V ředitelně vládla ponurá nálada. Blížící se nebezpečí nedávalo mnoho důvodů k veselí.

„V souvislosti s vážností situace jsem dnes odeslal sovy rodičům, aby zítra očekávali příjezd svých dětí. Jak se zdá, někteří studenti se domnívají, že by mohli být v bitvě prospěšní a odmítají hrad opustit. Zejména ti, kteří se účastnili tréninků Brumbálovy armády.“

Harry se nepříjemně ošil a snažil se splynout se židlí a stát se tak neviditelným. Byl na své studenty pyšný, ale očekával nesouhlas ze strany ředitele školy.

„Chtěl bych tě požádat Harry, aby sis s nimi promluvil. Nemohu je nutit, aby opustili školu, ale měli by vědět co je čeká. Pokud i nadále budou chtít ve škole zůstat, budeš jim muset vysvětlit, že musí bezpodmínečně poslouchat profesory.“

„Neodejdou, Albusi. Něco takového neudělá ani jeden ze členů armády.“

„Každopádně s nimi promluv.“

„Dobře.“

„Dnes na schůzi řádu všechny členy obeznámím se situací a vymyslíme plán obrany. Velká část členů bude muset pomoci Bradavice ochránit.“

Severus se konečně rozhodl zapojit do rozhovoru. Harry však nečekal, že by kdy od profesora lektvarů slyšel slůvko zastání či dokonce chvály.

„Pane řediteli, včera jsem si poslechl Harryho plán a ač to nerad přiznávám, je dobrý. Mohli-“

„Věřím, že je dobrý, Severusi. Už jen to, že ty sám jsi ho neodsoudil je známkou kvality plánu. Ovšem stojím si za svým, Harry se nezúčastní žádné z částí této bitvy.“

„Máte v plánu ho snad ukrýt?“

Harrymu přišlo divné, když muži mluvili o něm, jako kdyby tam nebyl.

„Přesně tak, Severusi. A ty dohlédneš na to, aby se nehnul z místa.“

„Ale-“

„Nehodlám o tom s vámi diskutovat. Nyní jsme si řekli vše, co je potřeba. Musím ještě na ministerstvo, takže to ukončíme.“

Severus se celkem naštvaně postavil a tázavým pohledem se podíval na Harryho, který stále seděl.

„Můžu s tebou ještě mluvit? Jen krátce.“

„Opravdu jen krátce, Harry.“

Mladík se otočil na překvapeného profesora lektvarů.

„Za chvíli přijdu, Severusi.“

Snape přikývl, ale nelíbilo se mu, že mladík opět má nějaké tajnosti, které bude s ředitelem probírat. Nemohl mu však v ničem bránit.

Vstoupil do zelených plamenů s malou nadějí, že mu Harry řekne o čem s Brumbálem mluvil.

„Tak o co jde, Harry?“

„To mi řekni ty. A vynech řeči o tom, jak mě nechceš obětovat, protože oba víme, že tohle není ten pravý důvod. Moc dobře víš, že to je jedinečná šance na zničení Voldemorta.“

„Toho jsem si dobře vědom, ale nedovolím ti to. Pokud Voldemort slábne, může se mu postavit kdokoliv jiný a nemusíme přitom riskovat tvůj život.“

„Albusi, tohle není odpověď. Nedělej ze mě debila a řekni mi, co se děje.“

Albus Brumbál se na mladíka zadíval skrze své půlměsícové brýle a povzdechl si. Celému tomuhle tématu se snažil vyhnout, bohužel Harry je příliš tvrdohlavý.

Severus opravoval eseje ve své pracovně, ale nedokázal se plně soustředit. Harry se nevracel a v muži hlodal červíček pochybností. Mělo se jednat o krátký rozhovor a mladík je už přes hodinu pryč. Co může s ředitelem probírat?

Když si už potřetí četl jednu a tu samou větu a vůbec mu nedávala smysl, odložil brk a rozhodl se uvařit si kávu. Ve stejnou chvíli zahučel krb a Harry konečně dorazil.

„Promiň to zdržení, chvíli jsem zůstal v Komnatě nejvyšší potřeby, abych odeslal zprávu členům armády.“

„Rozumím. Zjistil jsi od ředitele, co jsi potřeboval?“

„Ne. Víceméně jsem si vyslechl přednášku na téma mé bezpečnosti. Jsem přece příliš mladý na to, abych riskoval život, bla bla bla. Řekl bych, že to byl ztracený čas.“

Mladík se tvářil natolik kysele, že Severus neměl pochyb o pravdivosti jeho slov.

„A co tedy chceš dělat?“

Harry si stoupl vedle Severuse a začal připravovat kávu po svém. Starší muž fascinovaně sledoval mladíkovy bezchybné a jisté pohyby.

„To mi řekni ty, Severusi. Pokud se nepletu, budeš si opět hrát na mojí chůvu.“

Severus odtrhl pohled od svého přítele, opřel se o kuchyňskou linku a založil si ruce na prsou.

„Vymyslíme plán, jak uskutečnit ten tvůj, aniž by to ředitel věděl.“