Několik Asgardských vojáků vedlo mladšího Odinsona žalářemi. Procházeli okolo cel a řinčení řetězů přivolávalo pozornost nejednoho vězně. Vězni se zvedali ze země a přicházeli blíže ke stěně svých cel. Na tváři Lokiho se nacházel menší úšklebek. Tuhle pozornost si užíval, nebo tak minimálně vypadal.

Jeden ze stráží se tlumeně zasmál. „Ten smích tě za pár desetiletí přejde." Pronesl posměšně. Loki pouze protočil očima. Neplánoval zde strávit zbytek svého života. Vždy našel cestu ven, ať dřív nebo později. Jeho trest mu připadal absurdní. Zase toho tolik neudělal. Nicméně, stále lepší zde než jinde.

Dovedli ho do jeho cely. Zářivě bílá, bez ničeho. Ihned co stráže sundali jeho pouta, opustili místnost. Zlatá stěna se za nimi zavřela a Loki zůstal sám. Pouze on a vězni. V protější cele se nacházela skupinka válečných zajatců. Věnoval jim jeden povýšený úšklebek. Nuda.

„Tady dole bych vás nečekala, a už vůbec ne v cele, princi." Ozvalo se po jeho boku. Otočil se za zvukem. Nemohl zabránit překvapenému nadzvednutí obočí. Ve vedlejší cele, dramaticky opřená o zadní stěnu, stála dívka. Musel se ušklíbnout. Někoho jako ona by v žaláři nečekal. Možná se tady přece jenom tolik nudit nebude. Stejně dramaticky si chytil ruce za zády.

„Stejně jako bych nečekal Suveréna ve vězení," odvětil stejným tónem jako dívka předtím. Zlatá dívka protočila očima a odrazila se od stěny. „jak je to vůbec možné? Perfektní rasa, ve vězení Asgardu." Pronesl pohrdavě. Na tváři mu hrál úšklebek, bavil se. Suverénka přešla o pár kroků blíže ke stěně oddělující jejich cely. Zlaté vlasy si ledabyle odhodila z ramene.

„Zeptej se svých přátel, Sif a Fandrala," znechuceně nakrčila nos. „určitě ti to s radostí povypráví." To Lokiho překvapilo. Samozřejmě ani jednoho z nich nepovažoval, již, za přátele. Ale s touto historkou by se jistě chvástali několik týdnů. Jak zajali Suveréna. Muselo se to stát v době jeho nepřítomnosti.

„Nejsi tu dlouho." Nebyla to otázka. Spíše čisté konstatování. Porozhlédl se po své cele. Nic v ní nebylo, chtěl se posadit. Na zemi však seděl odmítal.

„Necelý rok, odhaduju. Špatně se tu orientuje v čase." Samozřejmě, nemohl o jejím uvěznění slyšet žádné přehnané příběhy, když už v té době na Asgardu nebyl. Otočil se zády a dívky si dále nevšímal.

-

„Matka tě má ráda." Znuděný hlas vězeňkyně z vedlejší cely se opět ozval. Byl to týden, co tu byl. Matka mu sem nechala donést nábytek. Sama se však neobjevila. Protočil očima. Suverénka k němu čas od času promluvila. Většinou bezúspěšně.

Lehl si na postel a do ruce si založil pod hlavou. Nestráví zde zbytek svého života, na to bude žít ještě hodně dlouho. Věděl to. Odin ho nemohl zde udržet navěky. Dalších několik hodin strávil blouděním ve svých myšlenkách.

Přemýšlel, jak se dostat z tohoto vězení ven. Přehrával si různé situace z jeho života, co mohl udělat lépe a co naopak zvládl perfektně. Vyhýbal se špatným okamžikům jeho života, nechtěl si je připomínat. Představoval si, co dalšího by se mohlo v budoucnu stát. Jak se stane králem Asgardu, ať to stojí cokoliv. I kdyby měl Odina sám svrhnout.

„Vážně, neměli by dávat i nám ostatním vězňům alespoň postel?" Uslyšel znovu její hlas. Otráveně vydechl. Neměl na ni náladu. Opět. Nikdy. Ani nezvedl hlavu, aby se na ni podíval.

„Buď zticha." S tím na svou celu uvedl iluzi. Nechal svou celu upadnout do tmy. Věděl, že i tak na něj dívka bude moct mluvit, ale alespoň ji teď nemohl vidět.

„Ty zvládneš tady používat magii?" Opět ona. Nyní však zněla upřímně překvapeně. Nad dotěrností dívky nevrle mlasknul. Možná mu po odpovědi dá pokoj.

„Samozřejmě." Odpověděl nakonec bez zájmu. Nechal svou iluzi pomalu spadnout. Když zvedl pohled k vedlejší cele, našel Suverénku sedět opřenou u zdi blízko jeho cely. Dívala se před sebe, ale jakmile vycítila, že jí princ konečně věnuje pozornost, otočila své zlaté oči k němu.

„Cela moji magii z větší části blokuje. Matka tě musí mít opravdu ráda, když ti nechala tvé schopnosti." Řekla zaujatě. Bůh nechápavě natočil hlavu. Ovládala magii? Zájem dozvědět se něco více o této dívce lehce vzrostl, přece jenom. V budoucnu by se mu možná mohla hodit. Ale aby se rozhodl, jestli opravdu ano, potřeboval vědět víc.

„Suveréni neovládají magii." Konstatoval suše. Dívka se lehce zasmála. Zakroutila hlavou což jenom potvrdilo Lokiho slova.

„A jak k tobě asi mluvím? Viděl jsi ostatní vězně mluvit mezi sebou?" To ho zarazilo. Opravdu, neviděl. Rychle přejel pohledem ostatní cely, které mohl vidět a zase se vrátil k Suverénce. Musela kouzlo své cely prolomit. Pokud zvládne tohle, když zbytek jejích schopností cela vázala, co vše dokáže? Potřeboval to vědět.

„Možná na silnější kouzla nejsi dost schopná." Pronesl pohrdavě. Doufal, že se dívka chytí jeho podceňování. Nadzvedla obočí.

„Kdybych mohla mít své schopnosti, nesedím tady v téhle hloupé Suverénské podobě." Znechuceně sykla. Jméno své rasy pronesla s obzvláště velkou nenávistí v hlase. Iluze a pravděpodobně mnohem více. Otočil se k dívce zády a posadil se zpět na postel.

Suveréni jsou perfektní rasa a ona by se mu mohla hodit.

-

Byl tu již půl roku. Již nyní nudou nevěděl, co dělat. Knihy od matky měl rychle přečtené a její občasné návštěvy nedokázaly zaplnit všechny zbývající hodiny. Po dvou měsících si na komentáře Suverénky zvykl a čas od času je i vítal.

Z počátku nechápal, proč se vůbec namáhala využít zbytek své magie k prolomení tišícího kouzla, jenom proto, aby s ním mohla mluvit. Ale už začínal chápat. Nuda.

V průběhu těch několika měsíců se s dívkou bavil více než v prvních týdnech. Snažíc se o ní zjistit více. Jak však zjistit, nemluvila o sobě více než jí připadalo potřebné. Zrovna seděl na židli a četl další knihu. Suverénka seděla opět u zdi a koukala do stropu. Kniha ho nudila. Četl ji tento týden již potřetí. Mohl by ji recitovat nazpaměť. Knihu zaklapl a došel ke stěně, která ho oddělovala od vězeňkyně.

„Řekni mi, jak jsi se sem dostala." Řekl suše. Nechtěl dát najevo, že je upřímně zvědavý. Dívka stočila svůj pohled ze stropu na něj a ušklíbla se.

„Hledáš jiný příběh na pobavení? Knihy tě omrzely?" Nadzvedla obočí. Loki pouze přikývl. Suverénka se usmála a upřela pohled na knihu, kterou před chvílí princ odložil. „Chci za to tu knihu. Ať už fyzicky nebo budeš předčítat. Na podobě nezáleží." Kývla ke knize ležící na stolku.

„Co prosím?" Nadzvedl obočí.

„Vše má svou cenu. Příběh za příběh." Loki si povzdechl. Knihu jí fyzicky dát nemohl. Nuda ho ale sžírala více než by si byl ochotný přiznat.

„Tři kapitoly." Řekl a dívka se zasmála.

„V tom případě dostaneš také tři kapitoly mého příběhu." Pokrčila rameny. Loki otráveně protočil očima.

„Tvůj příběh se nemůže rovnat celé knize." Řekl lehce podrážděně.

„Ber nebo nech být." S tím svůj pohled otočila opět ke stropu. Bůh si povzdechl. Nechtěl předčítat celou knihu. Ale jestli tohle byl způsob, jak z dívky dostat informace, bral ho.

„Fajn. Máš to mít." Řekl nakonec otráveně a dívka se vítězně usmála. Přesunula se ze svého obvyklého místa uprostřed cely k oddělující bariéře a opřela se o zeď těsně u ní.

„Dostala jsem zakázku. Truhlice prastarých zim za skoro dva miliony jednotek. Fajn kšeft." Pousmála se zasněně dívka. Loki nadzvedl obočí. Patřila k plenitelům.

„Spíš sebevražda." Namítl ihned a dívka v druhé cele pokrčila rameny.

„Po zničení Bifrostu měli Asgarďané jiné starosti," pokračovala dál. „dostat se do hradu nebyl takový problém. Stačilo vzít na sebe několik iluzí. Nikdo si ničeho nevšiml." Rukou si prohrábla vlasy. V tu chvíli vypadala velice pyšná na své umění. „Dostala jsem se až do pokladnice, vážně byste měli nějak zpřísnit bezpečnost." Hodila zklamaný pohled na prince. Loki protočil očima. Jako by s tím on měl něco dělat. Z žaláře. Sám však věděl, že dostat se nepozorovaně do pokladnice nebylo nemožné.

„Všechno by se vydařilo, nebýt tvých přátel-"

„Nejsou to moji přátelé." Syknul. Musel ji utnout. Bylo to podruhé za půl roku, co je nazvala jeho přáteli. Sif nepovažoval za přítelkyni nikdy. Fandrala již dlouho také ne.

„Dobře," protočila očima. „Našli mě dřív, než jsem stihla k Truhlici vůbec dojít. Zkráceně řečeno jsem se po nevím jaké době probudila tady. A od té doby jsem tady." Pokrčila rameny.

„Žádné zkrácené verze. Chci slyšet, jak tě porazili. Hezky do detailu." Na tváři se mu objevil pobavený úšklebek.

„Pro detailní verzi si zajdi za nima. Nebylo to příjemný. Bojují ještě líp, než vypadají." Pronesla se záští v hlase. Mohl cítit z jejího projevu a řeči těla, jak na situaci nevzpomíná ráda. Bylo to pro ni ponižující.

„A za tohle chceš celou knížku? Ani náhodou." Uchechtl se a zvedl se. Poodešel pár kroků, než ho dívka zadržela.

„Tak alespoň ty tři kapitoly?"

-

V žalářích panoval rozruch. Bariéry do cel byly jedna po jedné ničeny. Suverénka scénu neuvěřitelně pozorovala. Nechápala, jak někdo mohl, tak snadně prorazit stěny cel. Když už měla přijít řada na její celu, usmála se. Po roce a půl bude konečně volná.

Tvor se před její celou však pouze zastavil, sjel ji pohledem a pokračoval dál k cele naproti Lokiho. Neuvěřitelně se na tvora dívala. Protočila očima.

„To snad nemyslí vážně," zamumlala pro sebe. „Hej, pusť mě taky!" Křikla na netvora, který ji však nevěnoval nejmenší pozornost, když se rozešel k Lokiho cele. Stál u něj děle. Nakonec zakroutil hlavou a odešel pryč od jeho cely.

„Šel bych schody napravo." Pronesl za ním Loki. Na tváři žádná emoce. Ten chaos, který kolem něj panoval. Zamlouval se mu. Zamlouvalo se mu cokoliv, co by mohlo způsobit ještě více vrásek na tváři Odina.

Se zaujetím sledoval probíhající válku před ním. Stejně tak se o to pokoušela i Suverénka. Ze vzdálenější cely se jí to ovšem tolik nedařilo.

„Můžeš se o kousek uhnout? Chtěla bych taky vidět," křikla na prince a rukou mu naznačila, aby se posunul o kousek doprava. „prosím." Dodala nakonec, když si všimla Lokiho pohledu. Byla to první zajímavější věc, která se zde za dobu, co je uvězněná, děla a ona si ji rozhodně nechtěla nechat ujít. Loki nakonec pouze protočil oči, posunul se a dál svoji pozornost věnoval boji před ním.

-

K Lokiho cele přišel voják. Oznamoval mu smrt jeho matky, Friggy. I když se Suverénka snažila slyšet strážcova slova, její prolomené kouzlo nesahalo tak daleko. Štvalo jí to. Chtěla vědět co se stalo, kvůli čemu byl celý ten boj a co tak důležitého potřeboval vědět i vězněný princ.

Po jeho odchodu se Loki zvedl. Před chvílí ještě klidný výraz, maska, kterou si udržel před strážcem, se proměnil v bolestný. Cítil, jak se mu slzy derou na povrch. Cítil vztek probouzející se v jeho nitru. Cítil vinu. Těžkou a neprominutelnou. Poslední slova, která věnoval své matce. Měl v plánu se jí omluvit. Byla jeho matka. Ona ano. Miloval ji. Celé dny se připravoval na její příchod. Na svou omluvu.

A nyní? Nyní byla pryč a poslední slova, která jí řekl byla, že není jeho matka. Nedostane šanci se jí omluvit, říct, že to tak nemyslel. Že i přes všechnu lež, ve které ho Odin nechal žít, ona jeho matka je.

Bolestně zavřel oči a nechal po tváři stéct první slzu. S křikem zatnul pěsti. Jeho tělem projel vztek spolu s jeho magií. Mohl slyšet kusy nábytku padající rozbité na zem pod silou jeho magie. Zrychleně dýchal, myšlenky se mu honily hlavou jako splašené a on nevěděl co nyní dělat.

Otevřel oči a podíval se okolo sebe. Jakmile spatřil ve vedlejší cele Suverénku, jak ho zvědavě pozoruje, ihned se odvrátil a vytvořil iluzi. Chtěl být sám. A bude sám.

Truchlil, utápěl se v lítosti, nenáviděl se, křičel, brečel. Mlátil do stěn své cely, dokud jeho klouby nezačaly krvácet, trhal stránky z knih, které mu jeho matka poslala. Nedokázal se na ně ani podívat. Nezasloužil si je. Byl na dně, ze kterého se již nechtěl dostat.

Dokud nepřišel on, Thor, jeho -ne- bratr. Pomstít Friggu bylo to nejmenší, co pro svou matku mohl udělat.

Ahoj!

vítám vás u svého nového příběhu zaměřeném na Lokiho:) Zkouším trochu něco jiného, tak uvidím, co z toho nakonec bude a jak se vám příběh bude líbit. Budu ráda, když mi napíšete své dojmy:) 

Kapitoly budou vycházet každou sobotu. Možná někdy i navíc. 

Pro jistotu přidám fotku, jak vypadají Suveréni. 

Zatím se mějte!