky to, co udělal na směně dva dny zpátky. Měl pocit, že slyší štěkot psa v hořícím bytě. A sice měl pravdu, taky to bylo ale sekundy od toho, než se propadl strop a on tam málem zůstal uvězněný. 

"Je to pořád dokola, Marco," prohlásil kapitán. "Jsi dobrý hasič. To ti neberu. Ale stále jsi jen řádový hasič, který musí poslouchat rozkazy poručíků a kapitánů. Můžeš takhle ohrozit své kolegy."

"Já vím," řekl omluvně.

"Nechci tě kvůli tomu stáhnout ze služby, ale... něco udělat musím. Dávám ti poslední šanci. Ještě jedno neuposlechnutí velitele zásahu a budu muset zakročit jinak. To je ti snad jasný."

"Ano, kapitáne," zamumlal. "Omlouvám se."

"Tak běž. Kluci mají myslím právě trénink, takže-"

Stanicí se v tu chvíli rozezněla siréna. Marco stáhl rty do úzké linky. "Tak hádám, že se k tréninku nepřidám," prohodil a rozběhl se z kanceláře ven. Byl čas na výjezd. 

Doslova dosprintoval do haly s vozidly. Nestihl se pořádně ani přivítat s jeho kolegy, jen na ně kývl, a začal se navlékat do svého úboru. 

Mezitím poslouchal hlášení. Dopravní nehoda na dálnici. Cisterna s nebezpečnými chemikáliemi a několik osobních vozidel. Dalo by se říct, že trochu zpanikařil, protože za svou krátkou kariéru hasiče neměl ještě zkušenosti s nebezpečnými látkami. 

Naskočil do auta. Trvalo jim dvě minuty, než vyjeli, což nebyl jejich nejlepší čas, ale ještě to šlo. Už v autě začali dostávat pokyny od poručíka. "Jedná se o dopravní nehodu cisterny s nebezpečnými látkami, podle prvotních informací jde o hořlavinu, která začala unikat. Hrozí výbuch, ale musíme situaci ještě zanalyzovat na místě. Na místo míří taky další dvě jednotky z iných stanic a HAZMAT."

Marco uznale písknul. Dave vedle něj se na něj zmateně podíval. "Co je? Ještě nikdy jsem nespolupracoval s jednotkou na nebezpečný látky."

"Stejně budeme muset nejspíše počkat, až přijedou," odpověděl Dave. "Vypadá to nebezpečně pro všechny."

"Jakože přijedeme a budeme čekat, až se dostaví páprdové ve žlutých kombinézách? Co když tam bude někdo umírat?"

"Ty můžeš umřít, když ti ta věc vybuchne pod nohama, Marco," odvětil Dave. 

Marco se zpátky opřel a odfrkl si. Někdy tyhle procesy nesnášel.

Poručík se ozval znovu. "Jedna jednotka už je na místě, takže jejich velitel bude dnes velitelem celého zásahu. Buďte připraveni."

Marco nepatrně přikývl, že bere na vědomí. Když ale přijeli na místo, jeho hlava se naprosto vybílila.

Vypadalo to jako v nějaké apokalypse. Převrácená cisterna s nebezpečnými látkami a minimálně pět osobních aut nabouraných kolem. Z cisterny stoupal kouř, dokonce i vytékala exoticky vypadající látka. 

A vedle jednoho z velkých vozů, kousek od louže cizí látky, leželo nehybné tělo, jako by si ho nikdo nevšímal. 

"Nikdo se k cisterně nepřiblíží!" zakřičel najednou hlas po jejich levé ruce. Marco tak hned poznal, že půjde o jejich velitele zásahu, poručíka jednotky, která dojela na místo jako první. "Evakuujeme oblast a počkáme na HAZMAT!"

"Je tam člověk," odpověděl ihned Marco, jako by nebylo očividné, proč se k cisterně přibližovat neměli. Nejspíše šlo o něco nebezpečného, možná jedovatého, neměl tušení, když zrovna přijel. 

Poručík se na něj podíval. Na úboru měl příjmení Hansley. Nemohl být zas o tak moc starší jak Marco, možná proto si dovolil mluvit zpátky, jeho oči ale rozhodně děsivé byly. Jako by ho propalovaly svou modrou barvou. 

"Ochranou stěnu," řekl jednoduše. "Hned. V bezpečné vzdálenosti."

Spustil z něj pohled a podíval s ena zbytek jejich jednotky. "Vy, evakuace lidí v bezpečné vzdálenosti od cisterny. Nikdo se nepřiblíží k cisterně, dokud nepřijede HAZMAT, je to jasné?"

Dave do Marca ihned strčil, aby s ním šel vodním proudem vytvořit ochrannou stěnu. Nikdy to nedělal, ale jak tak hádal, vše je jednou poprvé. Museli zastavit šíření kouře z cisterny. 

Naposledy se podíval na muže u cisterny. Jeho hruď se nezvedala, nereagoval na pokřiky hasičů, nic. S největší pravděpodobností nehodu nepřežil, to ale nemohli vědět jistě, než přijede HAZMAT. Kouř byl stoprocentně toxický. 

Rozběhl se tedy za Davem pro hadice. Jeho tělo až v tu chvíli ovládl adrenalin, když se dal plně do práce. SNažil se ignorovat přijíždějící jednotky dalších záchranných složek, i jeho kolegy evakuující lidi z nabouraných aut v dostatečné vzdálenosti od cisterny.

Přiběhli zpátky na hranici určenou Hansleym pro ochrannou stěnu. Marco na milisekundu vzhlédl, aby zkontroloval okolí, což možná byla jeho osudová chyba. Tak totiž uviděl v jednom autě blízko cisterny ženu s dítětem bušící na okno. 

Naprázdno otevřel pusu. A pak rychle popadl vysílačku. "Žena a dítě v autě blízko cisterny. Jsou v nebezpečí. Přepínám."

Ozval se mu jejich poručík zpátky. "Zůstaň na místě.  Musíme počkat na HAZMAT, to je rozkaz."

Marco si španělsky zanadával. Nedokázal jen stát a sledovat ženu s dítětem, jak buší zoufale na okno, jejich pohyby čím dál pomalejší. Z cisterny za nimi stoupalo čím dál více kouře. "Nasrat," zamumlal si sám pro sebe, popadl svou kyslíkovou masku, ignoroval Davův zmatený pohled a zatímco se rozběhl, podíval se na jejich současného velitele zásahu Hansleyho. 

Tomu stačily dvě sekundy, aby si spojil vše dohromady. "Stůj!" uslyšel za ním jeho mohutný křik. "Ta cisterna může každou chvíli vybuchnout!"

O to víc důvod je zachránit, pomyslel si.

Doběhl k autu, zatímco se snažil nevnímat ten kouř kolem sebe. Rozbil zadní okno a první popadl dítě, které, jak se zdálo, mělo ještě více vědomí, než její maminka. Postavil ji na nohy. "Zvládneš utéct tam za těmi pány? Já pomůžu mamince."

Holčička byla očividně v šoku, což se jí nikdo nemohl divit, a tak Marca s úlevou překvapilo, když její ubrečená hlavička přikývla a rozběhla se směrem k hasičům a záchranářům, přičemž jí už dva běželi naproti. 

Marco se opět narovnal a natáhl se pro její matku. Byla ještě při vědomí, ale úplně nevnímala. Co nejrychleji ji vytáhl z auta a vyběhl s ní v náruči zpátky zrovna ve chvíli, kdy cisterna zvláštně zasyčela. Mezitím už ostatní hasiči, včetně Davea, začali s ochrannou stěnou.

Bylo mu špatně. Cítil to. Soustředil se ale na cestu před sebou, soustředil se na rozzuřený pohled Hansleyho, aby mu ukázal, že to mělo cenu. 

Přesto začal trochu vrávorat. Až v tu chvíli zaznamenal dva hasiče, kteří se rozběhli za ním, jeden převzal ženu, teď už v bezvědomí, druhý si kolem sebe přehodil Marcovu paži, aby mu pomohl.

A v tu chvíli cisterna za nimi vybouchla.

Byla to naprosto ohlušující rána, jejíž tlak shodil Marca s druhým hasičem na zem. S bolestí dopadl na zem a rozkašlal se, mohl být ale vděčný, že byl už od cisterny dostatečně daleko, aby to vůbec přežil.

Mohl být vděčný, že žena s dítětem byli od cisterny daleko. Díky němu. 

Převalil se na záda. Trochu se mu motala hlava, ani se nedivil, že si nejprve neuvědomil, že se ho někdo snaží vytáhnout na nohy. "Nevím, jestli tě za tohle sám zabít nebo vlastně poděkovat."

Marco se snažil chodit po svých s pomocí tohoto hasiče, nešlo to ale dle jeho představ. Zvedl pohled. A probodl ho opět ten modrý pohled velitele zásahu. Za ním periferně zahlédl jednotku HAZMATu.

Rozkašlal se znovu. "Pardon," zamumlal. Vzchopil se. Pevně se postavil na vlastní nohy a ještě chvíli se držel Hansleyho, aby se ujistil, že udrží rovnováhu.

"V pohodě?" zeptal se ho velitel.

Marco přikývl. "Budu."

Otevřel oči. Až v tu chvíli si všiml, že velitel měl na náprsní kapse své celé jméno. Carter Hansley. 

"Dej se do kupy. Pak se vrať k práci," řekl jednoduše, otočil se a začal ihned zase pokřikovat. 

Marco sice už stál na svých, ještě na chvíli si sedl, aby se vzpamatoval. Nebo vlastně aby se ujistil, jestli je vůbec schopný pracovat dál, protože mu bylo opravdu špatně. Zase unikl o chloup smrti. Zase kvůli tomu, že neuposlechl rozkaz. 

Ale zachránil dva lidské životy a to stálo za to i kdyby byl trochu přiotrávený. Nejspíš i proto ho Carter ihned neseřval. Neuposlechl sice jeho rozkaz, na druhou stranu ale zachránil dvě lidské bytosti. 

Bylo mu ale jasné, že konfrontaci se nevyhne. A že ho nejspíše taky odvolají ze služby, protože to nebyla ani půl hodina od toho, co dostal své poslední varování. Kapitán ho nejspíše opravdu už zabije. Tohle musel být rekord.

Dal si ještě chvíli na vzpamatování, zatímco si byl jistý jednou věcí - dnes už žádný rozkaz neporuší. Neměl už na to ani síly. A pak se rozběhl zpátky do toho organizovaného chaosu, zpátky za Davem, který ho plácl po zádech a vydechl. "Jsi naprosto blbej, víš to? Ale máš můj obdiv."

Přikývl, aby mu dal najevo, že jeho poznámku bere na vědomí. Pak se vrhl do práce.

/\

aaaah, na tohle jsem se tak těšila 🔥 párkrát teasovaný hasičský příběh je tady! :D