„Udělala jste vlastně totéž, co mí rodiče. Za každou cenu jste chtěla ochránit svou rodinu.“

Claire se překvapeně podívala na unaveně vyhlížejícího mladíka, který konečně promluvil.

„Možná bych vás měl nenávidět, mít vztek nebo vydat vás i vašeho muže Voldemortovi, ale nejde to. Nějakým zvláštním způsobem vám rozumím. Skrýt se před Voldemortem a jeho nohsledy jako mudla je zřejmě nemožné. Vlastně si myslím, že byste se nedostala ani z jeho sídla.“

Albus se snažil odhadnout, co se mladíkovi honí hlavou. Poslední dobou byl hoch opravdu nepředvídatelný.

„Jak se ale po tom všem, váš syn dostal k Voldemortovi?“

„To...já... nevím.“

Claire byla Harryho otázkou překvapená, ovšem Harry i Albus byli více než překvapeni její odpovědí.

„Jak jako nevíte? Je to přece váš syn!“

„Vše o kouzelnickém světě jsem Nicolase učila doma, ale chodil do mudlovské školy, aby měl řádné vzdělání. Přede dvěma lety jeli se školou na nějaký tábor. Od té doby byl Nicolas odtažitý a před necelým rokem nám oznámil, že se chce odstěhovat a žít sám, Byli jsme proti, ale Nicolas nám sliboval, že použije všechna ochranná kouzla, která jsem ho naučila a bude opatrný. Nakonec jsme souhlasili. Jenomže pak se v našem okolí začali objevovat Smrtijedi a s Nicolasem jsme ztratili veškerý kontakt. A dnes...dnes nás navštívil. Kvůli Znamení zla nemohl projít obranami domu a mluvili jsme spolu jen přes bariéru. On...on je pyšný na svou pozici u Voldemorta! Křičel na mě, že je mou povinností, předat svému otci magii, abych mu pomohla na vzestupu. Vyhodila jsem ho.“

Harrymu bylo ženy upřímně líto. To všechno udělala pro ochranu své rodiny a její syn se nakonec stal Smrtijedem a postavil se proti ní.

„Albusi?“

Harry chtěl znát Brumbálův názor, přestože si už sám za sebe udělal obrázek o celé věci.

„Já sám mám proti některým vaším činům výhrady, ovšem pravdou je, že nemohu říci, že bych nechápal vaše pohnutky. Co s vámi bude teď, ale nemohu rozhodnout já. Je to na tobě, Harry. Byli to tví rodiče, tvůj kmotr a především tvůj život, který byl ovlivněn činy Claire.“

Přesně jak od Albuse očekával. Měl starého
muže opravdu přečteného. A ani netoužil po žádné další diskuzi, protože si byl jist, že Severus bude Harryho potřebovat.

„Půjdete za Seanem. Na Grimmauldově náměstí budete v naprostém bezpečí. Určitě si ještě promluvíme, chci vědět všechno o kletbě, která ze mě udělala to co jsem.“

„Děkuji. Moc děkuji.“

„Albusi, můžu už jít za Severusem?“

„Jistě chlapče, běž. O Claire se už postarám.“

Harry bleskurychle vyskočil na nohy a dvěma kroky se dostal ke krbu a za okamžik zmizel v zelených plamenech.

Vystoupil z krbu ve svém pokoji a přehodil plášť a mikinu přes židli. Lákala ho postel, ale Severus byl pro tuhle chvíli důležitější.

Když vstoupil do obývacího pokoje, naskytl se mu žalostný pohled na profesora lektvarů.

Severus seděl na pohovce, v ruce držel z půlky vypitou sklenku whisky a nepřítomně zíral do krbu. Harryho ten pohled zabolel.

Přešel k pohovce a posadil se vedle něj.

„Severusi?“

V první chvíli se obával, že ho muž ani nevnímá, ale vzápětí Severus promluvil.

„Já předal věštbu a ona přivedla Pettigrewa.“

„Já vím.“

„Dokud ho nepřivedla, myslel jsem, že jsem je
zachránil.“

Harry si povzdechl. Podobný rozhovor už měli za sebou. Severus si nepřestal vyčítat co se stalo a Claire jeho pocit viny zjevně ještě zhoršila.

Jemně mu vymanil sklenku z ruky a odložil ji na nedaleký stolek.

„Seve, už jsi se trestal dost a Claire byla potrestána taky, přišla o syna. Přestaň si to dávat za vinu. Koneckonců má to své světlé stránky, nemyslíš?“
S
everus se na mladíka konečně podíval pohledem zastřeným alkoholem.

„Světlé stránky?“

„Jasně! Jsem supersilný nebelvírský hrdina a jsme spolu.“

Posunul se blíž a pevně se k muži přitiskl. Ještě dlouho takhle spolu seděli a pozorovali vyhasínající plameny v krbu.