Celý následující týden trval Albus i Severus na Harryho odpočinku.

Teprve po dlouhých sedmi dnech, které trávil především v Dudleyho společnosti, dva starší muži usoudili, že je schopen vést vážný rozhovor.

Na malou chvílí se Harry cítil nejistě, nebyl zcela připraven mluvit o všem, co viděl a slyšel.

Rozhodl se, že řediteli školy i profesorovi lektvarů sdělí jen ty podstatné informace. Stejně se domníval, že si oba muži dokáží celkem jasně představit čeho byl svědkem.

Seděli u stolu v kuchyni na Grimmauldově náměstí, před sebou kávu, kterou Harry připravil a čekali až mladík spustí.

Než se tak stalo, Severus upil že šálku a slastně zamlaskal. Když se na něj Harry a Albus překvapeně podívali, lehce zčervenal.

„Po tom, jaké kafe mi připravil tvůj bratranec je tohle pastva pro chuťově pohárky.“

Harry měl pocit, že se za tím skrývá ještě něco jiného, ale nechal si poznámky pro sebe.

„Tak spusť, Harry. Jistě toho je dost, co nám chceš říct.“

Mladík přikývl a na malou chvílí zavřel oči, aby se uklidnil. Pak teprve začal mluvit.

„Nejlepší asi bude nejprve objasnit Dudleyho únos. Podle toho, co jsem slyšel a pochopil, z nějakého pro něj neznámého důvodu mi nedokáže smrtelně ublížit. Doufal, že by Dudley mohl znát nějaké tajemství, které by pak použil proti mě. Když zjistil, že Dudley nejenže nic neví, ale ani nebude spolupracovat chtěl vypustit zprávu o jeho únosu a nalákat mě do pasti.“

„Jistě a nebýt tvoji výjimečnosti, rozhodně by se mu to povedlo.“

„Toho jsem si vědom, Severusi.“

Harryho hlas zněl jinak než předtím, byl tvrdý a neústupný. Takhle nějak si Severus představoval hlas a vystupování velitele.

„Vím, že se to celé zkomplikovalo mou vlastní chybou a je mi jasné, že jsem byl jen malý krok od smrti. Ale žiju. Severusi, co Smrtijedi ví o Voldemortově osobním životě nebo jeho minulosti?“

Profesor lektvarů se na Harryho díval se směsicí překvapení a snad i zděšení.

„Pochybuji, že Pán zla nějaký osobní život kdy vedl, pokud tedy mluvíme o stejném druhu osobního života. O jeho minulosti se toho ani mezi Smrtijedy moc neví. Jednu dobu hodně cestoval, ale nikdo netuší kde všude byl ani co dělal.“

„A co víte o Nicolasovi?“

„Měl prokázat Temnému pánovi nějakou zvláštní službu a tím si získat jeho důvěru. Nebyl moc oblíbený, Smrtijedům se nezdál schopný vzhledem ke svému nízkému věku.“

„Kolik mu je?“

„Mám ten dojem, že dvacet.“

Harry zavřel oči a rychle v duchu počítal..

„Ty neznámé cesty na kterých Voldemort byl, nebylo to tak před čtyřiceti lety?“

„Je to možné, rozhodně to bylo před tím, než se k němu přidala velká část dnešních Smrtijedů. Proč se na to všechno ptáš, Harry?“

„Albusi? Ty víš, kam mířím?“

„Obávám se, že ano. Jednu dobu jsem měl toto podezření.“

Harry se otočil zpět k Severusovi.

„Nicolas je Voldemortův vnuk.“

Ve tváři profesora lektvarů se vystřídaly všechny možné barvy a ještě nikdy v životě se necítil tak vyveden z míry jako právě teď.

„Vnuk?“

„Ano. Albusi, co o tom víš?“

„Jednu dobu se proslýchalo, že Voldemort má dceru. Pak se ke mě donesla informace, že od něj utekla a skrývá se. Od té doby jsem však nic nezjistil.“

„Opravdu od něj utekla. Ale Nicolas musí vědět, kde je. Voldemort ho za ní posílal. Rozhodně však nemá dobré úmysly.“

„To se mi nelíbí.“

Albus se zamyslel, zatímco Severus vypadal, že konečně nalezl ztracenou rovnováhu.

„Proč je jeho dcera a jeho vnuk tak důležití, Harry?“
„Protože...“

Harry ledabyle mávl rukou a oheň v krbu divoce vzplál.

„...Voldemortovi odčerpávám jeho magii.“

Nyní se oba muži překvapeně dívali na Harryho, který zopakoval pohyb rukou a ohně pohasl.

„Voldemort slábne a mnohem rychleji a více, když je mé vědomí u něj, zatímco já sílím rychleji než doposud. Netuší, co se za jeho ztrátou magie skrývá, ale jeho dcera a vnuk jsou nejbližšími příbuznými a taky Zmijozelovou krví. Může je nějak chtít využít.“

Albus byl stále ponořen do svých myšlenek, ale Severus zjevně na něco přišel.

„Nejspíše chce použít jeden ze zakázaných rituálů černé magie, který mu umožní čerpat magii svých příbuzných.“

„To je vážné. Musíme rychle najít jeho dceru.“

„Jak to chcete udělat, řediteli?“

Albus se podíval jak na Severuse tak na Harryho, přičemž na mladíkovi spočinul pohledem o něco déle, jako kdyby spolu mluvili beze slov.

„Harry?“

„Udělám to, ale...“

Harry se otočil na Severuse, který se nadechoval k protestu.

„...budu potřebovat tvou pomoc, Severusi.“

Tohle profesor nečekal. Domníval se, že se zase bude jednat o nějakou šílenou samostatnou akci Harryho Pottera, ale mladík ho žádá o pomoc.
Na tohle neměl argument, proto jen přikývl.