Další vesmírná loď se opět blížila k břehům Nového Asgardu. Nyní u obyvatel nevyvolávala takovou pozornost, jako Suverénské lodě. A to z jediného důvodu, tuto loď znali. Pouze se nad pohledem na ní pár vteřin zdrželi, pokrčili rameny a pokračovali dále ve své práci.

Jediní, koho její přílet dále zajímal, byla Valkyrie a Loki. Vyšli kopec na útes, ze kterého loď tři dny zpátky odlétala.

„Vážně nechápu, proč by se vraceli." Mumlala si pro sebe valkýra, když se konečně zastavila. Chvíli poté se vedle ní postavil i Loki. Když zjistil, že přilétající loď je nechce zabít, přeměnil své oblečení na původní. Stále Asgardský styl samozřejmě, pouze více neformální.

Nevěděl, jestli byl rád, že se jeho bratr vrátil. Byl rád, když se dozvěděl, že jeho bratr přežil. Ale vidět ho byla věc druhá. Nemohl si být jistý, jestli mu zase všechno nevyčte. I když věděl, že ho jeho bratr miluje, vždy si našel způsob, jak ho ze všeho obvinit.

A tak teď tady s nepříjemným pocitem stál vedle současné královny Asgardu, čekajíc, než loď přistane.

Loď přistála, vypnula motory a začala se otevírat rampa. Podle Lokiho se otevírala až dramaticky pomalu, jeho pocitu to nijak nepomáhalo. Ihned co s tlumenou ránou dveře dopadly na zem mohl vidět svého bratra.

Pohled na něj ho překvapil. Nedokázal si pomoct. Tohle nemohl být jeho bratr. Překvapeně vytřeštil oči a mohl cítit, jak se jeho ústa pootevřely. Thor s plnovousem, dlouhými vlasy a naprosto nevkusném pyžamu? A hlavně, tlustý?

Thor na druhé straně nebyl schopný pohybu. Stál na kraji rampy a koukal na něj, na svého bratra. Kterého si myslel, že ho ztratil, tentokrát již doopravdy. Nedokázal by spočítat ty noci, kdy si vyčítal svá poslední slova vyřčená k němu. Všechna odpoledne, kdy si v hlavě přehrával jejich společné vzpomínky. Všechny večery, kdy přemýšlel nad tím, jak by všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby byl lepší bratr.

A teď? Stál několik metrů od něj. Narovnaný jako pravítko, uctivý metr daleko od Valkyrie, v neformální Asgardské róbě. Vůbec se nezměnil. Nezestárl ani o den. Musel několikrát zamrkat, aby si byl jistý, že ho neovládla halucinace. Poté se omámeně, ale rychle rozešel dolů z rampy. Jakmile sešel z rampy na trávu, stále s otevřenou pusou a nevěřícím pohledem v očích přidal do kroku. Už pouze pár metrů. Mohl vidět, jak se Loki pousmál a obranně zvedl ruce před sebe.

„Bratře, rád bych ti-" To, co chtěl říct nestihl. Ať už chtěl říct cokoliv, všechny jeho myšlenky se vytratily z jeho hlavy, když ho jeho starší bratr sevřel v pevném objetí. Překvapilo ho to, ne, naprosto ho to vykolejilo. Prkenně stál v objetí, ruce nepřirozeně napnuté kousek od svých boků. Po chvíli však celé překvapení polevilo. Cítil bratrovu hlavu zabořenou do jeho ramene, cítil, jak ho pevně svírá, cítil snad slzy promáčející jeho tuniku?

Lehce se pousmál a uvolnil se. Zavřel oči a opatrně objal své ruce okolo Thorova těla. Vzpomněl si na jejich objetí po Ragnaroku. První objetí po celém staletí. Tehdy objímat Thora bylo jako objímat skálu, nyní? Plyšový medvídek.

„Myslel jsem, že jsem tě ztratil." Mohl slyšet Thora šeptat do jeho ramene. Pousmál se a jednou rukou bratra hladil po zádech.

„Jsem tady." Usmál se. Cítil, že ruce, které ho teď tak pevně svíraly, skoro škrtily, pomalu pouštějí. Jeho tělem prolétl zvláštní pocit, nevěděl, jak ho popsat. Nechtěl, aby ho bratr pustil z objetí? Chtěl v objetí strávit ještě dalších pár vteřin?

Navenek však nedal o svých zmatených pocitech nic znát a ochotně bratra pustil. O krok ustoupil. Mohl vidět v Thorově oku lesknoucí se slzy. Nad druhým okem nadzvedl obočí, zřejmě tolik v Odinových stopách jít nechtěl a zajistil si další oko. Musel se nad tím ušklíbnout.

„Ty se vážně umíš vyhýbat smrti." Zasmál se.

„Tentokrát to bylo štěstí." Odporoval. Vážně, nebýt Ewy, nebyl by tu. Kde vlastně byla teď? Prohlédl si bratra od hlavy až k patě. To, jak vypadal, nebylo to dobře. Těch pět let musel jeho bratr neskutečně trpět. Poznal to. Jeho bratr se vždy s problémy vypořádával jinak než Loki. Každý měl svůj způsob řešení vlastních problémů. Jiný, ale oba sebedestrukční. A to nyní mohl vidět na svém bratrovi.

„Co se s tebou stalo?" Nechtěl projevovat svou empatii přímo. „Ten plnovous ti nesluší a česal ses vůbec?" Pronesl hravě kousavě směrem k bratrovi. Ten ho stále nevěřícně sledoval.

„Celou dobu nevycházel z domu, jen pil a hrál." Narušila jejich chvilku Valkyrie s úšklebkem na tváři. Thor po ní hodil zlostný pohled. Nechtěl, aby Loki věděl, jak špatně na tom byl. Něco mu však říkalo, že jeho bratr to věděl i bez toho, aniž by mu to kdokoliv říkal.

„Takže jsi truchlil." Tentokrát se ho už neptal. Věděl to. Thor se na něj podíval a s pevně sevřenými rty několikrát slabě přikývl. Nechtěl se před Lokim rozbrečet. Ale vidět ho opravdu před sebou... myslel si, že všechny ztratil. Matku, otce, bratra, trojici válečníků i Lady Sif, dokonce i Jane. Všechny. A teď tu stál před Lokim. On tu byl.

„Zdržíte se?" Křikla Valkyrie na Strážce Galaxie, kteří do teď stáli na rampě. Pár z nich sledovalo situaci znuděně, další s dojetím v očích.

„Pravděpodobně budeme muset, princezna jen tak odjet chtít nebude." Ozval se otráveně Rocket. To donutilo Lokiho i Thora se k publiku otočit. Na chvíli Lokiho přepadl trapný pocit, že Thora objímal přede všemi. Nakonec však ten pocit zahnal pryč, časy se mění. Tohle si možná mohl dovolit.

Co ho však upřímně překvapilo, byla Ewa, stojící vedle Nebuly. Jediná, kterou z těch všech znal. Což samozřejmě byla další věc. Nebula nikdy nepatřila k někomu, o kom by si myslel, že se přidají k dobrákům. Musel se ale podívat na sebe, vlastně se možná tolik nelišili. Daddy issues a rozpory se starším sourozencem? Bylo mu to více než podobné. Kývl jí na pozdrav. Kývnutí mu oplatila.

Svůj pohled opět přesunul na Ewu. Musel nadzvednout obočí. Nejenže tam stála ve své přirozené podobě a roztrhané plenitelské uniformě. Její vlasy, které si vždy pamatoval jako velmi dlouhé, měla nyní na krátko ostříhané.

„Nový sestřih?" Ušklíbnul se. Ostatní Strážci již sešli z rampy a ta se za nimi zavřela.

„Tady mýval má zvláštní smysl pro humor." Protočila očima a mávla k Rocketovi. Ten se nad představou jeho dalšího, i když neuskutečněného, plánu začal opět smát. Nakonec usoudil, že dívky výraz, když zjistila, že o vlasy přišla byl dostačující.

Ewa i s ostatními Strážci přešla oba bohy a spolu s Valkyrie se vydali zpět do vesnice, nechávající bratrům trochu soukromí. Nikdo neměl náladu pozorovat další emocionální horskou dráhu. Star-Lord šel za nimi až jako poslední, sám si potřeboval hodně myšlenek urovnat v hlavě.

Sledoval zamyšleně osoby před sebou, když pohledem zarazil i o jejich nejnovější pasažérku. Sledoval ji, jak se bavila cestou z kopce s Nebulou. Musel uznat, že Rocket s tím sestřihem neodvedl zase tak špatnou práci. Zarazil se, když si všimnul rukávu u jejího pravého ramene. Ten znak mu byl povědomý. Jestli to bylo to, co si myslel, jak to, že si toho nevšimnul dřív? Zrychlil krok a srovnal se po jejím boku. Chytil ji za paži.

„Co je?" A vážně. Znak Plenitelů. Peter jí překvapeně ruku pustil a rozešel se dál po jejím boku.

„Plenitelé." Oznámil, jako kdyby to odpovídalo na otázku, kterou měl v hlavě. Nikdy ji neviděl, k Yonduovi tedy nepatřila, o tom by snad věděl. Zajímalo ho, jak se Suverén dostal k plenitelům, nedávalo mu to smysl. Proč byla naprosto jiná než ostatní Suveréni, co poznal? Ewa nad jeho poznatkem nadzvedla obočí a otočila svoji pozornost k Peterovi.

„Jo?" Nechápala kam tím míří.

„Suverén u plenitelů? Jak?"

„Našli mě." Pokrčila ledabyle rameny.

„Jaký klan tě našel?" Zeptal se, ani si neuvědomoval, jak zvědavý je.

„Aleta Ogord." Odpověděla. V tu chvíli se Peter dramaticky nadechl. Nevěděl, jestli začít křičet, tancovat nebo obojí najednou. Podíval se na dívky oblečení a zároveň měl chuť se praštit, že mu to nedošlo dřív. Tmavě zelené uniformy nosil klan Alety Ogord.

„Aleta Ogord! Proboha to je legenda! Musíš mi vyprávět jaká je!" Přibližně v půlce věty si uvědomil, jak nadšeně zněl a donutil se uklidnit. Mohl si všimnout Ewy nechápavého výrazu. Snažila se někde na jeho kožené bundě najít ohnivý znak, ale neviděla ho. Proč by chtěl vědět o Aletě? Peter si jejího zmatení všiml.

„Vychoval mě Yondu Udonta. Vyprávěl mi o ostatních klanech." Vysvětlil a mohl vidět, jak se Ewy tvář rozsvítila pochopením. Yondu byl vyhoštěnec. On ani jeho klan nespolupracovali s ostatními klany. Hlavně, ostatní klany s ním odmítali spolupracovat. Ewa si pamatovala ten moment, kdy jim Aleta oznámila Yondův prohřešek a jeho exil.

„Ty musíš být to dítě co unesl a nechal si ho." Dedukovala. To Petera upřímně překvapilo. Yondu ho unesl před více než třiceti lety a Ewa nevypadala nad třicet. Pokud by si mohl dovolit hádat přesněji, řekl by maximálně dvacet sedm. Věděl, že Yondu bude znát, ale jeho? O něm věděli pouze ti, kteří již v té době plenili vesmír.

„Kolik ti je?" Možná neslušná otázka, nicméně na ni vážně chtěl slyšet odpověď. Ewa se musela na chvíli zamyslet.

„Počítá se těch pět let, kdy jsem neexistovala?"

„Ne."

„V tom případě dvě stě osmdesát let, přesně." Když to řekla takhle nahlas, cítila se šíleně staře. Star-Lord překvapeně protočil oči. Nebula k ní obrátila pohled, přejela ji pohledem od shora dolů a zase sledovala cestu před sebou.

„Cože? Vždyť nevypadáš ani na třicet! Jak můžeš být o tolik starší než já?" Vyjekl. Ewa se musela upřímně zasmát.

„Bylo mi řečeno, že jsem byla vytvořena jako špion Suverénů. Jinak geneticky navržená než ostatní. Ale nevím, jak dlouho budu žít." Pokrčila rameny. Nikdy se touto otázkou tolik nezabývala. Dlouhověkost se lišila u každého Suveréna podle jeho potřeby. Věděla, že její byla vyšší než ostatních. Ještě za Suverénu přežila některé své vrstevníky. Nikdy však nepočítala na kolik let byla navržena. Stejně počítala, že umře v boji.

„Jaká je tvoje přezdívka psance?" Zeptala se Ewa, aby změnila téma.

„Star-Lord," Pronesl pyšně. Trochu ho štvalo, že ví, že ho Yondu unesl, ale už dál nevěděla jeho přezdívku psance. Nicméně ho to nepřekvapovalo, hádal, že poté co Yondu porušil kodex se o něj a vše okolo něho přestali ostatní zajímat. „tvoje?"

„Jediná změna byla psaní mého jména. Když mě zapisovali do nějakýho seznamu, tak moje jméno místo s jednoduchým V napsali s dvojitým," pokrčila rameny. „nakonec jsem si řekla, že to je dobrá změna. Od Suverénu k Plenitelům. Ta změna psaní to trochu stvrdila." Uchechtla se.

„Ani žádná přezdívka, co ti dali ostatní?" Divil se. Pokud byla tak stará, musela si vytvořit nějakou pověst. On si vytvořil jméno a poté si na něm vytvořil pověst. U ní to modlo být opačně, podle její pověsti jí mohli lidé jméno dát.

„Na jedné planetě mi začali říkat Dvasia. Dokázala jsem krást bez povšimnutí za použití iluzí. Nakonec mi dávali za vinu i to, co jsem neudělala. Časem se to dostalo i na další planety. Ale nikdy to nebylo přímo spjatý se mnou," Pokrčila rameny a Peter se na ní musel uznale podívat. „Pořád jsi tu jediný legendární Star-Lord." Ušklíbla se.

S ostatními vešla do hospody. Kde si sedli a mohli se trochu uvolnit. Alkohol zde přece jenom nebyl špatný.

---

poznámka autora

Zdravím, dnes s kratší kapitolou! 

 Možná kratší kapitola, ale zase se zde staly dvě -alespoň pro mě- důležité věci. Setkání Lokiho a Thora - pořád nesnáším Marvel za to, jak zabili Lokiho v IW ihned po tom, co se usmířili s Thorem>:( Snad to nějak celé vylepší v Loki Series nebo v dalších filmech, pokud se tam Loki objeví. Loki deserved better! 
Druhá věc, Ewy věk. 280 let? 285, kdyby neproblikla. Čekal někdo Ewu takhle starou? Kolik se vlastně dožije let. Bych to mohla někdy spočítat:D Mám jeden důvod, proč jsem udělala Ewu takhle starou. V hodně fanfikcích je Loki shipován -ať už OC nebo s MCU postavami- kteří jsou ze Země a smrtelní. A vždy mi je pak líto, že ty postavy do 80 let umřou a Loki pak bude opět sám, po dalších 4000 let? Tak jsem chtěla vytvořit někoho více dlouhověkého. Kdo ví ale jak to s nimi vlastně dopadne.  

Abych vás nalákala na další kapitolu, bude zase klidná, ale patří k mým nejoblíbenějším z těch co mám zatím předepsané:) Navíc je to důležitá kapitola, co se týče hlavní zápletky příběhu!:) 

Mějte se hezky a zase v sobotu! :)