„Proč mě tedy nezabiješ? Získal by jsi zpět svou magii a zbavil se překážky na cestě za mocí. Proč bych měl zabít já tebe, Tome?“

„Bylo by to přímo pohádkově krásné, že ano. Mocný Lord Voldemort, který zabil slavného chlapce Harryho Pottera! Ano, ano, přesně v to jsem doufal. Ale opět jsem se v mnoha věcech zmýlil, což je pro mne neodpustitelné. Nejen to, že jsi dědicem zakladatelů, ale také mé magické jádro, které je v tobě uložené mi brání tě zabít, aniž bych zabil sám sebe. Tvá magie i duše je příliš čistá, aby jí dokázala má vlastní temná magie překonat. A ač to i mě zní naprosto směšně, je mi milejší, když mou magii získáš ty, než aby se rozdělila mezi Smrtijedy.“

„Co když nechci?“

„Co přesně nechceš, Harry?“

„Nechci ani magii zakladatelů, ani tvou. A nechci být vrah.“

„Už chápu, proč tě Brumbál má tolik rád. Jsi natolik neposkvrněný, že nedokážeš zabít ani když víš, že je to nutné. To věci trochu komplikuje. Pak tedy budeme muset bojovat.“

Mladík přikývl, sáhl do kapsy a hodil Voldemortovi zpět jeho hůlku.

Severus, přestože věděl, že je dávno po všem a Harry přežil, měl nutkání se k mladíkovi vrhnout a zabránit mu v jeho bláznivém chování. Brumbálova ruka ho včas zastavila.

„Uklidni se, chlapče.“

Barevné paprsky létaly sálem a rozbíjely stěny, podlahu i nábytek. Harry i oba návštěvníci jeho vzpomínky si všímali změny ve Voldemortově tváři. Zdálo se, že po každé kletbě stárne víc a víc, zato Harryho magie naopak sílila. Pak přišel konečný okamžik.

„Expeliarmus!“

„Avada Kedavra!“

Proud zeleného a červeného světla se spojil, aby vzápětí vznikla dlouhá zlata linka spojující jejich hůlky. Harry očekával, že se bude dít totéž co na hřbitově, ale linka se naráz přerušila a Voldemort klopýtl a klesl k zemi.

Harry bez rozmyslu sklonil hůlku a přikročil ke svému nepříteli.

Voldemortovi zbývalo posledních pár vteřin života. Mladík k němu přiklekl a zahleděl se do rudých očí, které postrádaly svůj obvyklý lesk.

„Řekni Claire, že udělala dobrou věc. Jsem na ní hrdý. A užij svou novou sílu...“

Více už neřekl. Jeho srdce dotlouklo a rudé oči navždy pohasly.

Vzpomínka se naplnila mlhou a Harry se s křikem zhroutil tisknouce si hořící jizvu.

Profesor lektvarů i ředitel školy se vrátili zpět do pracovny a pohled jim sklouzl na spícího mladíka v křesle i krbu, na jehož kolenou klidně spočíval Fawkes.

„Tohle jsem opravdu nečekal.“

„Já také ne, Severusi. Jak se však zdá, i Tom našel na sklonku života tu správnou cestu.“

„Myslíte, že je to pravda? To, co Pán zla Harrymu vyprávěl?“

„Domnívám se, že ano. Reakce hradu i tvé Znamení zla tomu nasvědčuje.“

Zatímco tiše mluvili, usadili se ke stolu a ředitelé i ředitelky z obrazů je se zaujetím poslouchali.

„Neuvěřitelné.“

„To ano, ale zjevně skutečné.“

„Kdo vlastně teď Harry je?“

„Ale no ták, už zase? Jsem Harry James Potter, student Školy čar a kouzel v Bradavicích, drzý nebelvír, který zásadně porušuje školní řád, neumí uvařit ani základní lektvary a pořád se zamotává do problémů.“

Harry ani neotevřel oči, ale poznal, že na něj oba muži zírají.

„Ale tvá nová síla-“

„Žádná síla nezmění to, kdo jsem, Severusi. Jako řádný student si dodělám školu a pak se rozmyslím co budu dělat dál. Pokud někdy tuhle magii použiju, tak jen na pomáhání ostatním. Nikdy jsem netoužil po moci jako Voldemort. Chci konečně žít normální život, to je vše.“

Severus se nadechoval k nějakým dalším otázkám, ale Brumbál ho zarazil.

„Nic jiného bych ani od tebe neočekával chlapče. Věřím, že najdeš způsob jak svou mocnou magii využít ve prospěch ostatních, tak jako jsem si zcela jist, že během příštího roku, kdy si doděláš sedmý ročník, zjistíš, jakou profesí se chceš živit.“

Harry mohutně zazíval a protáhl se.
„To zní jako skvělý plán, Albusi, ale teď bych rád šel do svého pokoje. Teda pokud jsi mě už nevystěhoval, Severusi. To by mě asi trochu naštvalo.“

Harry se na profesora lektvarů pobaveně podíval a s úsměvem sledoval, jak se mění jeho výraz z překvapeného na vzteklý.

„Jak vidím, tvá drzost je zpět, Pottere!“

„Čekal jsi něco jiného, Snape?“

Brumbálovi zacukaly koutky a v očích mu hrály pobavené jiskřičky.

„Domnívám se, že tvůj pokoj zůstal nedotčen, Harry. Profesor Snape byl tak laskav a udržel ho ve stejném stavu v jakém byl před tvým odchodem.“

Harry se na oba muže zazubil a zmizel. Doslova.

„Zabiju ho. Určitě Pottera jednou zabiju.“