„A raz dva tři, raz dva tři..." znělo mi hlavě, mezitím, co jsem se snažila nezapomenout na ty kroky. Naštěstí pak hudba přehlušila trenéra a já byla schopná na chviličku zapomenout, že je semnou v místnosti.

Plně jsem se soustředila na všechno, co dělám, aby se mi nohy nezapletly do jeho, že mi pak ani nedošlo, jaké ticho je.

„Co je? Co jsem zase udělala blbě?" tekly mi nervy. Pustila jsem svého tanečního partnera a podívala se na Ricarda.

„Co? To si děláš srandu, že jo." Křiklnul naštvaně. Vykulila jsem oči a fakt nechápala, o co tu kráčí. Nedělám v poslední době nic jiného, než že jen trénuju na tu pitomou show. Nemám vůbec žádný čas pro sebe a do toho se ještě každý večer po tréninku cítím, jako by mi všechny části těla měly upadnout.

Utřela jsem si pot z čela a raději mlčela. Jsme sice dobří přátelé, no když nás tahle akce spojila dohromady pracovně, byla to katastrofa. Neuměli jsme se vůbec brzdit v hádkách, protože tu nepanoval žádný přirozený respekt jako jinde na pracovišti.

Naštvaně začal pochodovat tam a zase zpátky. Nechápavě jsem se podívala na Hoseoka, ale ten měl hlavu jen svěšenou a na tváři neurčitý pohled. Jasně, co bych taky od něj mohla čekat, že jo. Určitě je celý šťastný, že se do toho zapletl – teda, on je za to, na rozdíl ode mě, alespoň slušně placený.

„Spletla jsem kroky?" šeptla jsem k němu.

Zatvářil se nechápavě, ale pak zavrtěl hlavou. Ten mi toho asi moc neřekne. Vůbec se spolu totiž nebavíme. Je mi to líto, protože jsme nuceni spolu trávit opravdu hodně času. Přistihuju se přitom, že mě přitahuje ta jeho tajemná stránka. Nedá se v něm číst, nedává najevo vůbec žádné pocity a prostě si drží odstup. Možná to působí trochu arogantně, no zjišťuju, že mi to zkrátka imponuje. Můžu být pak naštvaná jedině na sebe, že mám takové myšlenky, protože já jsem asi to poslední, na co on může myslet. A nezazlívám mu to – jen spolu pracujeme.

„Alex..." upoutal na sebe Ricardo pohled nás obou.

„Hm?" zabručela jsem. Už jsem značně bez nálady. Pět hodin tady jen s malými přestávkami a na konec je to stejně blbě.

„Neděláš špatně kroky, ale celý ten postoj je blbě." Rozhodil rukama.

„Tvoje držení těla odpovídá spíš nějakému formálnímu tanci, a ne tomu, o co se tu snažíme my. Má to být vášnivé, romantické, máte vypadat jako milenci a ne dva lidi, co se ani neznají." Na to jsem nepochybně zčervenala.

„Taky že se neznáme a měnit to nehodlám." Zavrčela jsem. Odporuju sice sama sobě, no nechci dát najevo absolutně žádný zvýšený zájem. Bojím se, že by se to pak otočilo proti mně.

„To se o mě taky říct nedá." Ucedil Hoseok. Řekl to ale tak tiše, aby ho Ricardo neslyšel, takže to pak pěkně schytám jenom já. Fakt díky.

„Tak ještě jednou. Trochu se u toho uvolni a neměj výraz, jako bys chtěla utéct pokaždý, co se tě on dotkne." Přešel ke stereu.

Nahlas jsem si povzdychla a zaujala požadované držení těla. I když... to očividně bylo špatné. Ještě, než to začalo hrát, Ricardo přešel ke mně a upravil, co jsem měla blbě.

„Že já mám tohle za potřebí, fakt." Sykla jsem spíš pro sebe. Když se rozezněly první tóny, zavřela jsem na okamžik oči a snažila si představit, že teď tančím s někým jiným. Třeba mi to pomůže. Kdybychom se alespoň více znali, nebo on nevypadal tak odměřeně. Je sice pravda, že u tance se celé jeho postavení změní a s ním i výraz ve tváři. Jde vidět, že je opravdu profesionál. Vůbec mě to ale neuklidňuje – spíš naopak. Stydím se mu dívat do obličeje a do teď těžce nesu, jak intimně se u tohoto tance dva partneři dotýkají.

Fakt jsem se snažila. Na okamžik, když jsem svou nohu obmotávala kolem jeho pasu, jsem měla pocit, že můžeme vypadat opravdu důvěryhodně. Jenže on pak svůj stisk upevnil, přitiskl se víc ke mně, aby mě mohl zvednout a to už na mě bylo moc. Nebyla to jeho vina, ale moje. Nemůžu ty doteky zkrátka vystát. Přivádějí mě do rozpaků. No a to pak nemluvím o tom, když se mám já dotýkat jeho. Všechno je to jako zlý sen.

Prostě jsem od něj odstoupila a tančit přestala.

„Alex!" zakřičel Ricardo.

„Já už dneska nemůžu, jdu domů." Rozešla jsem se ke svým věcem.

„Co? Ale to nemůžeš. Vystoupení je už za dva dny, jak to asi chceš dopilovat, když se teď sebereš a odejdeš?" Divím se, že po dnešním tréninku ještě mluví. Tolik se totiž nařval.

Utřela jsem si ručníkem všechny zpocené části těla, napila se a lahev pak hodila do sportovní tašky. Mám toho plné zuby. Nerozumím, fakt nerozumím sobě, proč jsem na tohle kývla.

StarDance jsem vždycky sledovala jen v televizi. Obdivovala jsem lidi za to, že to dělali a komentovala, jaká to musí být makačka. No nikdy mě nenapadlo, že mě, podřadnou seriálovou hvězdu, přizvou do něčeho takového. Nemohla jsem to odmítnout, bylo to pro charitu, pro dobrou věc. Byla by to ostuda. Pak jsem se snažila myslet pozitivně a říkat si, že to bude třeba i legrace. Taky byla, dokud se můj minulý partner Scott nezranil a nemusel odstoupit. Myslela jsem, že tím naše dvojice skončí a my v soutěži pokračovat nebudeme, no našli mi někoho jiného.

A od doby, co je Hoseok tady, jde všechno z kopce. Nejsem schopná tančit tak, jak jsem to dělala dřív, protože ve mně vyvolává ty divné pocity a já pak ztrácím koncentraci. Jde to všechno do háje.

Bez pozdravu a bez ničeho jsem se šla převléknout do šaten. Pak jsem si sbalila svých pět šestek a namířila si to k podzemnímu parkovišti, kde taky stálo moje auto. Kabelku s taškou jsem hodila na zadní sedadlo a už chtěla nastoupit, když se na druhé straně auta někdo objevil.

„Co chceš?" obořila jsem se na něj docela hnusně. Nemohla jsem tu zlost ale dále v sobě držet. Byla jsem frustrovaná, že mi to nejde, ale přišlo mi, že mám snad nějaký blok a nevěděla jsem, jak přes něj.

„Hele klídek. Co tak zajít na drink? Očividně to potřebuješ." Opřel se o kapotu, jakoby snad byla jeho a pořád si držel ten svůj neurčitý výraz.

„Myslím, že nemám náladu vidět tvůj xicht i mimo trénink." Zavrčela jsem.

Teď jsi sama proti sobě, Alex. Přiznej to! Ne, nikdy. Rozhodně se jednou slušnou nabídkou nenechám obalamutit.

„No ták, zvu tě. Chvíli posedíme a já tě pak nechám na pokoji." Nedal se odbýt. Teda... asi bych stejně na konec svolila, takže není divu, když jsme pak seděli v mém autě a já nás vezla do baru, ke kterému mě on navigoval. Možná mi pár skleniček něčeho pomůže zapomenout na to, jak mizerně mi teď je. Utíkat před tím sice není řešení, no upustit páru občas neuškodí.

„Tu to neznám." Podotkla jsem, když jsme mířili někam do podzemí. Valila se odtamtud hlasitá hudba, a tak mě ani nepřekvapilo zjištění, že místo v baru jsme v clubu.

„Co si dáš?" zakřičel mi do ucha.

„To je fuk!" mávla jsem rukou a rozhlížela se kolem. Byl tu mumraj a na to, jak brzy večer bylo, tu bylo i dost lidí. Někteří stáli a pili, jiní tančili. Na tom fakt nebylo nic neobvyklého.

Strčil mi do ruky skleničku a pokynul. Jako na povel jsme ji do sebe oba šoupli, a já se jen zašklebila nad tím hnusem. Tohle mi fakt nejelo.

Objednal další a s tou jsme se přesídlili dozadu, kde tolik nehučela hudba.

„Co tu na to říkáš?" zeptal se.

„Je to divný." Utrousila jsem.

„Proč?" pozdvihl obočí a snad poprvé za dobu, co ho znám, se pousmál. Úplně normálně. Přišlo mi to nemožné.

„Jsem tu s tebou a to stačí." Namixovala jsem si průhledný alkohol s džusem.

Překvapeně jsem sledovala, jak se rozesmál. Upřímně. Jestli mě rozhodil jeho poloúsměv, tak pak nevím, co je tohle za stav.

„Netvař se tak, jsem taky jenom člověk, jasný?" ťuknul o mou skleničku a kopnul to do sebe.

„Někdy o tom fakt pochybuju." Odvětila jsem bez mučení.

„Nerad míchám osobní vztahy s těmi pracovními. Chci svou práci dělat dobře." Kývnul na holku, co šla kolem a požádal o další panáky. Nechtěla jsem se úplně opít a mám strach, že to se asi stane, když to budu do sebe lupat v tak krátkém intervalu. No... čert to vezmi.

„A to jde? Chci říct, tancuješ už docela dlouho a slyšela jsem, že jsi vyhrál se svou partnerkou i velké soutěže. Taky se přiznávám, že jsem viděla jedno video, kde jste tančili to, co máme tančit my dva. Vypadalo to, že máte fakt chemii. To jde? Vypadat takhle a vůbec se neznat?" rozmluvila jsem se. Fakt mi to leželo v žaludku. To jsou všechny tak dobré, že dokážou předstírat něco takového? V tom videu vypadal, jako by ji chtěl pomilovat na místě a ona? Takhle se já v životě tvářit nebudu.

„Hm." Zamračil se. Asi jsem se trefila na špatné místo, podle jeho výrazu. Úsměv byl ta-tam.

Raději jsem do sebe znovu vyvrátila obsah skleničky a poděkovala, když holka – číšnice, přinesla další.

„Ona je ten důvod."

Na to jsem se nechápavě zamračila. Ona je důvod čeho?

„Byli jsme partneři opravdu dlouho a... když s někým jednou tančíš, většinou to i dopadne tak, že s ním chodíš. Je těžké si udržet nějakou úroveň při něčem takovém. Musela mi věřit a já jí, jinak bychom podobných věcí nikdy nedosáhli." Prstem obtahoval skleničku pořád dokola.

„Takže to bylo opravdové?"

Jen pokýval hlavou, ale jinak neodpověděl.

„Pro mě jo, ale jakmile jsme uspěli na mistrovství, dozvěděl jsem se, že to všechno byla jen lež." Zavrtěl hlavou, a pak do sebe znovu kopnul alkohol.

Neptala jsem se na nic víc. Není povinný mi to říkat, i když jsem byla ráda i za to málo, co prozradil. Jsem alespoň schopná chápat, proč se chová takhle.

„Odešla za jinou nabídkou a mně došlo, že to s námi nikdy nemyslela vážně. Chtěla se jen dostat na vrchol." Odsunul ji pak od sebe.

„To je mi líto." Nevěděla jsem, co víc na to říct. Každý si zažíváme svoje. Já to s partnery taky neměla jednoduché a je to už nějakou dobu, co jsem radši sama. Po minulém, vcelku bolestivém rozchodu jsem se zařekla, že je třeba nechat věci plynou. A líp bez mužů.

„Proto jsem vzal tenhle job. Řekl jsem si, že se tu věci tak hrotit nebudou." Uchichtnul se a já spolu s ním. To jsem si taky myslela do doby, než jsem viděla ostatní páry. Věnovali tomu opravdu hodně. Nechtěla jsem vypadat jako hvězda, co to má všechno na háku. Se Scottem jsem měla pocit, že mám postup zaslouženě. Teď... divím se, že jsme ještě v soutěži po tom, co jsme s Hoseokem předvedli.

„Já to nemohla odmítnout, je to pro charitu." Pokrčila jsem rameny a tentokrát objednala další panáky. Tělo se mi pomalu začínalo uvolňovat a stejně tak přestával pracovat mozek. Vypnout a jen se bavit, to je to, co právě potřebuju.

„Promiň, že jsem na tebe tak otravný. Nebylo to nic osobního." Řekl na jednou po chvíli, co jsme oba mlčeli.

Mávla jsem rukou a nic neříkala. Už je to stejně jedno. Po tomhle kole vypadnu a my už se nemusíme vidět. Možná je to i dobře.

„Měli bychom ale pořešit sobotní večer." Nakousnul.

„Fakt se o tom chceš bavit? Tobě je to stejně jedno." Zabručela jsem.

„Není, je taky moje vizitka to, jak to zatancuješ. Jsem docela překvapený, jak sis do teď vedla. Učíš se rychle." Zdá se mi to, nebo to znělo jako pochvala?

„Stejně v sobotu vypadneme, nemá smysl to řešit." Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla by to ani ostuda, dostali jsme se docela daleko, jen co je pravda. Vlastně můžu být ráda i za tohle.

„Alex." Zamračil se, což jsem mu opětovala.

Vodka mi v hlavě udělala pěkný guláš. Jazyk se mi rozplétal a já měla v tu chvíli opravdu chuť mu vyčíst všechno co mi vadí a proč jsem z toho tak frustrovaná. No a můj mozek, který už racionálně po několika skleničkách v tak krátkém čase, taky racionálně nepřemýšlel, napadlo to nejlepší a nejjednoduší – prostě mu to teď vyčíst.

„Divným způsobem mě přitahuje, jak se chováš. No taky mi to dost stěžuje celý ten fakt s tančením. Jsem nervózní, když mě držíš, nedělá mi dobře, když se mě dotýkáš tam, kde se mě dotýkali jenom mí kluci – a nemusíš říkat, že je to v rámci choreografie, protože je mi to úplně jedno – je to všechno moc intimní a já nejsem schopná to strávit."

Bylo ticho.

Když jsem zvedla hlavu, díval se na mě. Nemohla jsem ten pohled identifikovat, takže netuším, co se mu aktuálně honí v hlavě.

„Nevěříš mi." Konstatoval.

„A proč bych taky měla, když se chováš, jak studený čumák?" křikla jsem rozhořčeně.

„Dobře teda." Kývnul klidně hlavou a vyrval mi skleničku z ruky.

Nechápavě jsem se na něj podívala, když se postavil a natáhl ke mně ruku.

„Zatančíš si semnou?" usmál se.

„Děláš si prdel? Právě jsem ti řekla, jak mě vlastně irituje jakýkoli kontakt s tebou a ty mě vyzveš k tanci?" vykulila jsem oči. On se mi snad zdá.

Nic neřekl, chytil mě za ruku a vytáhl taky do stoje.

Taneční parket do té doby vcelku zhoustl, což nás donutilo se natlačit k sobě. Byli bychom se totiž úplně ztratili tomu druhému z dohledu.

Cítila jsem se divně první dvě minuty. Pak – hlasitá hudba, horko a spousta alkoholu k tomu zapříčinily, že jsem začala tancovat bez dalšího přemýšlení. Žádné předepsané kroky, žádné držení těla. Nikde žádná pravidla.

Nevadilo mi jako jindy, když se mě dotýkal. Naopak, líbilo se mi to a tentokrát jsem se neostýchala ani já. Nikdo si nás nevšímal a ani nás nekontroloval. Netajila jsem se tím, že se mi to líbí. Po tom, co jsem mu řekla už asi nemám co ztratit.

Ztrácela jsem se v hudbě a našich pohybech, nevěděla jsem, kde začínám a končím. Vůbec mě to ale netrápilo.

**

Do očí mi udeřilo silné světlo. Zaklela jsem proto a přetočila se na opačnou stranu.

Hlava mě bolela jako střep. Většinou kocovinu po akci nemívám, no když jsem už přestala počítat, kolik panáků jsem do sebe hodila, tak se není čemu divit.

Nahlas jsem si povzdychla, a pak otevřela oči. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostala domů, teda... kde to do háje jsem?

Prudce jsem se posadila na posteli a ucítila silné škubnutí v hlavě. Nejradši bych si ji teď odřezala, jak moc mě bolela.

„Už jsi vzhůru?" vešel do místnosti člověk, kterého bych tu vůbec nečekala. Teda, byl by ten poslední, kterého bych tu čekala. Pravděpodobnější by byl Mark, se kterým jsem se před půl rokem ošklivě rozešla.

„Chm... co tu dělám?" snažila jsem se nepanikařit. Prohrábla jsem si vlasy a odsunula je dozadu. Jakmile se střetly s mými zády, došla mi jedna podstatná informace. Kde je moje oblečení?

„Vzbudila si se?" uchichtl se.

„To není vtipný." Vyjela jsem, ještě zmatenější.

„Ty si na nic nepamatuješ?" posadil se. Byl oblečený očividně do domácího oblečení a když jsem pohledem mrskla k budíku, který byl na nočním stolku, došlo mi i proč. Bylo pomalu poledne.

„Řekni mi, že se nestalo, co si myslím." Nejistě jsem si utáhla peřinu kolem prsou. Nebylo mi příjemné, že si mě tak okatě prohlíží.

„Proč, bylo by to špatně?" pozdvihl obočí.

„Jo, včera jsi mi tvrdil, že nepleteš pracovní vztahy se soukromím a teď mi tu nepřímo naznačuješ, že jsme spolu spali a je to úplně v pořádku?" vykulila jsem oči.

„Ty jsi vážně trubka." Zavrtěl hlavou a zcela šokovanou mě povalil do peřin.

„Ty přece nejsi profesionální tanečnice." Pohladil mě po tváři. Naběhla mi husí kůže všude po těle.

„Ne, ale myslela jsem, že mě takhle rád nemáš, celou dobu ses tak choval." Namítla jsem slabě.

„V noci jsem ti to, myslím, dost jasně vymluvil, ale jestli chceš, udělám to znovu." Zatvářil se šibalsky, a pak mě začal líbat na uchu. Je to moje slabé místo, a tak není divu, že všechny protesty, které jsem do té doby měla na jazyku, se hodně rychle vypařily.

**

„Alex Westfik a její profesionální tanečník Jung Hoseok, prosím, přivítejte je na pódiu." Ozvalo se z reproduktoru.

Oba jsme stáli na jedné straně pódia a propalovali se pohledem. Už jsem neměla strach, těšila jsem se. Těšila jsem se, až spolu budeme tančit, až uděláme divákům show a uvedeme je v pocit, že jsme milenci, zamilovaní do druhého a svou vášeň vyjadřujeme ve svých pohybech.

Až na jedno...

...my jimi opravdu byli.

Včera jsem sledovala záznam ze StarDance a vzniklo z toho tohle :D