Severus se konečně zbavil posledních studentů a vydal se do svých komnat. Těšil se na chvíli ticha než se vydá na večeři a bude opět poslouchat otravné štěbetání ještě otravnějších studentů. Těsně před vstupem do komnat si uvědomil, že ve svém bytě momentálně není sám. Je tam Potter. Potter, kolem kterého bylo více a více záhad, které Severuse lákaly k odhalení. Obzvláště Potterův zajímavý vztah s ředitelem školy.

Vstoupil do bytu a rozhlédl se. Jak se zdálo, Potter se opravdu zdržoval ve svém pokoji a na nic nesahal. Když se však zadíval na dveře do pokoje pro hosty, všiml jsi, že jsou  pootevřené. Vykročil směrem k pracovně, ale pak se otočil a zamířil právě ke dveřím do Potterova pokoje. Svou zvědavost si obhajoval tím, že jen zkontroluje, zda je Potter v pořádku.

Tiše dveře otevřel. V místnosti bylo chladno a jediné světlo, které matně ozařovalo pokoj, byla lampa na psacím stole. Severusovi se naskytl zajímavý pohled na spícího Pottera s hlavou položenou na pergamenu. Udělal  další krok a jeho plášť sotva slyšitelně zašustil. I tento zvuk stačil k tomu, aby mladík vyskočil na nohy a mířil na profesora lektvarů svou hůlkou. Kolem Severuse v ten okamžik prolétla natolik silná magie, jakou by od mladíka jako je Potter neočekával.

,,Skloňte tu hůlku Pottere. Mohl byste si ublížit.“

I přes vážnost situace si Snape nedokázal odpustit malé rýpnutí. Harry však hůlku nesklonil ani o centimetr a podezřívavě si Snapea měřil pohledem.

,,Jaké lektvary jsme probírali na mém doučování?“

Přestože Snape okamžitě pochopil Harryho pohnutky, byl jeho chováním na malý okamžik zaskočen. Kdy se z toho arogantního fracka stal rozumně myslící kluk?

,,Možná kdybychom probírali lektvary, mělo by to alespoň nějaký výsledek. Pro mou smůlu jsem se vás snažil naučit nitrobranu což byl pouze ztracený čas.“

Harry konečně sklonil hůlku a zastrčil si ji zpět do rukávu. Severus si všiml, že má i druhou hůlku za pasem. Přidal si to na seznam záhad Harryho Pottera.

,,Co to mělo znamenat, Pottere?“

,,Omlouvám se pane. Bohužel nemohu důvěřovat nikomu, kdo se ke mě přiblíží.“

Potter se tvářil, jako kdyby denně proti někomu zvedal hůlku a ptal se ho na ověřující otázky.

,,Chtěl jste něco, pane?“

Snape nasadil nečitelný výraz a odpověděl svým typickým sarkasmem.

,,Domnívám se, že není nic co byste pro mě mohl udělat. Ocením však, když si budete zavírat dveře!“

Rázným krokem odešel z Potterova pokoje a cestou do pracovny uvažoval, kde se v tak mladém hochovi vzalo takové množství magie.

Harry se úlevně posadil na židli a složil hlavu do dlaní. Zřejmě už opravdu trpí paranoiou a vidí nebezpečí na každém kroku. Pravda Snape není zrovna mírumilovný člověk, ale jak se zdá neměl v brzké době v plánu Harryho zabít. Zvedl hlavu a podíval se na pojednání do přeměňování u kterého usnul. Hermiona by ho pochválila, kdyby viděla, že si poctivě dělá úkoly. Povzdechl si a pustil se do vypracování eseje s vědomím, že večer si už žádné úkoly neudělá.