Nejen Harry, ale i Severus s Brumbálem se tvářili, jako kdyby do nich uhodilo.

„To je kravina.“

„Ale není. Všechno začalo ještě v době, kdy Salazar vycházel dobře s ostatními zakladateli Bradavic a s Godricem obzvláště. Měli takový svůj sen vytvořit dokonalého nástupce obou mužů. Po dlouhých letech se jim to podařilo. Do novorozence, kterého jeho matka odložila vložili rovným dílem svou moc. Dítě bylo napůl Nebelvírem a napůl Zmijozelem. Když to však zjistila Helga s Rowenou, chtěly, aby se dítěte zbavili. Domnívaly se, že takový člověk by přinesl lidstvu zkázu. Oba muži se však svého úspěchu nehodlali vzdát a dítě svěřili do kláštera, kde vyrůstalo bez znalosti kouzel. Po letech nastaly neshody o kterých se učí v Bradavicích a Zmijozel odešel z hradu. Z dítěte byl již dospělý muž a zřejmě byl velmi překvapen, když ho navštívil kouzelník, který tvrdil, že on sám mu dal polovinu moci. Těžko říct, jak jejich setkání dopadlo, protože doba nebyla kouzlům nakloněna.“

Harry hltal každé jeho slovo a zcela zapomněl na svůj úkol zabít muže, který mu nyní vypráví naprosto neznámou část dějin.

„Po dlouhé době se objevil svitek, který sepsal Zmijozel společně s Nebelvírem. Nebudu tě zdržovat citací celého spisu, důležitá je ta část, ve které vysvětlují, že jimi stvořené dítě bude moc předávat dál, ale není zcela jisté jak často se tato moc projeví. Také tam byla část o spojení dospělého dítěte s jiným kouzelníkem, které je možné pouze s právoplatným dědicem Zmijozela nebo Nebelvíra.“

„Slyšel jste někdy něco takového řediteli?“

„Ano, slyšel. Ovšem podle deníku Roweny z Havraspáru mělo být dítě usmrceno.“

„Aha.“

„Tohle byla část, která mě zajímala nejvíce. Já jako Zmijozelův dědic a dědic obou zakladatelů! Jednalo by se o největší moc světa! Jenomže, ač to na konci svého života velmi nerad přiznávám, i já dělám chyby a neuvážené kroky. První chybou byli Smrtijedi. Znamení zla je bezpochyby geniální, ovšem vysává mou magii. Pokud by mě zabil běžný  kouzelník, má magie by se rozdělila právě mezi Smrtijedy. A musíš uznat, že to by bylo nepřípustné. Další a to ještě větší chybou byla víra ve spolupráci s dědicem Godrica a Salazara. Neuvědomil jsem si, že takový dědic je mnohem silnější než já a co víc, nemusí se mnou chtít spolupracovat. A tím se dostáváme k  tobě.“

„Ke mě? Co s tímhle mám společného já? Jsou to jen dějiny a ještě kdoví jaké!“

Voldemort nesouhlasně mlaskl.

„Ty mě vůbec neposloucháš! Už jsem přece řekl, že ty jsi dědicem Zmijozela a Nebelvíra.“

„A já ti říkám, že to je blbost!“

„Dlouho jsem zkoumal celou linii dědice. Věděl jsem, že další by se měl objevit v některé z rodin Potterových. Proto, když se objevila věštba a bylo na výběr z Potterových nebo Longbottomových, byla má volba jasná. V té době jsem už věděl, že spojení dědiců není tak jednoduché, jak se původně zdálo, takže nezbývalo nic jiného než tě zabít. Jak víme, nezemřel jsi a díky mé dceři jsi získal sílu navíc, která tě ve spojitosti s magii Salazara Zmijozela dělala neskonale mocným. Když jsem právě díky tvé krvi nabyl zpět své tělo, pocítil jsem moc, kterou vládneš. Už na tom hřbitově jsem věděl, že jsem prohrál. Chtěl jsem tě mít na své straně, ale tvá magie je příliš čistá a nevinná.“

„Tak proč jsi se dál snažil ovládnout svět?Zabíjel a mučil nevinné?“

„Můj konec se nenávratně blížil. Ty jsi byl každým dnem silnější a já naopak slábl. Chtěl jsem, aby na mě svět nezapomenul. A také jsem tě musel vylákat. Těžko bys přišel, kdybych tě požádal o rozhovor.“

Voldemort se posměšně ušklíbl a konečně se postavil a vyšel zpoza stolu.

„Jakmile mě zabiješ, veškerá má magie včetně nadvlády nad Znameními zla přejde na tebe. Rovněž se probudí tvá plná síla dědictví obou zakladatelů Bradavic.“

K překvapení všech Harry sklonil svou hůlku.