Severus vystoupil z krbu v Harryho pokoji a spatřil mladíka jak sedí na posteli se sklopenou hlavou. Najednou nevěděl, co by měl říct.

„Promiň, choval jsem se jako debil.“

Harry to vyřešil za něj, ale ani on přece nebyl naprosto bez viny.

„Taky jsem nemusel hned vyletět.“

„Stejně jsi měl pravdu. Jak je vidět jsem veliký problém.“

„Tak to přece není.“

„Ale je. Evidentně jsem nespolehlivý problém. Vždyť si Albus raději ani nevyslechl můj plán.“

Severus se konečně pohl a posadil se vedle hocha.

„Řekneš mi, co se stalo? Přišel jsem až když jste se hádali.“

Harry tichým hlasem Severusovi přetlumočil, co se dozvěděl na schůzi i co zjistil o Nicolasovi. Severus ho nepřerušoval, jen tiše poslouchal a snažil se nedat najevo, jak ho Harryho informace rozrušily.

Když Harry skončil, profesor byl zamyšlen. Možná se zrovna rozhodl udělat osudovou chybu nebo právě naopak, to však zatím nevěděl.

„A tvůj plán?“

Harry na staršího muže překvapeně zamrkal a nezmohl se na normální odpověď.

„Cože?“

„Chci slyšet tvůj plán.“

„Jsi si jistý? Asi se ti nebude zrovna dvakrát líbit.“

„S tím už tak nějak u tebe počítám.“

Harry se nadechl a spustil. Měl téměř perfektní představu, co a jak by chtěl udělat.

„Nejprve bych se chtěl setkat s Nicolasem. Pokud opravdu není na Voldemortově straně a je v jeho řadách z donucení, nemůžeme ho nechat napospas osudu. Samozřejmě bych se pojistil nejen neviditelným pláštěm, ale i dostatkem značek na rychle přemístění. Jestli je na naší straně, tak ve chvíli, kdy by se s ostatními Smrtijedy přiblížil k Bradavicím bych ho musel dostat k jeho matce.“

Harry se odmlčel a zkoumal Severusovu reakci. Jak se zdálo profesor probíral všechny možnosti.

„Tahle část je logická a pokud by jsi měl všechny kroky pečlivě naplánované tak, jako s Dudleym, nevidím důvod proč by to nemělo vyjít.“

Harryho obličej se rozzářil radostí a když pokračoval, bylo na něm vidět mnohem více nadšení, než když předtím svůj plán začínal líčit.

„Částí své magie bych posílil bradavický štít a kolem něj vztyčil opačnou bariéru než je na tréninkovém místě. Smrtijedi by mohli dovnitř, ale nedostali by se pryč. Jejich hlavním cílem jsem já. Mají mě zabít, abych nestál Voldemortovi v cestě. Podle všeho si je vědom své přílišné slabosti. Proto by bylo důležité, aby mě viděli, nejlépe v první řadě.“

„Proč mám pocit, že se blíží ta část, která se mi nebude líbit.“

„Voldemort zůstane v sídle jen se čtyřmi Smrtijedy. A ti tam zůstanou především, aby hlídali zajatce. Je si jist, že by se nikdo do sídla nedostal a pevně věří tomu, že já se nehnu z Bradavic, protože budu bojovat. Já bych se ovšem mohl přesunout přímo do sídla. S neviditelným pláštěm bych mohl zneškodnit ty čtyři Smrtijedy a pak se postavit přímo Voldemortovi. Jsem si jist, že by se snažil povolat další svoje služebníky a proto ta bariéra kolem Bradavic.“

„Jak vysoké jsou tvé šance?“

„Podle informaci od Claire, které jsme si ověřili, vysoké. Ve chvíli, kdy jsem fyzicky u Voldemorta, jeho magie se ještě rychleji přesouvá ke mě. Teoreticky, kdybych u něj dokázal být dostatečně dlouho skryt pod pláštěm, stal by se z něj podprůměrný kouzelník, zatímco já bych měl veškerou jeho sílu. A abych pomohl i v Bradavicích, mohl bych bariéru upravit tak, aby Smrtijedy, kteří se budou chtít přemístit, zneškodnila.“

Severus mlčel. Je to tady. Harry měl pravdu, tohle byla jedinečná příležitost, ale už jen představa, že by se mladíkovi mělo něco stát ho naprosto ochromila. Jenže pokud válka neskončí, bude neustále žít ve strachu. On i Harry.

„Pomůžu ti, jak jen to bude možné.“

Harry několikrát otevřel a zase zavřel pusu, protože slova prostě nepřicházela. Nakonec se jen vrhl Severusovi kolem krku a pevně ho objal, zatímco jen tiše opakoval slova díků.