Fan fikce na přání.

Skákala jsem do rytmu těch nejlepších tanečních hitů a cítila, jak mi alkohol proudí v krvi. Pořád jsem to sice byla já, ale bylo třeba se trochu uvolnit. Když jsme tady s kamarádkou přišly, zjistily jsme, že jsme jediné bělošky v klubu. Strhly jsme tedy vcelku nechtěnou pozornost, a i když si někdo může myslet, že to lidskému egu může dělat dobře, já nebyla zrovna ten typ. Musela jsem si dát pár panáků, abych si toho přestala všímat a začala si užívat večer.

Dneska je to čtrnáct dní, co jsem přiletěla do Soulu, ale je to zcela poprvé, co jsem zamířila do nějakého klubu. Nejsem příliš párty člověk, ale kamarádka mě přemluvila, a pak jsem si taky řekla... každý občas musí vypustit páru.

No a tak jsem tady. Tancuju a užívám si pozornost většiny kluků v klubu. Po tom všem pití, které jsem si ani nezaplatila, jelikož mě vždy někdo pozval, mi bylo jedno, jak se na mě tisknou. Dokud jejich ruce zůstaly tam, kde měly, bylo to v pohodě.

Pořád se uklidňuji tím, že přece nedělám nic špatného, ne? Jsem mladá, nezadaná a chci se zkrátka vyblbnout.

Cítila jsem kapky potu, které mi stékaly na zádech a tuším, že bych na parketu nechala svou duši, kdyby DJ nezačal hrát pomalejší song. Moje prvotní reakce byla se sebrat a jít si sednout, protože kdykoli jindy, když začali hrát slaďák, tak jsem neměla s kým tančit. Byla jsem proto docela překvapená, když mě někdo jemně zatáhl zpátky a přitiskl k sobě.

Nebylo to nějak vtíravé ani hrubé. Dal mi dost prostoru na to, abych se odtáhla, kdyby se mi to nelíbilo. Jenže potom, co jsem se opřela o jeho tělo a ucítila přitažlivý parfém, jsem to rozhodně v plánu neměla. Och bože, to bylo tak hezké. Normálně bych se asi studem propadla, no teď jsem pouze obmotala své ruce kolem jeho krku a nechala se kolébat.

Na Asijského kluka byl poměrně vysoký, a tak dobře se objímal. Ne moc velký, ale ani malý. Akorát pro mě.

Tuším, že jsem se i uchechtla nad svým nemožným přemýšlením, ale v hlasité hudbě to nešlo ani slyšet. Ty koktejly mi už fakt lezou na mozek, měla bych brzdit.

Jenže, když mě se tak nechce! Je to poprvé, co jsem se za svůj život tak dokázala odvázat. Máma mi pořád klade na srdce, že už mám tolik, kolik mám a kluka jsem ještě neměla... jenže kde se mám krucinál seznámit?!

Ve škole nebo v běžném životě je tak těžké na někoho narazit a jaká je šance, že sedíte v kavárně a nějaký kluk vás osloví? No a pak je tu teda šance jít na párty, která je podobná tohle, jenže pokud já sama nejsem připitá a v náladě, tak se stejně k ničemu neodhodlám. A opilí kluci jsou mi v tu chvíli hrozně protivní.

Takže jak nejlíp získat zkušenosti, než se dostat do nálady taky a jít do toho po hlavě? To, že jsem vlastně tak daleko od domova a nikdo mě tu nezná, je jako bonus.

Pořád jsem ale nebyla dost opilá na to, abych se nechala nějak zneužít. Na to si dávám až moc velký pozor a rozhodně si neberu drinky z jinačích rukou, než jsou ty barmanovy. Chci sice zkušenosti, ale nechci na tuhle noc vzpomínat jako na tu nejhorší v životě. Mám rozum.

Proto se v mé hlavě odehrával velký boj, když mě začal vést někam pryč. Ani nevím, jak jsem se ocitla venku, ale chladný vzduch jsem vůbec necítila. Bylo to proto, že jsem byla v alkoholovém oparu nebo proto, jak mě opřel o stěnu budovy a natiskl se na mě?

Nejsem pitomá, aby mi nedošlo, o co tady jde a měla jsem tendence prostě couvnout. Jenže ne! Chci zkušenosti a ty teď přicházejí.

Najednou se svými rty přitiskl na mé. V první chvíli jsem zpanikařila, ale v té druhé se ve mně konečně probudily veškeré touhy, které jsem si schovávala celou dobu pro sebe. Jen jsem čekala na někoho, kde si je vychutnám. Kde jinde to udělat než s pěkným cizincem v postranní uličce?

Neváhala jsem pak už více, za zátylek si ho přitáhla blíž k sobě. Pořád se ke mně tak tiskl a mně dělalo neskutečně dobře, že o mě někdo stojí.

Vzal mé ruce a propletl naše prsty, pokládajíc je nad mou hlavu.

„Jmenuješ se?" zeptal se udýchaně a nebýt toho, jak mě jeho rty rozptylovaly u ucha, tak bych se pozastavila, jak nezvykle hluboký hlas má.

„Terez." Zamumlala jsem roztřeseně.

Fakt jsem nemohla předstírat, že to semnou nic nedělá. Hlasitě jsem vzdychla, když se jemně zakousl do mého krku. Jestli tam po tomhle něco zůstane, tak to bude můj první cucflek v životě.

„A ty?" vylezlo ze mě a docela mě překvapilo, když se na chvíli zarazil a zvedl ke mně hlavu. Střetla jsem se s tmavýma zorničkama – i když, co asi čekám, že jo? Asi nebude mít modré oči.

Měla jsem vlastně šanci si ho poprvé lépe prohlédnout. V klubu byla moc tma a neustále tam blikala ta protivná světla.

Musím přiznat, že se mi docela líbil. Vlasy měl sčesané do ofiny tak, jak to tady nosí většina lidí a pěkný zakulacený nos, o kterém jsem si v prvních chvíli pomyslela, že je fakt roztomilý. Koutky jeho rtů zůstávaly zvláštně svěšené dolů. Někomu by možná připadalo, že se mračí, ale mně to přišlo svým způsobem atraktivní. Vážně by mě zajímalo, jak asi vypadá, když se usmívá.

„Hm?" zamrkala jsem, když se pořád neměl k odpovědi.

„Tae." Tušila jsem, že to asi není celé jméno, ale já mu to svoje taky neřekla, takže jsme si asi kvit.

„Okej, jména víme, teď mě můžeš znovu líbat." To jsem rozhodně nebyla já, ale ty koktejly! Stoprocentně!

Nevím, co za výraz to byl, ale tak zvláštně se pousmál a mě to přišlo neuvěřitelně přitažlivé. Šla jsem mu naproti, když se lehce sklonil a naše rty znovu zapadly do sebe. Tentokrát nedržel mé ruce a nechal mě, ať se ho dotýkám.

Moje pusa ani nepřemýšlela nad tím, co má dělat, zkrátka se synchronizovaně spojila s jeho znovu a znovu. Díky tomu jsem měla šanci přemýšlet více nad tím, kam se pohnou mé ruce.

„Chceš... uhm..." zamumlal uprostřed toho všeho zase a já měla chuť se na něj obořit, proč chce pořád mluvit.

„... jít se mnou?" vylezlo z něj kostrbatě.

Měla bych říct ne a vím to moc dobře, jenže když to řeknu, tak to skončí, a to já nechci. Ještě je brzo. Proto jsem samovolně začala přikyvovat.

Někam jsme se rozjeli taxíkem. Neměla jsem tušení kam a v hlavě mi blikala červená kontrolka s nápisem, že se právě chystám udělat pěknou pitomost. Jedu s naprostým cizincem někam pryč.

Jenže moje hlava to nechtěla slyšet. Ignorovala jsem to a rozhodla se nemyslet, alespoň pro teď, co se bude dít dál. Z těch všech polibků jsem si připadala jak v nebi a celou cestu taxíkem jsem byla totálně mimo.

Nevím, kde jsme byli, jak jsme se tam dostali a místo toho, aby ze mě ten alkohol začal vyprchávat, tak jsem se cítila opilejší ještě víc.

Přišla jsem si jak pod nějakou drogou, ale... bylo to tak super. Nechala jsem se položit do cizí postele a vůbec neprotestovala, když mě začal svlékat z bundy. Taky jsem mu ochotně pomohla z jeho a hned na to i z trička.

Nevím, jestli je to sen nebo co, ale myslela jsem, že omdlím na místě, protože je to naprosto poprvé, co se dotýkám klučičího těla. A ještě tak pěkného. Bože já mám ale štěstí. Jenže...

„Promiň." Posadil se najednou. Zanechávajíc tak akorát celé mé tělo v třasu, těšíc se na další doteky.

„Co?" zamrkala jsem nechápavě. Nerozumím, co dělá.

Chvíli se na mě bez mrknutí díval, a pak se chytil za hlavu.

„Jsem idiot, co jsem si jako myslel? Asi jsi opilá a sama nevíš, co děláš. Neměl jsem tě tu brát." Postavil se a ukázal mi akorát tak nahá, vcelku opálená záda.

„Hm." Zamumlala jsem a vyzdvihla se na lokty, abych na něj líp viděla. Měla jsem tak šanci si prohlédnout i pokoj. Vcelku pěkně zařízené na hodinový hotel.

„Asi bych ti řekla, kdybych měla něco proti tomu, co děláme." Překvapilo mě, jak v klidu jsem to dokázala říct. Asi už vážně nejsem tak opilá, jak jsem si myslela a všechno tohle se mnou dělala jen síla okamžiku.

„Já nejsem takový. Nechci tě nějak využít, což... očividně dělám." Chvíli se koukal z okna.

„Taky nejsem taková." Posadila jsem se. Prohrábla jsem si vlasy a pohledem sjela na rozházené peřiny kolem. Asi mi až teď dochází fakt, že jsem se chystala vyspat s cizím klukem. A mělo to být pro mě poprvé, není to děsný? Ne, děsný je to, že mi to vlastně ani nevadí.

„Ale nejsem tak opilá, abych nevěděla, co dělám. Kdybych nechtěla, tak tu nejsem." Měla jsem potřebu dodat.

Otočil se ke mně čelem a já se musela fakt přemáhat, abych očima neustále neklouzala k pěkně tvarovanému bříšku. A toho jsem se ještě před chvíli dotýkala... bože, jsem dítě štěstěny.

„Jsi si jistá?" pochybovačně si mě změřil pohledem.

„Jasně, mám se projít po čáře nebo tak, abys mi věřil?" ušklíbla jsem se. Mé ironické já se opět probouzí.

Uviděla jsem, jak mu koutky zacukaly, a taky jsem se pousmála.

„Přiznávám ale, že v klubu jsem takhle daleko zajít neplánovala. Chtěla jsem se dneska večer jen pobavit, no ne takhle." Rozhodila jsem rukama.

„Takže jsi neměla v plánu se s někým vyspat? Já totiž jo." Odvětil, a pak se posadil na druhou půlku postele.

„Ne, já celkově do klubů moc nechodím a asi jsi poznal, že jsi moje první zkušenost vůbec v tomhle směru..." nebylo třeba to zakrývat. Nejspíš hned poznal, že v líbání nebudu asi úplně profesionál.

„Popravdě? Ani ne." Poškrábal se ve vlasech.

Chvíli jsme jen seděli a mlčeli. Snažila jsem si uspořádat myšlenky a rozhodnout, co dál. Mám odejít? Nebo on odejde? V tom, co jsme dělali předtím, asi pokračovat nebudeme, takže je třeba vymyslet plán.

„Takže..." odkašlala jsem si.

„Promiň, ale já tohle nemůžu. Myslel jsem si, že jo, ale asi nemůžu spát jen tak s někým cizím." Omluvil se znovu.

Přiznávám, že slyšet tohle od kluka bylo docela něco. Co jsem totiž slyšela od kamarádek, které takové věci praktikovaly normálně, tak kluci většinou můžou kdykoli a kdekoli.

„To jsem nemyslela. Docela to ze mě všechno opadlo." Přiznala jsem.

„Okej, takže... co teď? Chceš, abych tě vzal domů nebo zůstaneme tady do rána? Je to zaplacené, takže..." nechal to nedokončené.

Moje první tendence bylo říct, že chci domů. Pak jsem si to však rozmyslela.

„Co zůstat tady? Jestli teda někam nespěcháš. Moje kolej se ale otvírá až za čtyři hodiny, neměla bych kde zůstat." Očima jsem střelila k nástěnným hodinám, které byly pověšené nad dveřmi.

„Dobře, tak..." přisunul se blíž a já nechápavě pozdvihla obočí.

„Jsem Taehyung." Nastavil ruku.

„Ahoj, jsem Tereza." Pochopila jsem, že to mám brát jako nový začátek a rozhodla se toho využít.

„Těší mě." Zazubil se, a já tak měla poprvé šanci vidět jeho opravdový úsměv. A fakt to stálo za to. Donutilo mě to se zazubit taky.

„Mě taky, ale teď se oblíkni, rozptyluje mě to." Hodila jsem po něm tričko, které se válelo po mé pravici. Uslyšela jsem jeho chichot, ale naštěstí si ho na sebe ihned natáhl. Možná jsem trochu zklamaná, že už nadále nemám ten pěkný výhled, ale po druhé straně bych nejspíš nebyla schopná normálně konverzovat.

Jeho angličtina byla věc sama o sobě, na které se fakt směju. Měl ale roztomilý rozkošný přízvuk a na to, jak by ze mě ještě před chvíli vylíbal duši, tak se kvůli ní začal dokonce i stydět.

Myslím, že asi dlouho budu vzpomínat na tenhle večer. Tak moc jsem toužila po zkušenostech, až jsem skončila v hodinovém hotelu s úplně cizím klukem. Zcela vážně můžu být vděčná za to, že to nebyl nikdo zlý a hrubý, kdo by mě opravdu takhle využil. Přestože si říkám, že to pořád bylo mé vlastní rozhodnutí a šla jsem dobrovolně, nejspíš bych toho později opravdu litovala.

Pak jsem ale poznala jeho a jsem s ním do teď. S ním zkušenosti začaly a nekončí.

Můj Tae.