Na chvíli jsem zavřela oči a přestala tak pohledem provrtávat dřevěný strop. Díky tomu jsem byla schopná se soustředit na ostatní vjemy. Jako například to teplo, které vycházelo rovnou ze dvou stran. Po mé levici za doprovodu jemného praskání plál oheň a z té druhé strany bylo zdrojem tepla JungKookovo tělo, které doslova taky planulo.

Za normálních okolností by mi bylo vedro, ale vzhledem k tomu, že má maličkost postrádala veškeré oblečení, dalo se to přežít. Spíš naopak, bylo to hodně příjemné. Jsem poměrně zimomřivá, co se noh týče, takže ty jsem měla zabalené do deky, která sahala až k mému pasu. Pak... nic.

Teda, pokud to nic specifikuji jako Kooka, který mě objímá jako koala, pak je to vcelku pěkné nic.

Bylo občas trošku těžké se nadechnout, protože přesně při takových chvílích měl tendence se přitulit a zcela se přestat podpírat. Sice tím, jak leží z boku, na mě není mířená celá jeho váha, nýbrž část, no i tak to není žádná sranda.

Nějak sem si však zvykla. A bez mučení přiznávám, že mi to přišlo roztomilé.

Když jsme usínali, tulila jsem se většinou já k němu, protože je to zkrátka zvyk, a pak taky nevím, jestli bych s takovou zátěží na hrudi dokázala vůbec usnout. Ale po tom, co jsme spolu strávili chvíle jinak, byl to vždycky on, kdo mi položil hlavu na prsa a spokojeně mručel, když jsem mu drbala vlasy.

„Nechce se mi odtud odejít," promluvil do ticha, které mezi námi až do teď panovalo.

Bylo to příjemné ticho, kdy šel slyšet jen ten oheň a občas také kvílení větru zvenčí. Tam řádila pěkná chumelenice a už jen představa toho, jak budeme nejspíše odhrnovat sníh, abychom vůbec vyjeli s autem a je mi zima už teď. Fuj.

„Jestli vůbec vyjedeme," uchichtla jsem se, říkajíc tak své myšlenky nahlas.

„Hmm," protáhl.

„Mohl bych se zase vymluvit na to, že jsme zapadli, ale nevím, jestli by tu tentokrát nedorazil sám manažer i s pluhem," dodal, což samozřejmě rozesmálo nás oba.

Vždyť koho by nepobavila představa chlápka v drahém saku, který řídí pluh na ohrnování sněhu. A nejen tak ledajakého chlápka, ale samotného manažera té jejich skupiny.

Sama jsem měla tu čest se s ním potkat jen dvakrát, a to zcela náhodou. Vypadá vcelku normálně a nevím, jak vystupuje před nimi, no na mě působil velmi důležitě. Nechci říct arogantně, protože to slovo nemám ráda, ale zkrátka byl důležitý, asi jako ředitel zeměkoule.

„Asi bychom měli jet zpátky podle plánu. Nevzala jsem ani tolik jídla,"

Posledně, když jsme si sem udělali výlet (a že těch výletů už bylo), se nám odtud tak nechtělo, že místo víkendu jsme tu strávili rovnou celý týden. Nebudu ani komentovat, že jsem de facto zazdila pět dní školy a pak měla, co dohánět. Jenže co on? Měl daleko větší průšvih a už z principu, že jsem to byla já, s kým celou tu dobu byl, jsem se bezesporu zařadila na černou listinu lidí v seznamu jeho manažera. Takže on mě nesnášel, a ještě ani neměl šanci mě poznat. To je přece stav ideál, což?

„Kaši na to. Bylo to super, ale oba máme ve městě nějakou práci. No a... nejsme tu přece naposledy, což?"

Odhrnula jsem jeho ofinu na bok, ale už mě ani nepřekvapilo, že se vrátila do původního stavu. Hrozně pěkně však jeho vlasy voněly, a když jsem je takhle pročesávala, ta vůně se vznášela ve vzduchu ještě víc.

Na všech místech, kde moje prsty dostáhly, byly už víceméně suché. To ale bylo především díky tomu krbu, ve kterém stále líně plápolal oheň.

„Pravda," přitakal, a pak se posunul víc nahoru, pokládaje svou hlavu na polštář těsně vedle mé.

Chvíli jsme se sledovali, což se v poslední době stala jeho oblíbená činnost. Náš vztah obecně je hodně o fyzickém kontaktu. Jasně, že jsme si občas řekli nějaké věci nebo se navzájem svěřili. Pak jsme taky dělali spoustu jiných věcí jako kamarádi. Avšak od té doby, co jsme si v této chatě před dvěma měsíci vyznali, co k sobě cítíme, celý ten fyzický kontakt byl ještě intenzivnější.

Připisuji to taky trochu faktu, že teď ani jeden z nás neměl výčitky z toho, co děláme. Chodili jsme spolu, byli jsme pár, a tak jsme dělali všechny ty věci, co se nám líbily.

To naše přátelství předtím pro mě sice taky mělo jisté kouzlo, ale na rovinu jsem si přiznala, že s ním spát nechci, protože to pro mě bylo až moc osobní a chtěla jsem to s někým, kdo pro mě bude více znamenat.

No a naráz se ten člověk stal právě z něj.

„Shannon," oslovil mě, stále neuhýbaje pohledem.

„Jo?" usmála jsem se.

„Můžu se tě na něco zeptat?" započal a naráz se mi zdál docela nervózní.

Začal kroužit těma svýma laníma očima všude po místnosti jen, aby se nemusel koukat na mě. Divím se však něčemu? U něj fakt ne. Doufala jsem, že po takové době, co se známe, z něj trochu té stydlivosti a nervozity opadne. Okay, trochu to teda opadlo, jinak by tu teď vedle mě neležel nahý, no v mluvení máme pořád jisté mezery.

„Tak povídej, jsem jedno ucho," nadzvedla jsem obočí a čekala, co z něj vyleze.

„Víš, když... když jsme spolu," započal, no pak se zarazil, nejspíš hledaje správné slovo.

„Jako teď..." snažila jsem se mu pomoci.

„Ne, jako, hm..." podrbal se na zátylku, což je jedna z nejvíce rozkošných věcí, kterou může udělat.

Musím se pak hodně ovládat, abych ho nezmuchlala v náručí. Přestože je to velmi těžce proveditelné, když je tak velký.

„Když spolu spíme?" svitlo mi.

A jasně, jako bych čekala něco jiného. Kvůli společnému sledování televize by asi koktat nezačal. Konverzaci o ní totiž ještě zvládáme.

„No," odkašlal si.

„Tak co?" pobídla jsem ho znovu.

„Tobě se to líbí?"

„Jasně, jinak bych s tebou spát asi nechtěla," protočila jsem očima.

Bylo mi ale jasné, že to nebyla přesně ta otázka, kterou mi chtěl položit.

„A dojdeš do... konce?" vytvořil se mu na tváři znatelný ruměnec, když to řekl.

„Jako jestli mám orgasmus? A ty to nepoznáš?" popravdě mě pobavil a přiznávám, že si ho maličko dobírám s tím, jestli to pozná nebo ne.

Sama jsem ale překvapená, že podobné téma nakousnul a bez mučení přiznávám, že bylo zvláštní o tom začít mluvit. Není sice můj první kluk, ale s těma ostatníma jsem sexuálně nežila, takže jsme o tom ani moc nemluvili. Maximálně jsme si ujasnili to, že já jsem panna, a sex ještě nechci a než jsem ho chtít začala, tak jsme se rozešli. Možná to zní, jakože to byli chudáci, když čekali a nic nedostali, no takové ty několika týdenní vztahy... to jim určitě hodně života neubylo.

„Já si nejsem jistý. Někdy si myslím, že jo, ale někdy zase ne," odpověděl zamyšleně a nevím proč, ale zdálo se mi, že ho to z nějakého důvodu trápí.

„Tak to jsi poznal dobře. Někdy ho mám a někdy ne," cvrnkla jsem ho jemně do nosu, aby konečně koukal na mě, a ne nikde jinde.

„To je ale špatně, ne?" zamrkal a nespokojeně našpulil rty.

Díky tomu přítmí v pokoji měl ty oči jako hvězdy. Od ohně se v nich odráželo světlo, no jinak bylo kolem naprosté temno.

„Já myslím, že je to v pohodě," pokrčila jsem rameny.

„Ale já myslel, že si to užíváš stejně, jako já," namítl zmateně.

„Hele," započala jsem, hledajíc taky ta správná slova.

„Já teda nejsem žádný odborník, ale u holek je to prý s vyvrcholením obecně trochu složitější. Je normální, že nemám orgasmus u klasického sexu vždy. A to, že ho nemám, ještě neznamená, že bych si to neužívala," pokrčila jsem rameny.

„Jenže ne tak, jako já,"

„No tak se neudělám vždycky, ale o tom to přece není," povzdychla jsem si.

„Ne a o čem teda?" pozdvihl obočí docela nakrknutě.

Nevím, proč se mi zdá, že ho to z nějakého neznámého důvodu začíná štvát. Proč teda něco takového vůbec započal?

„Ty přece orgasmus máš a já si rozhodně nestěžuju, tak proč to řešíš?" uhodila jsem, doufajíc, že se dočkám kloudné odpovědi na to, proč tuhle debatu vedeme.

„Ale já se cítím dotčený, že ho nemáš!" posadil se.

Aha, takže odtud vítr vane. Očividně se i u něj začíná v tomto směru projevovat mužská ješitnost a začal až moc řešit své postelové výkony.

Ne, že bych někdy předtím měla zkušenost, ale sleduju televizi.

„Kookie,"

Na té huňaté kožešině se mi leželo moc dobře na to, abych se posadila taky. Proto jsem ho jen chytila za ruku s úmyslem ho stáhnout zase zpátky.

„Ty ses o tom s někým bavil? Nebo co tě přimělo k tomu, abys to začal řešit? Jasně, že mluvit o tom můžeme, pokud tě to nějak trápí, ale nemyslím si, že by tu bylo něco, co bych pro to mohla udělat. Mám to ráda takové, jaké to je a prostě se někdy udělám a někdy ne. Rozhodně to neber tak, že děláš něco špatně,"

Vzdala jsem pokusy ho dostat zpátky na záda a nechala ho teda sedět, když se mu takhle mluvilo líp. Místo toho jsem se natáhla po dece, abych si alespoň zakryla odhalený hrudník.

„Záleží na tom, jestli jsem se o tom s někým bavil nebo ne?"

„Jasně, že ne. Je to tvoje věc. Teda... pokud nezacházíš moc do detailů, nerada bych, aby o mě pak někdo z tvých kámošů věděl úplně všechno," zasmála jsem se, ale ta představa mě trochu znepokojila.

Já se o tom s nikým nebavím, protože tu nemám žádné tak dobré přátele, a pak mi to taky přijde poměrně osobní. Tak nějak ale tuším, že kluci o podobných věcech občas prohodí řeč, takže mu to nemůžu mít za zlé. Jen to má samozřejmě nějaké hranice.

„S nikým jsem o tom nemluvil," zamumlal tiše.

„Ale něco jsem viděl," dodal, no tentokrát tak potichu, že být ještě o kousek dál a neměla bych šanci to slyšet.

„Ty ses koukal?" kousla jsem se do rtu, abych se nerozesmála.

Očividně je pro něj dost nepohodlné se o tom bavit, nechci ho přivádět do rozpaků ještě více, nebo to pak odpíská a vůbec nevyřešíme pointu toho všeho.

„No, jo... zlobíš se?" zvedl ke mně pohled.

„Ty jsi trubka," nevím, po kolikáté jsem dnes protočila oči, snad to ani nejde spočítat.

„Pokud na tom nejsi závislý, tak je to v pohodě," zazubila jsem se.

Přemluvila jsem své tělo, aby se konečně zvedlo ze země a posadila jsem se. Aniž bych na to řekla něco dalšího, z boku jsem ho objala a bradu si položila na jeho rameno.

„Tam všechno moc přikrášlují. Můžeš se tím inspirovat, ale nesmíš si myslet, že se to tak děje i ve skutečnosti," zamumlala jsem, proplétajíc naše ruce.

Nechtěla jsem, ať je tím nějak frustrovaný, když je to, dle mého názoru, zcela zbytečné. Mě se líbilo všechno, co jsme spolu dělali a kolikrát mi na mysl přišlo, že teď jsem vlastně ve fázi, kdy mi prostě stačí s ním jen být. Ty další věci jsou jen jako bonus. Jasně, že sex byl super, ale pociťovala jsem na sobě, jak moc zamilovaná jsem. Kolikrát se mi srdce rozbušilo už jen při tom, když mě vzal za ruku, anebo mě objal. I to někdy bohatě stačilo. A celá ta intimní záležitost... dělali jsme to, protože nám to přinášelo ty krásné pocity, ale taky kvůli tomu, že jsme se měli rádi. Ne?

„Trápí tě to zbytečně," šeptla jsem, a pak ho stáhla zpátky na zem, když mi to dovolil.

Nechala jsem ho, ať se ke mně přitulí stejně, jako předtím a byla ráda, že je všemu trápení konec. Aspoň doufám.

„Tak," zvedl znovu hlavu, zapíraje se svým loktem vedle mé hlavy.

„Když jsme spolu spali teď, orgasmus jsi neměla," konstatoval, na což jsem váhavě přikývla, protože to byla pravda.

„Můžu ti ho přivodit jinak?"

Bezpochyby mi málem vypadly oči z důlku, když to z něj vypadlo.

„No já... jsi si jistý, že to chceš?"

Zvolila jsem svou obvyklou taktiku, kdy se ho nejprve radši několikrát zeptám, jestli to myslí vážně. Ne-málokrát se mi stalo, že si některé věci rozmyslel, protože na něj byly moc hr. Nemám mu to za zlé, občas prostě jednáme spontánně, a pak si uvědomíme, že to nebyl až tak dobrý nápad.

Proto jsem mu chtěla dát šanci vzít svá slova zpátky.

„Já jo a ty?" vytrvale na mě hleděl a doslova mě tak uzemnil svou odhodlaností.

Ta se u něj totiž jen tak nevidí.

„Dobře,"

**

Tady je první část, tak snad vás konec nabudil, abyste se těšili na pokračování!

Užívejte si Silvestra a přeji Šťastný nový rok!

Andy