Měl by se uklidnit! Věděl to. Nebyl hlupák, aby si nebyl vědom rizik. Jenom to, že dokáže držet své emoce pod pokličkou ho zatím chrání od katastrofy v podobě návštěvy Voldemorta. Ale jak má být ksakru v klidu, když zemřel člověk? A ne ledajaký člověk, ale Smrtijed, kterého měli na seznamu. Měli ho navštívit, aby mu pomohli s ochranou, ale Harryho bezpečí je přece důležitější! A teď je ten muž mrtvý! 

Když Harry vcházel do učebny lektvarů byl rozzuřený. Při představě dvou hodin se Snapem mu bylo ještě hůře. Jen silou vůle se pokusil uklidnit a vnímat jaký lektvar pokazí dnes. Když však Snape zadal Morrisův dryák, měl chuť se rozesmát. Jestli existoval nějaký lektvar, který byl schopen připravit, aniž by ho pokazil, byl to právě tenhle. Na svých cestách s Brumbálem ho použili nejednou a díky tomu byl nucen si o něm něco zjistit. K tomu mu zase dopomohla učebnice lektvarů, do které princ dopsal spoustu poznámek. 

Zabral se do práce natolik, že málem dostal infarkt, když za ním Snape promluvil.

,,Pottere, k čemu slouží Morrisův dryák? “

,,Má uklidňující a někdy i halucinační účinky. Nejčastěji se používá v léčitelství. “

Snape vypadal, že by ho nejraději proklel za správnou odpověď a se zuřivým výrazem odešel zpět ke katedře. Harry měl rázem naprosto výbornou náladu. Zato Ron vedle něj se tvářil naštvaně. 

,,Taky jsi mi mohl poradit! “

Harry se na chvíli zastyděl, ale pak si vzpomněl na předešlý den. 

,,Po včerejšku jsem si nebyl jistý, jestli o něco takového vůbec stojíš. “

Ron se tvářil ještě mrzutěji. Harryho ho to mrzelo, obzvláště po tolika letech přátelství, ale nemohl si to připouštět. Bohužel teď měl jiné a rozhodně důležitější úkoly na práci než si usmiřovat svého kamaráda. Nehledě na to, že předpokládal, že to Rona brzy přejde a vše bude jako dřív. 

Hodina se konečně přiblížila ke konci a Harry svůj dryák nalil do flakónu. Snad poprvé šel svou práci odevzdat se spokojeným pocitem a úsměvem na tváři. Zatímco uklízel přísady a myl kotlík, třída se vyprázdnila. Jakmile si toho všiml, urychleně naházel knihy do brašny a chtěl učebnu opustit. Zase tak spokojený, aby se Snapem trávil čas navíc, nebyl. 

,,Pottere! “

Kdyby se Snape v tuto chvíli podíval Harrymu do hlavy, zřejmě by nevycházel z údivu, jakými tituly ho nazývá. Opatrně se otočil a zahleděl se na svého profesora. 

,,Ano, pane? “

Dřív než Snape promluvil, mávl hůlkou ke dveřím které se s hlasitým třísknutím zavřely. 

,,Jelikož jste ve sklepení kvůli své bezpečnosti a pan ředitel se domnívá, že na to dohlédnu, bylo by více než vhodné, abyste se mi ráno a večer hlásil. Ne, že bych zrovna toužil vidět vás i jindy než ve vyučování, ale zajisté i vy musíte uznat, že vás život je bohužel přednější. Proto než půjdete na snídani a než půjdete spát mi oznámíte, že jste ve sklepení. Většinou jsem v pracovně. Rozumíte? “

 ,Ano, pane. “

Ať se to Harrymu líbilo nebo ne, momentálně by odsouhlasil cokoliv jen aby se dostal pryč od Snapea. 

,,Jděte! “

Rychlým krokem přešel ke dveřím a otevřel je. Než úplně zmizel zaslechl poslední Snapeovu větu mířenou na jeho osobu. 

,,Mimochodem, nad očekávání, Pottere. “

,,Díky, pane. “

Pak už definitivně odešel a úsměv se mu vrátil na tvář. Dostal nad očekávání z lektvarů. To se mu ještě nikdy nestalo a pochyboval, že to ještě někdy zažije. Až před Velkou síní se donutil neusmívat. Asi by nikdo nepochopil, že z hodiny lektvarů přišel zrovna Harry Potter s úsměvem.