Bylo léto roku 326 před naším letopočtem.

Na levém břehu řeky Hydaspés se tehdy odehrála poslední velká bitva Alexandra velikého - Makedonského krále a faraona.

Bukefalos měl již skoro třicet let. Jeho černá srst prokvetla světlými chlupy a oči už nebyly tak plné ohně, nabrali ospalost typickou pro oči starých zvířat. Jasné modré oko se mu zkalilo a bylo slepé - možná následkem bojů, možná zákalu.
Plece i boky měl plné zhojených jizev. Nebylo pochyb, že byl válečným koněm a né žádným výletním koníkem.

I Alexandr si už začal všímat, že kůň je starý a už tolik nestačí. K místům boje jej tedy vodil, aby byl odpočatý a jel na jiném koni, dokud na boj nedošlo. To zůstal vraníkovi věrný.

I tento den tedy bojoval po boku svého koně.
Bukefalos byl jako jediný, díky důvěře ve svého pána, stanout proti válečnému slonu. Jediný jezdec ale nezastaví dvě stě velkých tlustokožců. 
Bojovali tedy ve své ile proti kavalerii nepřítele.

Zrovna překračovali řeku, když Bukefala zasáhla střela. Hrot šípu pronikl přes černou srst do těla a hřebec zakolísal. 
Alexandr slyšel jeho bolesné zařičení a cítil jeho znejistěný krok. Nemohli však zůstat stát řece vydáni na pospas lučištníkum. Povzbudil tedy vraníka k pohybu, i když se mu to příčilo.

Bukefalos tedy, i přes veškerou únavu z boje a ze zranění, zabral a řeku překročil.
Celý zpocený pak v částečném bezpečí padl s pěnou u huby na kolena.

Alexandr z něj rychle seskočil a snažil se zmožené zvíře znovu postavit na nohy. Povedlo se mu dostat koně o kus dále, kde byli více kryti, hřebec znovu upadl do pokleku a následně se svalil na bok.

Bylo marné hledat někoho, kdo by se koně pokusil zachránit. Pěna se změnila z bílé do růžové. 
Bukefalos ještě párkrát zalapal po dechu a pak se celé jeho tělo uvolnilo.

Bukefalos byl mrtvý. A Alexandr, ač byl plný žalu ze ztráty musel ještě dokončit boj.
Nakonec vyhrál, i když ho to stálo jeho nejlepšího přítele.

Na místě vítězství nechal založit město Alexandria Nikája - vítězné a na protějším břehu ještě jedno zvané Alexandria Bukefalia, na počest svého koně, kterého tam se všemi poctami nechal pohřbít.

Alexandra jakoby po této bitvě opustilo štěstí. V roce 323 př. n. l. se vrátil do Babylonu, kde zanedlouho zemřel.