Harrymu se zdálo, že trvá věčnost než Severus v Nicolasově hlavě nalezne potřebné informace. Když konečně skončil, mladíkovi se ulevilo.

„Mám to. Můžeš ho vrátit.“

Přehodil přes sebe plášť a za okamžik zmizel i se stále bezvládným tělem.

„Výborná práce, Severusi.“

„Děkuji, řediteli. Harry měl pravdu, Pán zla velice slábne a všímají si toho už i Smrtijedi. Obávám se, že jsme náš plán uskutečnili za pět minut dvanáct.“

„Teď se musíme včas dostat k jeho dceři a přimět ji ke spolupráci.“

„Domnívám se, že to nebude tak těžké. Vzala si mudlu a bojuje proti Temnému pánovi všemi možnými prostředky.“

„To nám naštěstí ulehčuje situaci.“

„Jistě, ale-“

Severus téměř nadskočil, když se před nimi opět zjevil Harry. Na tenhle jeho druh cestování si nejspíš nezvykne. Co však bylo překvapující více než mladíkovo zjevení byl úsměv, který zdobil jeho tvář.

„Nechal jsem jim tam malý dáreček.“

„Dáreček?“

„Jo.“

Harry sáhl do kapsy a vytáhl pár růžových a černých kuliček.

„Poslední vynález dvojčat Weasleyových. Růžová vytváří iluzi lásky, černá je pak naprostý opak. A když se smíchají tak způsobí dost dlouhotrvající halucinace. Rozmístil jsem je po celém sídle a teď se pravděpodobně už aktivovaly.“

Severus na Harryho nevěřícně zíral, zatímco ředitel školy se začal smát. Ne jen smát, on se přímo chechtal, čímž na sebe upoutal pozornost lektvaristy i Harryho.

„Teda Albusi! Netušil, že i největší kouzelník všech dob může podlehnout něčemu tak obyčejnému jako je záchvat smíchu.“

Pro tuhle chvíli měl Severus dojem, že vedle něj stojí opět starý Harry Potter. Jen doufal, že mu to už vydrží.

„Severusi, kde je Nicolasova matka. Zajdu pro ni.“

„Harry nemusíš vše dělat ty!“

„Ale musím, jsem přece příšerný nebelvír.“

Severus chtěl pokračovat v rozhovoru, ale přerušil ho ředitel, který si ještě utíral slzy smíchu.

„Sice nesouhlasím s tou částí o příšerném nebelvírovi, ale Harry má pravdu. Dokáže to udělat rychle a hlavně bezpečně.“

Snape se však tvářil nesouhlasně a zatvrzele mlčel. Harry k němu přistoupil a lehce se dotkl jeho ramene. Profesor čekal, že mu mladík začne vysvětlovat něco o svých povinnostech, ale on se vzápětí stáhl a začal si nasazovat neviditelný plášť.

„Díky, Severusi.“

Profesor se zatvářil zmateně a vrhl se na místo, kde Harry zmizel. Hoch tam však už nebyl.

„Harry!“

„Už tady není, Severusi.“

„Ale jak? Vždyť jsem mu nic neřekl!“

„Ani jsi nemusel. Harry si to zjistil sám.“

„ALE JAK?!“

„Dostal se nepozorovaně k myšlence, kterou chtěl znát.“

„To stále nevysvětluje jak! Od kdy je toho schopný jen pouhým dotykem? A proč to teda nepoužil na Nicolase?“

„Protože tohle je pouto pouze mezi vámi dvěma. Věřím, že to Harry pouze zkusil a vyšlo mu to. Pochybuji, že by to kdy použil proti tobě.“

„O jakém poutu to k čertu mluvíte?“

„Museli jste nejspíše nějak stvrdit svou lásku.“

„Stvrdit? Jako... Vy myslíte... ?“

Tentokrát to byl Severus, kdo se posadil na nedaleký balvan.

Copak nebude nějaký den bez překvapení?Kolik schopností ještě Harry bude mít?

Zoufale si složil hlavu do dlaní.

Když se konečně profesor lektvarů zamiloval, tak si vybral toho nejvýjimečnějšího z výjimečných.