Harry se poprvé pokoušel přesunout na místo, které neměl označené. Podařilo se mu to až na pátý pokus a nesmírně se mu ulevilo, když konečně spatřil dům ke kterému se snažil dostat.

Vzápětí však jeho úlevu vystřídala ostražitost. Nebyl sám. Ve svém okolí zaznamenal více druhů magie, tím pádem více kouzelníků.

Velmi opatrně začal s průzkumem a za chvíli už věděl, že se kolem domu Voldemortovy dcery ukrývá pět Smrtijedů.

Nyní však vyvstávala otázka co teď. Mohl je velmi rychle omráčit, ale to by bylo velice riskantní. Cokoliv se může pokazit a mohli by se sem taky přemístit další a další Smrtijedi.

Nezbývalo než se dostat přímo do domu.

Obrany kolem domu byly silné, ale nic, co by Harry nemohl překonat. Opatrně se dostal přes štít a podíval se oknem do kuchyně. 

Žena, nápadně podobná Voldemortovi a muž ve středních letech spolu o něčem rozčileně diskutovali.

Mladík se zaměřil na komoru v rohu místnosti a pokusil se k ní přesunout. Zajásal, když se mu to podařilo hned na poprvé. Rázem se stal svědkem vášnivé debaty.

„Pořád to nechápu, Claire! Celý život jsme se skrývali, drželi jsme Nicolase daleko od vašeho světa, tak jak se krucinál dostal k tvému otci?!“

„Já nevím, Seane! Šel za ním dobrovolně a ještě se postavil proti nám, chápeš co to znamená? Klidně nás zabije, jen aby si udržel postavení u toho zmetka!“

„Co chceš dělat? Co vlastně můžeme dělat?“

„Musím odejít. Ty zůstaneš pod ochrannými kouzly a já se setkám s Brumbálem.“

„Ne! Jakmile odejdeš, budeš mít v patách hordu Smrtijedů a otce!“

Harry předpokládal, že je vhodná chvíle se ukázat. Lehce pohl rukou a světla v místnosti zablikala. Claire se okamžitě postavila před svého muže s hůlkou v pohotovostní poloze.

„Kdo je to?“

„Claire, co se děje? Nikdo tady přece není.“

Její manžel se zmateně rozhlížel po kuchyni a nechápal, proč je jeho žena ve střehu.

Harry si sundal plášť a ukázal se jim v celé své kráse. Pravda, nejprve se nejspíše měl ohlásit, protože Sean zaječel tak nahlas, až Harrymu zalehlo v uších. Claire však neztrácela na ostražitosti.

„Omlouvám se, že jsem se dostal až k vám do domu bez ohlášení, ale vzhledem k hlídkujícím Smrtijedům jsem si netroufal zazvonit u dveří jako normální návštěvník.“

„Kdo ksakru jste!?“

„Harry Potter.“

„Já vím, že vypadáte jako Potter, ale zajímá mě kdo jste doopravdy!“

„Jak už jsem řekl, jsem Harry Potter. Netuším jak bych vám to dokázal.“

Harry jen čekal, kdy na něj poletí nějaká kletba.

„Pokud jste opravdu Potter, tak byste měl mít jistotu anomálii, kterou většina kouzelníků nepřežije.“

Claire se vítězoslavně ušklíbala, když se mladík zatvářil naprosto nechápavě.

„Anomálii?“

„Přesně tak.“
Pravý Harry Potter by měl vědět o čem mluví, tohle bude nějaký z otcových triků. Claire si byla jistá, že se nemýlí pouze do okamžiku, kdy se mladíkova tvář vyjasnila pochopením a tasil hůlku.

„Jak o tomhle víte? Kromě mě a Brumbála se tahle informace k nikomu nedostala. Neměla jak. Ani sám Voldemort o tom neví, tak jak to můžete vědět vy?“

Claire nevěřícně na mladíka zírala. Mýlila se, tohle byl pravý Harry Potter. Tuhle magii by poznala kdekoliv a za jakékoliv situace. K překvapení svého muže sklonila hůlku.

„Protože to já způsobila, že se otcovo jádro oddělilo a přidružilo k tvému jádru. Byla to poslední kletba, kterou jsem na otce použila než jsem utekla a skryla se.“

Tentokrát to byl Harry, který byl více než zmaten. Celou dobu se domníval, že se jedná o náhodu.