Severus musel uznat, že plán, který Harry s Albusem měli byl téměř bezchybný a nedělal mu takové starosti jako samotný Harry.

Hoch se vrátil zpět do sklepení, zatímco Dudley zůstával pod ochranou na Grimmauldově náměstí.

Bezesporu Harry dospěl ještě více než předtím, ale profesor si všímal maličkostí, které měl na svědomí jeho pobyt u Voldemorta.

Skoro vůbec nespal, při nečekaném zvuku sebou okamžitě trhl a většinou byl myšlenkami někde na hony daleko.

A Severus o něj měl strach. Moc dobře věděl, že musel vidět takové zvěrstva, které by mnohem starší a zkušenější kouzelníky složily.

Jak mohl Albus počítat s tím, že v tomhle stavu bude Harry schopen boje? Pokud jeho duševní zdraví není teď rozedráno na kusy tak po válce jistě bude a Severus se nechce dívat na to, jak se z něj stává troska.

Harry netušil, že jeho procitnutí bude tak těžké. Kdykoliv zavřel oči, slyšel Voldemortův hlas a viděl další a další oběti.

Přál si být jako dřív, požďuchovat se se Severusem, být drzý a paličatý. Jenomže se bál každého zvuku, každý stín ho děsil.

Ovšem tohle všechno ho jen utvrzovalo v tom, že musí Voldemorta rychle zprovodit ze světa. Musí jednat za každou cenu, aby nepřibývaly další a další noční můry. Všechno to utrpení i strach, který má, využije v boji proti Voldemortovi. Zničí ho a pak se pokusí žít jako normální člověk.

Po boku Severuse, s přáteli, s rodinou...

Nemohl se jen tak vzdát ať to bylo těžké sebevíc.

„Severusi?“

„Ano?“

„Je čas.“

Severus na malý okamžik doufal, že třeba z Harryho vyjde nějaká drzá poznámka, ale opět se mýlil. Povzdechl si a spolu s mladíkem se letaxoval k řediteli, který už je očekával.

„Harry, jsi připraven?“

„Ano.“

„Severusi?“

„Já taky.“

„Dobře, je to na tobě chlapče.“

Albus se postavil po Harryho pravici, zatímco Severus stál nalevo.

Než se nadáli už byli na místě, kde Albus s Harrym trénovali. Severusovi se zdálo jako by uplynula věčnost, od toho večera, kdy ho sem vzali poprvé a Harry ho chránil.

Mladík vytáhl z kapsy neviditelný plášť a přehodil ho přes sebe. Mužům teď nezbývalo nic jiného než čekat.

„Je pryč.“

Profesor lektvarů mlčel, očekával, že Brumbál bude pokračovat.

„Jak je na tom, Severusi?“

„Upřímně? Špatně. Ta doba v sídle Temného pána se na něm podepsala.“

„Tušil jsem to. Teď je zcela jisté, že bude bojovat ještě s větší vervou.“

„Prosím?“

„Znám Harryho o něco lépe než ty Severusi. Jak jsem ti již říkal jeho vnímání je silnější než tvé. Proto jeho nenávist vůči Voldemortovi vzrostla a pokud předtím měl pochybnosti, tak nyní už je nemá. Obávám se, že jeho hlavním cílem je Voldemortova porážka.“

„Přijde mi, že z toho máte radost, řediteli.“

„Trochu ano, mám-li být upřímný. Jakmile Harry cokoliv dělá skrze své city, je jistější a silnější než dřív. Takže ano, jsem rád protože vím, že se jeho šance na přežití zvýšily.“

Severus se chystal odseknout, ale před nimi se objevilo bezvládné tělo Nicolase. Velde něj stál Harry se znechuceným výrazem.

„Je jen tvůj, Severusi.“

Muž si k omráčenému mladíkovi přiklekl a namířil na něj hůlkou.

„Legilimens!“

Harry se odvrátil, tohle byla Severusova práce a jemu se jen z pohledu na Voldemortova vnuka zvedal žaludek.

Nechal je o samotě a přešel k nedalekému balvanu na který se posadil. Díval se na hvězdnou oblohu a uvažoval, kde najít své ztracené já.
Nevěřil, že by si Severus ničeho nevšiml a on muži nechtěl neustále přidělávat starosti.
Musel se alespoň pokusit být jako dřív.